ODS už zřejmě není pomoci. Její šílená sebevražedná politika ji opět posunula blíže úplné ztrátě důvěry veřejnosti.

Celá kauza Drobil je jen ilustrací toho, jak se ODS staví ke svému největšímu problému – prorůstání politiky a mafiánské kultury „kmotrů“ a pochybného byznysu.


Když o kmotrech svého času (po prohraných krajských volbách 2008) začal mluvit bývalý předseda Topolánek, nejen že tím vzbudil jejich zděšení, ale vzbudil i pohoršení mnoha funkcionářů ODS. ODS musí být jednotná, špinavé prádlo si musí vyprat sama. Topolánek udělal bohužel chybu, veřejně o problému kmotrů hovořil. Čekal podporu a našel ji tam, kde ji mohl nalézt, u delegátů Kongresu (podzim 2009). Nenašel ji ale v kmotry již ovládaných orgánech ODS – ve Výkonné radě a Gremiu, kde pomalu klesal jeho vliv a stoupal vliv regionálních funkcionářů a kmotrů. Podporu Kongresu krátce po prohraných volbách sice dostal, byla to ale podpora velmi vlažná. A tak se místo reformy ODS sjednocovala - lépe řečeno sjednocovali se do té doby autonomní kmotři. Podruhé stejnou chybu neudělali, nečekali na Kongres, na kterém by výsledek byl nejistý a zaútočili ještě před volbami na jaře 2010. Dokázali Topolánka odstranit a dosadit na jeho místo váhavého Petra Nečase. Kongres v červnu už stál před hotovou věcí. Petru Nečasovi bylo sice „dovoleno“ navrhnout si vlastní místopředsedy, ale tím jeho „reformní snahy“ skončily. O reformě se pak rychle mluvit přestalo, slovo „změna“ bylo prohlášeno za „marketingový výraz“ a ODS zakázala používat výraz „kmotři“, Topolánkův to vynález, který stranu „vážně poškodil“ a díky kterému se nad ODS vznáší, jak řekl Přemysl Sobotka, „cejch čistých a nečistých jako mlha.“

Dnes se ukazuje, že ani ve volbě svých spolupracovníků nebyl Petr Nečas příliš úspěšný. Brněnského Pavla Blažka nedávno pro nedůvěru odvolal, neodvolal jej ale z místopředsednické funkce v ODS (Blažek je nedotknutelný, zvolil jej Kongres). Pavlu Blažkovi Nečas věří jako místopředsedovi ODS. Nevěřil mu jen jako členu dozorčí rady Českých lesů. Tam jeho důvěru dokázal záhadně ztratit jen několik měsíců po svém jmenování. Pavel Drobil, Nečasův ministr životního prostředí, musel odstoupit z vládní funkce ale z funkce mistopředsedy ODS asi neodstoupí a Nečas, i kdyby chtěl, jej odvolat nemůže. Výkonná rada, která to ze stanov rovněž nemůže udělat, sotva na Pavla Drobila vyvolá takový tlak, jakému před svou rezignací musel čelit Topolánek. Konec konců, Drobil je týmový hráč, v aféře Státního fondu životního prostředí hrál dokonce za tři týmy – „mimorozpočtový volební fond ODS“, pražskou ODS a teprve až nakonec za financování své vlastní budoucnosti v ODS. Drobilovi Nečas a všichni ostatní věří jako ministrovi i jako místopředsedovi. Kdo komu ve vedení nevěří nevíme, zatím si věří všichni navzájem. Podobně ovšem kdysi všichni tehdejší místopředsedové věřili Mirkovi Topolánkovi, aby mu pak jako zázrakem všichni sborem několik týdnů před volbami náhle věřit přestali.

