Jedním z největších a nejtěžších úkolů broadwayských produkcí je nalákat do své inscenace hlavní hvězdu. Její parametry nesmí být v žádném případě pouze lokální, ale mělo by jít o herce světového formátu. Lokální herci mají svůj prostor na Off-Broadwayi a v repertoárových divadlech.

Zatímco hon na hvězdu je spojený s dlouhým taktizováním při lovu ze strany producentů, situace obsazování dalších postav ve hře je obrácená. Zde probíhá lov na producenta ze strany hereckých agentů. Konají se samozřejmě ještě klasické pověstné konkurzy do muzikálů, kam se sejdou herci, tanečníci a zpěváci z celého světa, rozesetí po New Yorku v prozatímních životních rolích barmanů a servírek, ale to se týká většinou náboru do company (sboru, křoví).
Obsazení v činoherním broadwayském kusu do vedlejších rolí už dnes nebývá výsledkem konkurzu, kde uchazeč předvede své dovednosti, ale diplomatických schopností hercova agenta. Namísto konkurzů se dějí jednání v po- dobném stylu, jaký nám ironicky ukazuje film Trhák, kde do konkurzu vstoupí agent s tvrzením: „Pán Kukura to zazpívá o dvacet až třicet procent lépe než přítomní páni.“ A o obsazení je rozhodnuto.
Nejprestižnější hereckou disciplínou na Broadwayi je být obsazen v co největším počtu broadwayských inscenací, které získaly nejlepší hodnocení (co nejvíce hvězdiček a kritických tipů). Pokud nejde o hvězdy typu Brooke Shields či Stockard Channing, jedná se zpravidla o absurdní cíl, neboť jednotlivá divadla si vzájemně konkurují a nevezmou si tvář z jiného projektu. Absolutní jedničkou, která se bez hvězdného odéru kolem jména dokázala propracovat tímto způsobem na broadwayskou činoherní scénu, je v této disciplíně Lily Rabe. Běžným hercům se však o podobné cestě může jen zdát.


Z cyklu: Konečně plním slib a začínám zveřejňovat pětiletý výzkum podmínek k herectví.Cílem těchto příspěvků je trochu demytizovat broadwayskou scénu a americké herectví v očích českého zájemce pomocí některých základních, ale u nás stále nepříliš obecně rozšířených informací.