Konec ruské soft power

05. 02. 2010 | 06:00
Přečteno 18782 krát
Dvacáté století zasadilo pověsti Ruska fatální úder

Rusové milují svou ruskou duši. Její rozpoložení se však v kontextu uplynulých dvaceti let změnilo. Ruská duše je cosi, co odlišuje Rusy od zbytku světa. A Rusové jsou na ni svým ruským, pasívně agresívním způsobem hrdí. Ruská duše je jedinečná, protože je geneticky daná, hluboká a pyšně komplikovaná. Na rozdíl od všech ostatních duší je schopna obsáhnout složitost a tíhu světa, plně je prožít a dodat Rusům pocit výlučnosti. Není to zdaleka jediný národní mýtus výlučnosti vyrůstající z pocitu jedinečnosti prožitku, ale patří ve světě k těm prominentním. Ruská duše je inteligentní a ví, že i jiné národy vidí samy sebe – chybně – jako výlučné.

Američané jsou nejviditelnější. Mají Americký sen, jenže ten nemá s geneticky daným prožitkem nic společného: je to sada ideálů teoreticky přístupná komukoliv. Proto je tak povrchní, ví ruská duše. Americká technologická, politická, kulturní a hospodářská převaha Rusy irituje. Dlouho se viděli v klinči s Američany jako rovnocenný partner, ale dnes už jim je jasné, že to byla iluze; z míry je vyváděl výrok bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta, že SSSR je Horní Voltou s jadernými zbraněmi. Můžeme ještě dodat – s vysokou cenou ropy a zemního plynu, jejichž prostřednictvím se Rusko zuby nehty drží mezi mocnostmi a zároveň, poněkud nekoherentně, mezi skupinou nastupujících hospodářských gigantů známých pod zkratkou BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína).

Zatímco reálný pohled na hospodářskou a demografickou perspektivu Ruska kreslí otazníky nad samotným členstvím Ruska v BRIC, sní kremelská elita o světě, kde rozhodují Putin s Obamou. Hlavním důvodem ruských tanců kolem radaru a protiraket ve střední Evropě byla vynikající šance chopit se tématu, které aspoň zdánlivě vrátilo Rusko do supervelmocenské politiky. Pověstný Humrový summit Bush–Putin v Kennebunkportu byl sice šarádou, ale obrázky z agentur se Kremlu hodily.

Americký komplex

Komplex z Ameriky je v ruském národním vědomí hluboko usazen a je spojen s prohrou Sovětského svazu ve studené válce. Když Putin prohlásil, že rozpad SSSR byl dějinnou tragédií, jeho výrok zatřásl pohodlným předpokladem o demokratizaci Ruska. Byl výrazem pochopení situace a nostalgie po velikosti.

Ruská duše chápe, že dvacáté století uštědřilo pověsti Ruska ve světě téměř fatální ránu. Hlavním viníkem této situace je Amerika, která dohnala impérium k rozpadu a ve světovém diskusním salónu přede všemi odhalila, co že to vlastně císař má na sobě. Kdyby šlo jen o špatnou pověst, ruská mocnost by se s ní nějak vyrovnala. Potíž je, že pověst je v postmoderním světě vkladem do takzvané soft power (měkké moci) a spoluurčuje úspěšnost států.

Soft power spočívá ve schopnosti státu přitáhnout pozornost a obdiv jako pozitivní příklad hodný následování. Soft power přesahuje stát. Americká soft power je přes znatelné ztráty stále nejvlivnější. Má několik položek, který ji ovlivňují, mezi nimi popkulturu (Hollywood i Broadway), univerzity, technologickou dovednost, světový úspěch amerických korporací, vědeckou převahu a bohatou občanskou společnost.

Soft power působí hlavně mimo stát a někdy mu v krátkodobé perspektivě komplikuje život. Vezměme si jako příklad občanskou společnost. V šedesátých a sedmdesátých letech americká občanská společnost hlasitě odmítla válku ve Vietnamu, stejně jako dnes odmítá válku v Iráku. Hollywood o tom udělal řadu filmů od Ciminova Lovce jelenů přes Coppolovu Apokalypsu až po loňský snímek The Messenger režiséra Orena Movermana. V delším horizontu svědčí tyto kulturní produkty o dynamičnosti kultury i robustní občanské společnosti, což přispívá k atraktivitě Spojených států a pomáhá vládě prosazovat americké zájmy.