Když slyším slova o tom, jak si ve vysokých orgánech ODS všichni navzájem věří, vzpomenu si, chtě nechtě, na scénu z filmu Někdo to rád horké, kde si přátelé italské opery navzájem věří a vzájemně se chválí až do momentu, kdy z dortu vyskočí ještě jeden milovník hudby s rychlopalným nástrojem v ruce. Ten okamžik asi brzy nastane i v ODS, nastane ve chvíli, kdy začnou padat obvinění. Pokud ovšem nějaká padat budou. Za nestranné vyšetřování se zaručil Radek John a v jeho režii je možné vše. Pokud se však ODS kojí nadějí, že skandál, jako všechny ty předešlé, se pomalu vytratí do ztracena a ODS jej i tentokrát „ustojí“, dovoluji si tvrdit, že se mýlí. I pokud by media, jako obvykle, po krátkém čase ztratila o případ zájem, rozhodně se tím nezastaví katastrofický odliv voličů – ODS jich ztratila za poslední čtyři roky téměř milion a půl a před dvěma měsíci jich jen v Praze ztratila v porovnání s předchozími volbami do zastupitelstev měst a obcí v roce 2008 téměř polovinu.

V Drobilově aféře nejde o nic nového, a pokud snad je, není to fakt, že dochází k podivným praktikám a není to ani fakt, že ODS problém nechce přiznat a řešit. Nová jsou pouze čísla. Pamatuji si na první velký problém s financováním ODS, šlo pokud si pamatuji dobře, o sedm milionů korun. Šlo o rozepsání sponzorského daru na neexistující osoby. Dnes, pokud můžeme věřit informacím tisku, jde o půl miliardy pro „mimorozpočtové finance strany.“ Nejde o nic menšího než o chystanou krádež z prostředků Státního fondu pro životní prostředí, ze státního rozpočtu a z rozpočtu Hlavního města Prahy.

Ano, nic není ještě dokázáno. Nahrávky a e-maily nemusí být uznány za nezpochybnitelné důkazy. Nebyla za ně konec konců dosud uznána ani nahrávka nabídky „pěti českých na stole“, nebo nahrávka žádosti o miliony za schůzku s ministrem zdravotnictví. Že se tehdy jednalo i jinou politickou stranu, veřejnost, členskou základnu a hlavně voliče ODS nezajímá. Ti chtějí změnu ve straně, kterou pokládají za svou. Chtějí mít „svou“ stranu tak čistou, jak to jen jde. Namísto změny a očisty od nekalých praktik, se od „místopředsedy pro komunikaci“ dozvídají, že slovo čištění se do politiky nehodí a změna je jen marketingový výraz.

MF Dnes: Když říkáte komunikace s členskou základnou, tak zřejmě právě na vás padne hlavní díl práce na očistě strany, kterou ODS od kongresu avizuje.
Pavel Blažek: To jsou mediální zkratky, které jsme si vymysleli sami, a to je to nejhorší. Odmítám stranické čistky a slovo čištění se už vůbec do politiky nehodí.
MF Dnes: Nicméně máte už nějakou strategii, co byste chtěl v ODS změnit?
Pavel Blažek: Slovo změna je opět marketingový výraz. ODS musí zareagovat na vývoj a musí se vnitřně vyvíjet. To, co se nejvíce kritizuje, je důsledkem vnitřních poměrů v ODS v minulosti a je zjevné, že po kongresu určité praktiky odumírají, neboť nebudou mít z čeho žít.
MF Dnes: Jaké praktiky?
Pavel Blažek: To, co říkal Petr Nečas na kongresu. Tedy že stranu se snaží řídit různé osoby z příšeří, aniž mají jakoukoli politickou odpovědnost.

Pan místopředseda se jak se zdá sekl. Ony „určité praktiky“ pomalu neodumírají. Odumírá, a to zrychlujícím se tempem, důvěryhodnost ODS, a odumírá hlavně proto, že ODS nedělá nic pro to, aby se od těch „určitých praktik“ očistila. Naopak se její vedoucí činitelé předhánějí v tom, jak si navzájem důvěřují a jak se snaží krýt jeden druhého. ODS se vyvíjí. Vyvíjí se skutečně neuvěřitelně. Změna se dokonce dá kvantifikovat, od sedmi milionů k půl miliardě korun. A ODS se nestará o příčiny ztráty důvěry svých voličů. Považuje je za méněcenné slabomyslné jedince, kteří se nechají opít rohlíkem. Nebo řečmi o „návratu ke kořenům“ a o „ideové vyprázdněnosti“ Topolánkova vedení.

