Ministr vnitra v demisi Pecina se chystá vbrzku rozhodnout ve věci Petra Lessyho. Za to je potřeba jej pochválit, protože jak správně říká, je ve věci správním orgánem a jako takový nemá žádný důvod řízení protahovat. Kdyby takto razantně a bez zbytečných průtahů postupovaly všechny správní orgány v naší zemi, žilo by se nám nepochybně lépe. Škoda, že se tato výjimečná odpovědnost správního úředníka týká zrovna věci, jejíž výsledek může být drtivé většině občanů absolutně ukradený.

Trochu zarážející na věci je, že jakkoli ministr Pecina deklaruje neochotu předjímat výsledek správního řízení, používá argumenty, které dosud zaznívaly pouze z Lessyho tábora. Kdoví jak to je. Lessy a po něm i Pecina tvrdí, že soudy opakovaně rozhodly o Lessyho nevině, že jej očistily. Pokud však veřejnosti nezůstaly utajeny nějaké detaily z odůvodnění rozsudků, tak to není úplná pravda. Odvolací soud se meritem věci vůbec nezabýval, řešil jen procedurální otázky. Soud první instance konstatoval, že se nepodařilo prokázat, že by jednání, kterého se Lessy dopustil, bylo trestným činem. Tedy nikoli, že se ničeho nedopustil. Lze dovodit, že to co udělal nelze podle trestního zákona postihnout.

Ten rozdíl je důležitý. Podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů totiž: "Příslušník musí být propuštěn, jestliže „porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru“. Nemluví se tu o tom, že zavrženíhodné jednání musí bezpodmínečně být trestným činem. Takže babo raď. Doufejme, že ministrova rozkladová komise má lepší podklady a její doporučení bude srozumitelné i v tomto bodě.

Nelze se divit, že se Pecina před svým rozhodnutím obrátil na uznávanou autoritu Ústav státu a práva akademie věd. Moc si ale nepomohl. Nebo spíš nepomohl Červíčkovi, další smutné postavě tohoto příběhu. Akademici totiž konstatují, že Lessy byl odstraněn z funkce policejního prezidenta protiprávně, přesněji řečeno špatným postupem (podle nich to ministr Kubice prostě zbabral). A aby toho nebylo málo, dodávají, že služební místo policejního prezidenta tudíž nikdy nebylo volné a nebylo proto možno jej obsadit Martinem Červíčkem.

Pikantní na tom je to, že pokud tento princip bude přijat a zobecněn, tak se Martin Červíček ocitne zpátky v Náchodě, kde začala jeho oslnivá policejní kariéra. Na místo ředitele dopravní policie, které bylo jeho prvním angažmá na policejním prezidiu, byl totiž také ustanoven po protiprávně sesazeném Zdeňkovi Bambasovi. Takže by platilo, že místo nebylo volné a nemohlo na něj být vypsáno výběrové řízení, ve kterém Červíček uspěl. Kdyby se nestal ředitelem dopravní policie, nemohl by být ustanoven na post ředitele pražské policejní správy a posléze se ucházet o místo náměstka policejního prezidenta, ze kterého byl jmenován policejním prezidentem.

Když odhlédneme od právních kudrlinek, které asi budou nakonec hrát rozhodující roli, má to ministr Pecina blbý. Pokud se rozhoduje zda Lessy, nebo Červíček, nemá šanci vybrat správně.

První z nich se dostal do funkce na základě výběrového řízení. To ale bylo, podle některých přítomných, objektivní asi jako slavná karlovarská losovačka. Vyznačoval se tím, že veškeré své úsilí věnoval výhradně snaze dávat okázale najevo, že se na ministra vnitra může vykašlat. Na tom by nebylo nic až tak úplně zavrženíhodného, kdyby tento postoj vycházel z jeho hlavy. Existují ovšem četné indicie, že jen papouškoval to, co mu našeptal Vít Bárta a jeho parta. Kde brát jistotu, že v tom nebude pokračovat? Jinak totiž neudělal nic. V jeho prospěch také moc nemluví, že je bezostyšný lhář a má fatální mezery v povědomosti o fungování některých útvarů policie (viz jeho rozhovor pro Týden ze začátku listopadu).

Druhý (Červíček) vyniká zejména ostentativní slušností a snahou si to s nikým nerozházet. Tyto vlastnosti jej vynesli na post policejního prezidenta, ale také do situací, které nedokázal kulantně vyřešit. Zapletl se tak s protagonisty klientelistických afér a má punc Nečasova muže, což dnes není vizitka, na kterou by mohl být kdokoli pyšný.

Ministr Pecina to tedy nemá lehké. Ještěže má k dispozici ty právní kudrlinky, za které může svoji vůli schovat. Kdyby byl dostatečně kreativní a ohleduplný ke svému nástupci, o poctivých policistech nemluvě, vrátil by do funkce Lessyho a Červíčka v ní ponechal. Tak by sice vznikl stav evidentně protiprávní, ale třeba by jej mohlo napravit výběrové řízení. Ne mezi nimi. Otevřené pro všechny vhodné uchazeče, spánembohem včetně těch dvou. Hlavně by si vybral nový ministr a Pecina by nebyl v podezření, že zanesl kukaččí vejce.

Už vidím ty kohorty právníků, jak smolí stanoviska, že to nejde.

V jednom si ale můžeme být jisti. Jediné proč by Pecinovo rozhodování mělo zajímat občany a drtivou většinu policistů je, že se budou na toho, kdo zvítězí dívat v různých televizních debatách. Policejní prezident není zaplať Pánbůh tím, kdo může nějak zásadně ovlivnit, co policie dělá nebo nedělá. V tom se zmýlil jak Vít Bárta, tak Petr Nečas. Jeho úkolem je ovlivňovat to, jak se policisté mají.