Tyto volby se naprosto vymykají všemu, co jsme zažili od převratu na podzim 1989. Je to poprvé, kdy volíme bez toho, abychom se mohli rozhodnout na základě vžitých politických šablon, ty selhávají.

Pravice - Levice

Toto dělení je málo kdy úplně přesné. A v těchto volbách je naprosto zavádějící, výběr kandidátů je zúžen na dva, oba dva chtějí logicky oslovit co nejvíce voličů a k oběma se hlásí skupiny a osobnosti, jejichž podpora může překvapit, a to z důvodů ještě více překvapivých, logicky očekávaných i na první pohled nelogických.
A tak můžeme vidět na straně Miloše Zemana širokou koalici, od skalních podporovatelů prezidenta Klause až po ČSSD, odbory vedené Jaroslavem Zavadilem a Komunistickou stranu. Posledním, kdo se připojil, je Miroslav Štěpán. Na straně Karla Schwarzenberga pak kromě facebookové generace mládeže a umělecko-intelektuální množiny podporovatelů prezidenta Havla, nalézáme ODS a samozřejmě jeho TOP09. Celek naznačuje zmatení pojmů a zmatení loajalit. Asi je to jeden z neočekávaných následků přímé volby. Možná jsme tu "pravolevou" hranici měli nějak špatně nastavenou a mnozí z nás bojovali za nesprávný team. To by mohlo vysvětlit to množství vlastních gólů v nedávné minulosti.

Asi nejlépe a nejvtipněji situaci zhodnotil můj přítel Vladan Krásný: "Odesáci podpořili Karla a modlí se, aby vyhrál Miloš. Socani podpořili Miloše a modlí se, aby vyhrál Karel. Lidovcům je to úplně fuk, ale jsou šťastní, že se všichni modlí."

V každém případě je těžké, ne-li zcela nemožné, volit podle "pravo-levého" klíče.

Klaus - Havel

Volíme třetího prezidenta, nevolíme ani jednoho z prezidentů minulých. Mně osobně se příčí vést minulé války, rád bych volil prezidenta pro příštích pět let, ne pro devadesátá léta minulého století.

Chápání prezidentské funkce a sliby kandidátů

Oběma našim polistopadovým prezidentům jejich oponenti vyčítali přehnaný politický aktivismus a kroky na hraně ústavy. Nechci zde hodnotit oprávněnost takových výtek. Překvapuje mě ale to, že kandidát Miloš Zeman z televizních obrazovek slibuje přímo zasahovat do politiky, chce se aktivně zúčastňovat zasedání parlamentu a vlády, vstupovat do diskusí o projednávaných zákonech a přímo ovlivňovat rozhodování vlády a ti, kteří oproti tomu relativně skromné působení bývalých prezidentů ostře odsuzovali, k jeho slovům mlčí.
Možná je to proto, že stejně jako Miloš Zeman, který je zkušeným politickým matadorem, vědí, že pokud zároveň s volbou kompletně nepřepíšeme ústavu, Miloš Zeman narazí hned během prvního týdne svého prezidentování a z jeho slibů nezbude nic. Pokud se pokusí sliby splnit, čemuž nevěřím, z jeho dalšího tématu - hitu letošní kampaně, spojování občanů, se stane ústavní krize a další polarizace už tak kriticky rozdělené společnosti.

Miloš Zeman mě překvapuje i v jiné věci. Představuje si, že bude prezidentem bez poradců. Zdá se mi, že vůbec nepochopil, k čemu poradci jsou. Chce se zřejmě vyhnout asociacím k jeho působení ve funkci premiéra a špatné reputaci svých tehdejších poradců, v čele s Miroslavem Šloufem. Netuší zřejmě, že hněv medií a veřejnosti není zamířen na funkci poradce, ale na osobu, která funkci zastává. Nebo to ví a úmyslně odvádí pozornost nesprávným směrem. „Vládnout"" bez poradců prakticky nejde. Prezident musí, pokud nechce „vládnout“ bez přihlédnutí k jiným názorům a jako absolutní monarcha, mít štáb spolupracovníků, kteří mu ke každému jeho rozhodnutí a ke každému zákonu, který podepisuje, předloží nebo zprostředkují kritická a někdy oponentní stanoviska, která ve svém rozhodování musí brát do úvahy, jinak zůstane neinformovaným, izolovaným a veřejnost i politickou scénu polarizujícím sólistou v konfliktu se všemi - s vládou, s politickou scénou i s veřejností.

