Vystajlovaný ministr vnitra na volebním billboardu sděluje, že bezpečnou zemí jsme a budeme. Hezké, jen jestli to není sdělení pro jeho kamarády, kteří nebyli spokojeni s trestuhodně nezávislým přístupem policie k vyšetřování všech nepravostí ve společnosti - necítili se zde bezpečně.



Ministr vnitra a úřadující předseda ČSSD Milan Chovanec před časem utrousil v televizi poznámku o sloučení sledovacích jednotek české policie pod jednu střechu. Prý se na toto téma na policejním prezidiu připravuje analytický materiál. Ten prý policejní prezident předloží novému ministrovi, až se ujme funkce. Vypadá to na rozumný postup uvážlivého politika, který nechce být v podezření, že dělá na poslední chvíli zásadní změny.

Věc má ovšem hned několik háčků. Předně takováto změna nepodléhá schválení ministrem vnitra. Jde o přeskupení sil uvnitř policejního sboru (nevzniká ani se neruší žádný útvar) a to je plně v pravomoci policejního prezidenta. Takže generál Tuhý by se mohl na nového ministra klidně vykašlat. To patrně neudělá (přece jen s ním bude muset nějak vycházet), ale posvěcení od něj nepotřebuje.

Tomu odpovídá i další fakt, který prozrazuje, že Chovanec jen tak předvolebně plácal. Již v červnu potvrdil odbor tisku a prevence policejního prezidia Lidovým novinám, že vedení policie rozhodlo o změně v organizaci práce specializovaných složek určených ke sledování. Takže už je dávno vypráno a Chovanec jen nechce, aby další kontroverzní reorganizace padla na jeho hlavu.

Ve skutečnosti se už pečou detaily. Děje se to v takovém utajení, že zasvěcení šéfové nesmějí nic prozradit ani svým podřízeným, kterých se bude změna bezprostředně týkat. Je až komické, jak se zaklínají magickým „po volbách“.

O co vlastně jde? Sledování osob a věcí podle trestního řádu realizují v policii pracoviště specializovaná na tuto činnost. Poskytují vlastně odborný servis kriminálkám, které vedou vyšetřování jednotlivých případů. Všem kriminálkám, ať těm celorepublikovým, tak krajským. Jsou k tomu vycvičeni a vybaveni. Na žádné konkrétní kauze nemají jiný zájem, než dobře odvést svou práci. Tou je objektivně zjistit a zadokumentovat ty skutečnosti, na které mají kriminalisté povolení.

Takováto pracoviště jsou na Útvaru zvláštních činností a na krajských ředitelstvích policie v původních osmi krajích. Nová krajská ředitelství „sledky“ nemají. Zde bude patrně „objeven“ důvod k reorganizaci. Ministr Chovanec zmínil připravovanou analýzu. Statistická data charakterizující činnost těchto pracovišť se shromažďují od začátku tohoto desetiletí. Nikdy z nich nešlo vyčíst nějakou evidentní nespravedlnost, která by jasně volala po změně organizace této služby. Jinak by se už dávno udělala.

Naopak, vždy se dospělo k závěru, že nebezpečí plynoucí z koncentrace citlivých informací na jednom útvaru je významně vyšší, než by mohly být eventuální přínosy. A tady může být jádro pudla. Sledování, je náročná a nákladná činnost, která je používána jen když ostatní kriminalistické metody nikam nevedou. Odposlech telekomunikací je již tak provařeným úkonem, že do telefonu nic neříkají ani lidé, kteří se ničeho nedopouštějí. Sledování se tak stává posledním prostředkem jak o osobách v hledáčku policie něco zjistit. Lze předpokládat, že je použito u většiny nejzávažnějších kauz, ať z oblasti obecného zločinu (drogy, vraždy, loupeže), tak hospodářské kriminality a korupce. Policisté provádějící sledování potřebují ke své práci znát veškeré informace o osobách, kterým se mají věnovat. Tedy i z čeho jsou podezřelí. Příslušné žádosti o sledování takové informace logicky obsahují.

Nebezpečí, které plyne ze sloučení „sledek“ pod jedno velení spočívá právě v tom, že informace o tom, kdo a proč je předmětem zájmu kteréhokoliv útvaru kriminální policie v republice, budou dostupné pod jednou střechou. Nelze samozřejmě říct, že ihned po sloučení nastane masivní vytěžování žádostí o sledování z celé republiky. Rozhodně ale budou vytvořeny systémové předpoklady, aby tomu tak mohlo být. Stačí „pohlídat“ personální obsazení postů na centrále zbytnělého útvaru, nebo zavést nějaký nový vnitřní informační systém a je to.

Kdybychom žili v zemi, kde lze většinově spoléhat na profesní hrdost policistů, byly by tyto řádky zbytečným malováním čerta na zeď. My ale žijeme v Čechách. Vynášení informací z policejních spisů je rozšířeným způsobem obživy „obchodníků se špatným svědomím“. Těch je bohužel v naší policii víc než dost a je jím úplně jedno, že hatí práci svých naivních kolegů, kteří si myslí, že chytání lumpů, padni komu padni, se nosí. Mít „svého“ policajta (čím výše postaveného tím lépe) to je v klientelistických kruzích ceněno víc než fungl nový mercedes. Ne nadarmo říkal Daniel Beneš v rozhovoru nahraném v rámci kauzy Nagyová, že post ředitele ÚZČ je pro ně důležitější než mnohá ministerstva. Po reorganizaci, o které je zde řeč, bude pro ně možná důležitější než všechna ministerstva.

Tomáš Almer