Jediné co Evropská unie dokázala během posledních let je, že je neschopná vyřešit žádný problém, i když je virtuosem v jejich vytváření.


Nejlepším a nejaktuálnějším z mnoha příkladů je její slepota, neschopnost a sebevražedná politická korektnost, která ji po dlouhou dobu brání řešit problém, který díky její politice postupně vyrostl z řešitelného problému v ekonomickou, politickou a humánní katastrofu.

Jediné co evropští lídři "vymysleli", je že problém migrace, ze které se dnes stala ilegální masová imigrace, bude místo jeho řešení problém "spravedlivě rozdělovat" povinnou aplikací povinných kvót pro distribuci migrantů - tak, aby se stal katastrofou i tam, kde je zatím jen problémem.

Kvóta samozřejmě nebudou fungovat, vadí v tom samotná pravidla EU. Nikdo nevysvětlil, jak zabránit azylantovi, který byl "přidělen" do Bulharska, nastoupit do prvního vlaku a odejet tam, kam hned od počátku mířil - do Německa, nebo Velké Británie, nebo do Švédska.

Ale i kdyby kvóty fungovaly, nic neřeší. EU jimi problém jen valí před sebou a přispívá k jeho zrychlenému růstu. EU nemá a ani nepřipravuje žádnou politiku, žádný program, který by mířil na podstatu problému a vedl k jeho řešení. Jen se z kvót stává "permanentní politika" Evropské unie a EU vyhrožuje zemím, které její politiku odmítají. A dnes už ústy předsedy Evropského parlamentu vyhrožuje nejen finančními sankcemi, ale i násilím.

Ani dnes se Evropští politici nepoučili a opět se snaží své chyby "napravit" tím, že je opakují na stále větší škále.

Nehovoří o nutnosti a nediskutují o způsobech, jak masovou migraci zastavit. Diskutuje se jen o způsobu, jak ji "zvládnout". A v diskuzi je přípustný jen jeden názor: absolutní souhlas s politikou povinných kvót a distribucí azylantů. Vše ostatní je prohlašováno za zločin proti lidskosti.

Den ze dne ve všech zemích Unie přibývá občanů, kteří ztratili důvěru v Evropské instituce a orgány. Den ze dne se z jejich legitimních obav, které Unie nechce oslovit, ale popírá a bagatelizuje je, stává oprávněný strach, navzdory výzvám Evropské komise a jejich vlastních vlád. Z problému migrace se stal problém důvěry občanů v politické orgány a politiky napříč Evropou.
Je to nebezpečný stav a problém, který bude brzy větší, než samotný problém evropské asylové a emigrační politiky.

A stejně jako všechny problémy v minulosti, se jej Evropská unie, evropští politici a evropská media, snaží řešit jeho bagatelizací a popíráním a dehonestací a nálepkováním těch, které jejich politika znepokojuje a kteří o problémech hovoří, jako "xenofóbů", "extrémistů", "rasistů" a "šiřitelů poplašných zpráv", "šiřitelů strachu" a "eurofóbů".. Výsledkem je vznik a růst skutečného strachu.

Evropská unie své občany neinformuje, ale útočí na jejich inteligenci primitivní propagandou na úrovni té kterou nás náš komunistický režim krmil v padesátých letech. Podle Unie, nás nečekají problémy, naopak, masová imigrace ze středního východu a Afriky vyřeší naše problémy s nezaměstnaností, náš demografický problém stárnoucí populace, který ohrožuje náš sociální systém a budeme navíc i "kulturně obohaceni".

Opět nám někdo slibuje světlé zítřky, opět nám někdo slibuje budoucí blahobyt a opět se máme pro jeho příchod podrobit cizí vůli a hodit za hlavu vše, čemu jsme věřili, co jsme budovali a co jsme uznávali za své trvalé hodnoty.

Jak to skončí nevím. Ale jisté je, že to povede k politické krizi v Evropské unii dosud nevídaných rozměrů. Pochyby a nedůvěra v evropské instituce, které, díky vrozené a neléčitelné absenci demokracie v evropských orgánech, provázely její existenci od chvíle, kdy začala bez konzultací s občany provádět politiku "větší a hlubší integrace", přerostou ve krizi, kterou nikdo z neschopných politiků EU nezvládne.

Dá se předpokládat, ve světle zkušeností s Islámskou komunitou v západoevropských zemích a skutečnosti, že dnes je militantní Islám nejen teoretickou možností, ale reálnou a velkou hrozbou i vlna násilí a nástup skutečných extrémních jednotlivců a skupin.

Dostáváme se do dalšího kritického bodu, k další křižovatce evropské historie a evropského politického a ekonomického vývoje.

A bohužel má Evropa málo lídrů a málo autorit, kterým její občané věří a kteří jsou odborně a politicky schopni řešit evropské problémy a vytyčit budoucí směr evropské politiky.