Před několika týdny bylo zajímavé sledovat kauzu Tomáše Čupra, Rohlíku a nelegálního zaměstnávání Ukrajinských dělníků. Téma zahraničních zaměstnanců je pro podnikatelský sektor posledních několik let nesmírně živé a komplikované. Zaměstnanci v České republice jsou, o tom asi žádná, jen si často neuvědomují, jak je složité dokázat ukočírovat firmu tak, aby byli spokojení investoři, zaměstnanci i management.

Nechci se teď věnovat firmám, které své pracovníky evidentně vykořisťují kvůli maximalizaci zisku. Tam nebude padat žádný argument na úrodnou půdu, protože tyto firmy budou vždy držet platy na nejnižší možné hranici a neřešit nic dalšího.

V České republice je ale vedle toho i spousta poctivých firem, které ale bojují s naprosto odlišnými fenomény. Nedostatek kvalifikovaných pracovních sil je jedním z těchto příznaků. Je to způsobeno ale i naprosto šílenou regulací, která prakticky zabraňuje efektivnímu zaměstnávání cizinců. A zde bych rád zdůraznil, že se tady nebavím jen o zaměstnancích z Ukrajiny, Běloruska, Polska nebo jihovýchodní Evropy. Jde mi ale i o ostatní národy, které nejsou vnímány jen jako zásoba “levné pracovní síly” pro výrobní podniky a developerské firmy.

Nedávno jsem si prošel procesem, kdy jsem najímal novou kolegyni kvůli nutnosti obsazení pozice koordinátora/-rky projektů pro čínský trh. Vzhledem ke kulturním odlišnostem bylo naprosto zřejmé, že pozici musí získat Číňan nebo Číňanka kvůli přijetí i na tamním trhu. Kandidátku jsem měl vybránu na základě doporučení již během měsíce a byl jsem maximálně spokojený. Po dohodnutí se na podmínkách ale začalo neuvěřitelné byrokratické kolečko, které člověka řádně vyčerpalo finančně i časově.

Podařilo se nám najmout právničku-specialistku právě na získávání pracovního povolení. Ta udělala společně s budoucí zaměstnankyní celý proces naprosto bez chyb a správně, ale navzdory tomu od momentu dohody do momentu příletu vše trvalo téměř 6 měsíců. Úplně mne jímá hrůza, co by se stalo, kdybych tady svoji zaměstnankyni potřeboval mít kvůli časově limitovanému projektu. Tato doba je naprosto absurdní, vždyť je to v lepším případě jedna dvousetina života každého člověka. V případě podnikatelského sektora často i doba dokončení několika projektů. Nechápu, jakým způsobem to za této konstalace řeší výzkumné či průmyslové firmy, které si dovolit čekat jako já nemohou. Překážky zaměstnávání cizinců jsou umocněny i o velké náklady na dokončení celého procesu.

Navíc zde bylo ještě absurdní pravidlo nutnosti nabídnout tuto pracovní pozici nejdříve českým občanům. Význam tohoto pravidla jsem přitom vůbec nepochopil. Koho vlastně chrání v momentě, kdy schopní čeští zaměstnanci odcházejí stejně do zahraničí? Je podle mne naprostou fikcí se domnívat, že toto pravidlo donutí firmu změnit rozhodnutí a zaměstnat neznámé zaměstnance jen na základě státní příslušnosti. Pokud by to byl někdo stejně kvalifikovaný a žijící například v dosahu výrobního závodu, tak už by jej firma stejně dávno zaměstnala.

Každého by navíc jistě pobavilo, kdo mi na podobné inzeráty odpovídal. Přicházely mi žádosti o zaměstnání od osobních trenérů ve fitness centrech až po učitele základních škol. Jednak naprosto bez kvalifikace a vedle toho i bez naprosto základních predispozic pro výkon činnosti - znalosti čínštiny. V podstatě žádosti obdobné spamu v e-mailech a komerční reklamě na internetu. A celou tuto dobu musí firma čekat než si může kandidáta dovolit zaměstnat.

Je to celé velice smutné, protože se podle mne máme od světa stále mnoho co učit. Rád bych měl pocit, že žijeme v globalizovaném světě, ale česká regulace pracovního trhu nejspíše zaspala ještě někdy v době merkantilismu. Je to smutné, Česká republika je nádherná, jen je ve srovnání s dalšími státy bohužel spíše JEN pro Čechy a kosmopolitním městem typu například Vídně se nejspíše ještě chvíli nestane.