Každá móda končí

Rusko by rádo takovou roli hrálo také, dvacáté století však zdecimovalo jeho přitažlivost. Moskva dnes v ničem není pro svět příkladem. Ruská kultura v širším smyslu prakticky neexistuje, omezuje se na úctyhodné umělecké dědictví a tradici. Umění však samo o sobě nestačí: Goebbelsovo Německo bylo také národem Goetha a Beethovena.

Dnešní stav by jistě byl velkým zklamáním pro premiéra Pjotra Stolypina a další muže generace před první světovou válkou. Po rusko-japonské válce (1904 až 1905) a první ruské revoluci (1905 až 1907) prosadil Stolypin důležitou agrární reformu; zdálo se, že se carství modernizuje a demokratizuje, že konečně po staletích nesnadného pnutí mezi západní a východní orientací nachází svoje místo. Pak přišla první světová válka a na jejím konci radikálně levicový režim. Ten ovšem pro ruskou pověst neznamenal hned katastrofu, naopak.

Ve dvacátých a třicátých letech byla soft power Ruska mezi levicově naladěným publikem na Západě znatelná. Moderní umění, poezie a romány, jejichž autory Stalin postupně vyhnal či ohnul, zprvu dodaly novému režimu módní ohoz. Dobře zabírala pro mnohé humanistická rétorika dělnického hnutí, používající pro některé méně hezké prvky eufemismy jako třídní boj.

Dokonce i během španělské občanské války (1936 až 1939), hluboko ve stalinské éře s jejími mučírnami (o nichž se moc nevědělo), monstrprocesy a hesly jako „Psům psí smrt“ (o nichž už nevěděli jen ti, kdo vědět nechtěli), bylo sovětské Rusko pro levici příkladem. Přišel sice šok v podobě paktu Molotova a Ribbentropa, ale po něm rychle válka a v ní rozhodující podíl Sovětského svazu na porážce nacistů.

Teprve za studené války láska levice k Rusku vychladla. Hned v prvních poválečných letech přešla velká část evropských socialistů do proamerické politické sféry a z amerických liberálů se stali antikomunisté. Opravdové ruské umění bylo v estetické (Dr. Živago, Mistr a Markétka) či také politické (Jeden den Ivana Děnisoviče) opozici vůči režimu nebo v podstatě přestalo být ruským (Nabokov, Stravinskij, Brodskij). Na rozdíl od protiválečných hollywoodských filmů a hnutí americké Nové levice, jež také tvrdě kritizovaly (americký) režim, tato díla dlouhodobě „ruskému“ státu nic neusnadnila; naopak. Nejenže pomáhala odhalit podoby života v komunistické diktatuře, ale vypověděla i leccos znepokojivého o zoufalém stavu ruské duše.

Asijský obdiv

Na světě je v této chvíli několik míst, kde se k Rusku z různých důvodů vzhlíží. Všechna jsou v oblasti, které moskevský režim říká blízké zahraničí. V Kazachstánu, kde před více než sto lety Rusové budovali civilizaci, je Rusko příkladem a Moskva světovou metropolí, již by se Almaty chtělo podobat (v rádiu se tam hraje téměř výlučně postsovětský pop). Podobně jsou na tom další, zaostalejší „Stány“ Střední Asie. Je však otázka, kam by se tamní společnosti a kultury samovolně ubíraly, kdyby dostaly svobodu se rozhodnout.

V Německu, Švýcarsku či Velké Británii, kde mají intimní zkušenosti s ruskými nouveaux riches a někdy i s lidmi jako Andrej Lugovoj, jenž pravděpodobně otrávil v Londýně Alexandra Litviněnka, je situace jiná. Za zády jejich bohatých klientů, šustících eury, franky a librami, si člověk o pravém vztahu k Rusku vyslechne leccos nehezkého.

Proto je přirozené rozpoložení ruské duše dnes pasívně agresívní: je to kombinace rezignace a obrany zabalené v komplexu méněcennosti. Zločiny napáchané Ruskem na vlastních lidech i ve světě ve dvacátém století zasadily dobré pověsti Ruska fatální úder. Přidáme-li k tomu chováním postsovětské politické a podnikatelské elity, dojdeme k závěru, že soft power Ruska dnes prakticky neexistuje.

Psáno pro Reflex

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy