V knížce Při řekách babylónských od Miloše Biče jsem našel zajímavou pasáž. Jde o převyprávěný překlad klínopisných tabulek - zápisů z několika soudních procesů s obětníkem chrámu:
Útržky hovorů a telefonátů odposlechnuté během cesty z Muzea na Můstek
Nedávno jeden diskutující zmínil poznámku, kterou dostal za to, že pomohl srnce. A tak jsem vytáhl své zažloutlé Žákovské knížky a řekl si, že se s Vámi podělím aspoň o jedno pololetí ze šesté třídy. Myslím, že některé z nich by se daly označit za skutečné lingvistické perly. A taky si pamatuju, jak ta taška vždycky ztěžkla...
Ahoj...
Ahoj...
Jak se máš?
A...kdo mi volá?
Tys mě nepoznal, jo?!
Nedávno jsem seděl v lese, kam občas jezdím hrát na kytaru. Mám dvě místa a na obou mě už znají i zvířata, protože tam jezdím léta. Je zvláštní hrát opravdu nahlas a vidět, jak se pět metrů ode mě pase srnka a tři koloušci, kterým ta muzika vůbec nevadí.