Podnikatelé se dělí na dva typy, vizionáře a finančníky a ti si většinou nerozumí. Alespoň takto vidí situaci Leon Jakimič, zakladatel Lasvitu podle jeho textu v nedávném Forbesu (květen 2017). Hned zkraje bych se rád přiznal k tomu, že Lasvit jako firmu obdivuji, protože dělají nádherné skleněné instalace a jako jedna z mála firem z České republiky se dokázala prosadit na světovém extrémně náročném trhu. A to už znamená hodně, zejména v době, kdy česká média úspěchy českých firem často přibarvují. Některé jsou vykreslovány jako světově nejlepší, ale při důkladnějším zkoumání narazíte na to, že tomu tak úplně často není. To je ale konstatování hodné vlastního textu, rád bych se věnoval spíše zajímavé myšlence podnikatele vizionáře versus tvrdého finančníka, protože s tímto mám také své zkušenosti.

Lasvit se před přibližně dvěma roky společně se skupinou CPI Radovana Vítka připravoval na otevření nového muzea skla, které by dokázalo vtisknout duši české sklářské tradici a tento tradiční český produkt tak získal i důstojný svatostánek v centru Prahy. Nedošlo k tomu z toho důvodu, že budovu tehdejší Živnobanky, kde mělo být muzeum skla umístěno, koupila čínská CEFC. V podstatě se nic nestalo, protože CPI jako vlastník budovy měl na prodej plné právo a současně tato transakce generovala pro CPI značný zisk. Tato situace však ale nutně vyvolává otázku, zda-li obdobně nekončí všechny projekty založené na vizi a nikoli tvrdé kalkulaci. Je totiž logické, a udělala by to podle mne drtivá většina podnikatelů, postupovat stejně jako CPI a nemovitosti se s obrovským ziskem zbavit a neriskovat projekt s nejasným výsledkem.

Podle mne je to ale obrovská škoda. Stačí se podívat na mnoho firem a jejich projektů, které jsou v dnešní době obdivovány, ale vyrostly jen na základě slepé důvěry v myšlenku. Tesla, Facebook, Linkedin, Twitter a nakonec třeba i Google či dříve Apple často vytvoří produkt či projekt a zkrátka slepě věří, že tento projekt bude úspěšný. Velice často jsou tyto investice ztrátové, ale je třeba se ptát, kdy naposledy vytvořila něco inovativního jakákoli finanční skupina? Najdou se samozřejmě takové, které investují do inovativních produktů, startup firem či se snaží sami něco vybudovat, ale i zde mám pocit toho, že se jedná v České republice převážně o skupiny vystavěné kolem osobností. I tyto skupiny jsou navíc často poměrně konzervativní a na konci dne se rozhodnou dle tvrdé kalkulace. Nejsme už zkrátka v době budování pyramid, rozlehlých tvrzí či Rhódských kolosů. Aby se dnes jakákoli “stavba” vybudovala, tak se bude muset spočítat nájemné pohřební služby u pyramid či “průplavné” v případě Rhódského kolosu.

O to více a více stále obdivuji podnikatele, které tyto kalkulace nezajímají a jdou za svým snem a budováním něčeho na základě vize a slepé důvěry. Chce to obrovskou míru odvahy, protože tyto pokusy často končí již na začátku po odečtení ztráty. Nemohu tedy nesouhlasit s úvodním tvrzením a rád bych jej jen tímto textem ještě zdůraznil.

Už z podstaty věci spolu nemohou sdílet strategii finančníci a vizionáři. Pokud se má vizionář někým obklopit, tak by to měli být opět jen a jen vizionáři, kteří budou jeho projekt posouvat dále. V opačném případě totiž v momentě první tvrdé kalkulace finančník projekt opustí a ten se zhroutí. Sám jsem si tuto situaci už zažil. Nezůstává tedy jen než doufat, že v České republice se najde více “Lasvitů”, kteří svoji slepou vizi dokáží proměnit i v ziskové společnosti. Třeba se následně podaří ukázat i finančníkům, že generovat zisk se dá i bez předem jasných kalkulací.