ODS si představuje, že její voliči jí uvěří, že se chce „vracet ke kořenům“ a oprostit se od „ideové vyprázněnosti“ tím, že odmítá řešit svůj dnes už téměř smrtící problém. Chce od svých voličů, aby jí uvěřili, že se například pražská ODS „změnila“ klasickou a jednoduchou rošádou – přesunem svých nepopulárních radních do pozic starostů pražských obvodů a bývalých starostů do pozic pražských radních. Ve „nových“ stranických orgánech nedošlo k žádné změně, všichni regionální představitelé jsou zpět. Přibyl jen primátor Svoboda, který se stal jejím prvním místopředsedou několik týdnů po svém vstupu do ODS. ODS chce léčit „ideovou vyprázdněnost“ tím, že její zastupitelé v regionech vstupují do koalic se sociálními demokraty. Stalo se tak mimo jiné v hlavním městě Praze, v druhém největším městě Brně, v Plzni, v Ústí, v Chebu, v Ostravě, v Praze 2, v Praze 4, v Praze 6, v Praze 7, v Praze 10, v Praze 11, v Praze 13,v Příbrami, v Praze 13 a v mnoha dalších místech.

ODS se dnes již na cestě od „široce rozkročeného Topolánka“ při „návratu k ideovým kořenům“ nevyhýbá ani otevřené spolupráci s komunistickou stranou. V Aši je, navzdory usnesením kongresu, ODS v koaličním seskupení s KSČM. Na mnoha místech , například v Praze 7, v Praze 10, v Praze 11, v Praze 13, v Brně byli hlasy ODS zvoleni do funkcí předsedů nejdůležitějších (kontrolních) výborů členové KSČM. V Praze 7 byla předsedkyní kontrolního výboru hlasy ODS zvolena členka KSČM paní Moučková, která je v celém zastupitelstvu jedinou zvolenou komunistkou. ODS se, jak se zdá, již „ideově nevyprazdňuje“, pod „novým vedením“ je zcela vyprázdněná. Ještě nedávno se za podobná spojenectví odebíraly licence. Dnes se již v ODS vylučuje za odmítání vstupu do koalic s KSČM. V Žatci byl z ODS vyloučen bývalý předseda oblasti a zastupitel Jan Novotný, protože odmítl hlasovat pro vstup ODS do koalice s KSČM a ČSSD.

Za povšimnutí stojí i to, jak diferencovaně se Petr Nečas staví k různým „událostem“ v ODS. Pavel Blažek nebyl „potrestán“ za brněnskou koalici se sociálními demokraty. Byl odvolán pro „ztrátu důvěry“ v dozorčí radě Českých lesů, kde zřejmě dokázal premiérovu důvěru záhadně ztratit během několika málo měsíců od svého jmenování, aniž se v té době provalila jakákoli aféra. Předseda Nečas neměl odvahu podobně postupovat v jiných obdobných případech. Pražské ODS například Petr Nečas věří. Pavel Drobil si, za přinejmenším závažné selhání ve funkci ministra, vysloužil premiérůvo vyjádření plné důvěry. Rád bych se stal muškou jenom zlatou, která krouží kolem Nečasovy hlavy a ví, odkud pochází poslední telefonát. Protože muškou nejsem, napadá mne jedno možné vysvětlení. Pavel Blažek neztratil ani tak důvěru předsedy ODS jako kmotrů. Blažek jim ale nevadí proto, že brněnská ODS vstoupila do koalice s ČSSD. Za to se v ODS důvěra neztrácí. Blažek důvěru kmotrů nemá proto, že Brno je jediným regionem, který se začal jejich vlivu zbavovat. Nepomohly mu ani ty, „mediální zkratky“.

