Prezidentův rozpočet počítá s radarem v Česku a interceptory v Polsku

Kdyby prezident Barack Obama chtěl výrazně redukovat investice do protiraketové obrany Spojených států a spojenců, těžko by hledal příhodnější chvíli, než je dnešní. Rozpočtový deficit a národní dluh Spojených států se vznesly do stratosféry, osud ekonomiky je v tomto roce stále nejasný, války v Iráku a Afghánistánu jsou výrazným politickým a fiskálním břemenem a tlak zleva na radikální snížení rozpočtu Agentury pro protiraketovou obranu nepolevuje.

Obama však udělal pravý opak. V právě představeném návrhu federálního rozpočtu potvrdil, že budování obrany proti balistickým raketám je i jeho prioritou.

Prezident navrhuje rozpočet zmíněné agentury ve výši 7,8 miliard dolarů. To je sice o 1,2 miliardy méně než rozpočet současný (celkový návrh rozpočtu Pentagonu je 534 miliard, o 4 procenta víc než nyní; návrh federálního rozpočtu je ve výši 3,4 bilionu dolarů), nižší částka však neznamená opuštění programu.

Podle analýzy Missile Defense Advocacy Alliance, organizace propagující protiraketovou obranu, se Obama chce soustředit na tyto priority:

• Posílit obranu proti raketám krátkého a středního doletu prostřednictvím systémů THAAD, SM3 a Aegis
• Zdokolit tyto systémy, aby byly s to spolehlivě zneškodňovat rakety v jejich vzestupné fázi a zavést vesmírné monitorování a sledování raket (STSS)
• Testovat. Do roku 2015 plánuje Obama kolem 37 testů
• Financovat naváděcí radar v Česku a interceptory v Polsku (v závislosti na ratifikaci smluv)
• Snížit plánovaný počet interceptorů v silech na pevnině Spojených států z 50 na 30

K uvedené sumě je nutné připočítat 400 milionů dolarů na systém armádních střel Patriot.

Když jsem v Kongresu neformálně mluvil s některými republikány, bylo z jejich reakcí cítit skepsi o budoucnosti protiraketové obrany, stal-li by se prezidentem Obama. Testoval jsem vždy insidery otázkou: "Co bude s protiraketovou obranou, když se jednoho dne probudíme do prvních dnů Obamovy vlády?" Jeden kongresman mě přerušil a (řekl bych, že ani ne příliš v žertu) odtušil: "V takovém případě se všichni stěhujeme do České republiky..."

Tuto skepsi jsem nesdílel. Obama byl pro mě – na rozdíl od mnoha zapálených konzervativců – věrohodným, racionálním politikem. I proto jsem se loni v listopadu radoval z jeho zvolení.

Vyhodnocení možných hrozeb ze strany Íránu a Severní Koreje nejsou z prstu vycucanou ideologií, jsou reálným kalkulem. Stačí se podívat na vývoj několika posledních měsíců, zejména vypuštění íránského satelitu a severokorejskou „balistickou střelbu“ přes Japonsko. Obama – přesně jako Bush před ním – říká, že pominou-li ony hrozby, nebude třeba vyvíjet ani protiraketovou obranu. Ruskému prezidentu Medveděvovi zdůraznil, že pokud se Írán vzdá vývoje jaderné zbraně, nebude evropského pilíře obrany třeba a údajně ho v dopise vyzval, aby se o takový vývoj v Teheránu sám zasadil.

Přesto je Obamův rozpočtový návrh pro mě osobně úlevou. Ano, hrozby v následující dekádě jsou reálné, američtí daňoví plátci do systému investovali už hodně přes sto miliard dolarů, protiraketovou obranu podporovali všichni prezidenti od Reagana bez výjimky, ale v politice se nejednou dějí divné věci. Obama mohl věc sunout do ztracena, omezit se jen na část vývoje protiraketových systémů, mohl se vymlouvat na krizi a spoléhat na zlepšené vztahy s Moskvou. Zachoval se jako státník: vzal na sebe odpovědnost.

Žádná česká vláda se nyní nemůže vymlouvat a „čekat, jak to dopadne v Americe.“ Buď značně nepopulární, ale zásadní projekt české účasti v Parlamentu prosadí, nebo jej přímo či nepřímo odmítne. Bude to však rozhodnutí otevřené, jak má být – se zřetelnou odpovědností za výsledek.