voličů nesnáší Zemana. Prezidentské volby poprvé jasně, statisticky v číslech ukázaly jak široký odpor k hradnímu pánovi v Česku panuje. Ovčáčkova pražská kavárna se rozšířila do dalších měst a oblastí. Máme už kavárnu středočeskou, brněnskou, plzeňskou, libereckou, hradeckou, olomouckou, budějovickou, pardubickou a zlínskou. A to by možná ještě podrobné výsledky voleb ukázaly i kavárny v menších než krajských městech.
Takto nám režisér Troška představuje ve svém klipu Miloše Zemana. V USA prý mluví anglicky, v Rusku rusky, před nikým se nehrbí. To jsme všichni poznali dokonce v přímém přenosu. Trapná českoruská hatmatilka z povinné školní výuky padesátých let v předklonu před Putinem opravdu ukázala hrdost a jazykovou vybavenost Miloše Zemana.
Nemocný muž na Bosporu, jak se říkalo Osmanské říši od 19. století, kdy správu jeho oblřímího státního dluhu převzaly evropské mocnosti, zemřel na konci 1. světové války v říjnu 1918. Pozůstalí, vítězné velmoci se pak v roce 1920 rozdělily o dědictví, zbytek území po druhdy nejmocnější říši Starého světa. Jejímu sultánovi vykázaly vyprahlé pláně centrální Anatolie bez přístupu k moři. Řecku pak daly volnou ruku k invazi na tureckou pevninu s k historické odplatě za porážku Byzance. Samy si prsty pálit nechtěly.
Situaci změnil ozbrojený odpor Turků pod vedením generála Mustafy Kemala, později prvního tureckého prezidenta Kemala Atatürka. Řekové byli poraženi, vyhnáni z Anatólie a velmoci přijaly požadavky vítězné strany na revizi původního dělení poražené říše. Mustafa Kemal byl realista, chtěl ubránit jen národní území, nedělal si a proti mocnostem ani nemohl dělat nároky na jiná teritoria. Ztratil tak na ropu bohaté okolí Mosulu v severním Iráku, zároveň však musel provést výměnu obyvatelstva s Řeckem, kdy z Istanbulu a Anatólie odešlo mnohonásobně víc Řeků, než bylo přesunuto Turků z Řecka.
V Lausanne v roce 1923 získalo Turecko zpět Istanbul s úžinami Bosporem a Dardanelami, jeho evropské předpolí a celou pevninskou Anatolii. K ní přilehlé egejské ostrovy zůstaly Řecku.
obklopená smečkou vlků. Z médii, v nichž trochu utichla protiuprchlická hysterie (u nás se přesunula do parlamentních lavic), se téměř vytratila. Každému je úplně fuk, že uprchlíků přibývá, byť už jen tzv. internally displaced, jejich utrpení se nezmirňuje, hlavně že nám roste ekonomika a máme nejnižší nezaměstnanost (nějaký ten Syřan by leckde jistě bodnul). Ať si jsou, kde si jsou, jen ať nám sem nelezou, může klidně Okamura parafrázovat Mateřídoušku z doby sovětské agrese 1968.