Rozklad ODS pokračuje stále se zrychlujícím tempem. Její předseda zcela rezignoval na „změnu“, kterou sliboval před květnovými volbami. Krátce po volbách jsme se dozvěděli, že šlo jen o marketingový výraz. Rezignoval i na „boj s korupcí“, který jak dnes tvrdí, není jeho úkolem. „Trestnou činnost ze zákona vyšetřuje pouze policie" omlouvá svůj pasivní postoj k informacím o možné kriminální činnosti, které měl již v říjnu od Libora Michálka. Je mu podezřelé, že se pan Michálek neobrátil na policii. Sám se ovšem neobrátil na nikoho, kromě Pavla Drobila, kterému nařídil, aby situaci „řešil“. Věc měl podle něho „řešit“ ministr, který je v aféře namočen, pokud ne jako přímý účastník možného pokusu o nezákonné převádění peněz z fondu, pak alespoň jako politicky odpovědný ministr. Nenařídil mu věc vyšetřit, ani ji předat policii ČR. Pokud snad ano, jak dnes tvrdí, neučinil za dva měsíce jediný pokus ověřit si, zda ministr Drobil věc skutečně vyšetřuje a zda je předána k vyšetření orgánům činným v trestním řízení. Petr Nečas se snaží zpochybňovat „whistlebowera“ Michálka a líčí jej jako provokatéra. Sám se s Michálkem odmítl sejít. Nemohl, jak říká, udělat nic jiného. "Přece nemůžu posuzovat ze své pozice, jestli ty informace jsou pravdivé. Bude mi vykládat o lidech, které neznám? Nejsem ohlašovna".

Premiér jistě není ohlašovna. Ale Libor Michálek není jen nějaký kverulant, který buší na dveře úřadu vlády a chce, aby se premiér angažoval v nějakém jeho malicherném sporu. Libor Michálek je, či spíše byl, než odmítl post náměstka a ztratil tak důvěru pana premiéra a svého ministra, uznávaným ekonomem a bankovním odborníkem s neposkvrněnou pověstí, ředitelem jednoho z největších státních fondů, obrazně řečeno sudu naplněného miliardami korun. Nechtěl na premiérovi, aby rozhodoval, zda jsou jeho informace pravdivé. Chtěl premiéra upozornit na možná porušení zákona vysokými osobnostmi jeho vlády a jeho politické strany. Premiér ale jak dnes říká, neměl o jeho informace zájem. Poslal jej zpět za těmi kdo byli v případě potencionálními pachateli.

Pavel Drobil jako kdyby poslední dva měsíce strávil kdesi v Tibetu, vydal 14. 12. 2010 prohlášení, ve kterém stojí „Dnes jsem byl seznámen s tím, že ve Státním fondu životního prostředí pravděpodobně zuří personální válka. Projevuje se tím, že členové vrcholového vedení fondu včetně mého poradce, pověřeného dohledem nad přípravným procesem transformace fondu na Zelenou banku, ztratili naprosto schopnost elementární komunikace.“

Nemluvil ale pravdu, o obviněních věděl daleko dříve a věděl, že zdaleka nejde o „personální válku“, ale o upozornění na možnou závažnou trestnou činnost. Přesto mu pan premiér nadále věří. Možná proto, že o tom, že se cosi se děje ve Státním fondu životního prostředí věděl daleko dříve i on sám. Pro jednání pana premiéra a pana ministra není jiné vysvětlení, než že se oba snažili a stále snaží aféru zamést pod koberec. Bohužel se o to snaží i lidsky nejméně chutným, ale v podobných případech ne neobvyklým způsobem, snahou zpochybnit charakter toho, kdo „blew the whistle“.

Dnes pan premiér prohlásil, že si je jist, že ODS aféru a hlasování o vyslovení nedůvěřy vládě „ustojí“. O tom, že by z ní ODS vyvodila důsledky a udělala něco pro nápravu své opět závažně poškozené důvěryhodnosti, nepadlo ani dnes jediné slovo. ODS to, jako vždy před tím, „ustojí“.

Aféra je logickým pokračováním politiky ODS, politiky mlžení a popírání problému, který ji ničí.

Tak končí „snaha“ o novou a jinou ODS, o „návrat ke kořenům a o konec „ideové vyprázdněnosti“. Nad ODS se bude i nadále jako mlha snášet „cejch nečistých a čistých“. Jenom těch čistých bude rychle ubývat a ještě rychleji bude ubývat jejich příznivců a voličů.

A tak se k neslavnému konci blíží i ODS sama.