Podporovatelé

Rozhodně, i když někteří jeho podporovatelé nejsou mými politickými oblíbenci, nejsou pro mě v politickém, ani v prostém lidském dialogu podporovatelé Karla Schwarzenberga nepřijatelní. Nepřijatelní jsou pro mně naopak mnozí podporovatelé Miloše Zemana - Vojtěch Filip, Miroslav Grebeníček, Miroslav Štěpán, Jaroslav Zavadil a řada dalších. Tuto skupinu podporovatelů nemohu považovat za partnery, jsou pro mně skupinou, se kterou nechci být v žádném případě asociován a děsí mne, že nevadí nejen veřejnosti, ale i těm mým přátelům, které pokládám za politicky gramotné a znalé historie.

Evropská unie

Kde se nejvíc rozcházím s Karlem Schwarzenbergem, jsou otázky Evropské unie a Eura. Tady je ale rovnou třeba říci, že v té se oba kandidáti navzájem příliš neliší. Oba jsou výrazně proevropští, oba věří, že přijmeme Euro někdy v rozmezí 2017-2018. Oba se tím netají a oba zastávají stejné stanovisko dlouhodobě. Realisticky ale, ani jeden z nich nebude moci jednat jinak, než jak bude jednat vláda a parlament. Pokud se vláda a parlament rozhodnou integraci ještě zrychlit a přijmout bez výhrad cokoliv, co z Bruselu přijde, či se dokonce aktivně postaví do čela evropského federalistického hnutí, prezident připojí svůj podpis. Nebo abdikuje. Stejně tak, pokud se vláda a parlament rozhodne jednat zcela opačně a rozhodne se z Unie vystoupit. Připomeňme si, že i prezident Klaus, ač se netajil svým odporem k Lisabonské smlouvě a aktivně proti ní vystupoval, nakonec smlouvu podepsal. Ani on nemohl jednat jinak. Není důvod se domnívat, že prezident, ať je jím kdokoliv, bude rozhodovat proti vůli parlamentu a politice vlády a proti Ústavě České republiky. Boj s evropskou byrokracií a evropským dirigismem nelze vyhrát z Pražského hradu a nebude rozhodnut v prezidentských volbách.

Hodně mě k mému rozhodnutí posunula špína navalovaná na Karla Schwarzenberga - je prý cizák, nepatří do této země, protože žil léta v cizině, podporuje sudeťáky atd. A kádrují se (navíc lživě), i jeho předci a předci jeho manželky. Ani kampaň proti Zemanovi není úplně čistá, tam ale jsou ty podpásovky dílem některých nepříliš rozumných Schwarzenbergových podporovatelů. Podpásovky proti Karlu Schwarzenbergovi, bez ohledu na jejich vulgaritu a jejich původ, ale často vychází přímo z úst Miloše Zemana.

Nebudu volit Karla Schwarzenberga proto, že jsem podlehl volebním sloganům, to ostatně není ani důvod, proč jsem se rozhodl nevolit Miloše Zemana. Za svůj život jsem zažil více než padesát svobodných a dokonce přímých voleb a k volebním sloganům a volební rétorice jsem si za ta léta vybudoval docela slušnou imunitu. Volit Karla Schwarzenberga budu proto, že volím jeho noblesu proti Zemanovu pivnímu socialismu. Noblesu danou ne jeho aristokratickým původem, ale jeho charakterem. Tu noblesu mu nepřipisuji, protože jsem o ní četl v novinách nebo slyšel v televizi, ale protože jsem ji osobně poznal a zažil.

Volit ho budu ne přesto, že jsem, a vždy jsem byl, pravicovým voličem. Volit ho budu právě proto.

Vím, že se tímto rozhodnutím stavím do protikladu s některými svými přáteli. Nezpochybňuji jejich rozhodnutí a už vůbec ne jejich charakter. Jejich rozhodnutí respektuji a v žádném případě si jejich jména nebudu mazat z mobilu nebo seznamu svých přátel. A vím, že mí přátelé nebudou jednat jinak.