Kdyby nedošlo k anexi Krymu
Zajímavé politické fikce se dopustil komentátor Pavel Kazarin pro ázerbájdžánský internetový deník haqqin.az. Pokusil se domyslet, jak by to vypadalo, kdyby Rusko neanektovalo Krym a nenapadlo Donbas. Předkádám její český souhrn:
Majdanská revoluce by skončila stejně jako revoluce oranžová z roku 2004. Do Kyjeva by přiletěl Lavrov a prohlásil, že Ukrajina potřebuje především mír a vládu národní spásy a že střelba do demonstrantů musí být vyšetřena. Prezidentské volby by těsně vyhrál Porošenko před Tymošenkovou a podělili by se o moc. Rusko by uvolnilo další část z 15-miliardové půjčky slíbené Janukovyčovi. Ukrajinská delegace by odjela do Moskvy jednat o zlevněných dodávkách ropy a plynu.
Podzimních parlamentních voleb by se zúčastnili komunisté i regionalisté. Obyvatelé Donbasu a Krymu vyděšení Majdanem by šli v jednom šiku volit. V nové vládě by opět zasedli Jaceňuk i Tyhypko, nacionalisté by byli ukonejšeni ministerstvy školství, vědy a kultury.
Rusko by oslavovalo své úspěchy na zimní olympiádě. Evropským parlamentem by rezonovalo, že ve vztazích s nejbližšími sousedy Ruska je třeba brát v úvahu jeho zájmy. O tomtéž by Rusko ujišťovala EU při jednáních o asociační dohodě s Ukrajinou. Obama by co chvíli telefonicky konzultoval s Putinem postup proti islámskému státu a strategii boje s ebolou.
Ukrajinská armáda by dál hnila v kasárnách a důstojníky by zajímalo jen, zda jsou jejich tanky vůbec schopné provozu. Vlastenecké nadšení na Ukrajině by brzy vystřídaly existenční starosti, hospodářská krize a snižování důchodů. V Oděse by pár nadšenců pochodovalo s proruskými či unijními vlajkami, ostatní by chodili na pláž. Jen málo lidí by znalo jména měst jako Slavjansk nebo Horlivka. Zvláštní policejní oddíly Berkut (pozn. – které střílely do majdanských demonstrantů) by zůstaly součástí ministerstva vnitra.
Krym by byl považován za most mezi Ukrajinou a Ruskem, krymští Tataři by dostali pár míst v regionálním parlamentu, ale žádný reálný vliv by nezískali. Ukrajina by zůstala klasickým korupčně-korporativním státem. Zbavila by se jen zločineckých excesů Janukovyčovy vlády. Místo Janukovyčova pobytu by bylo neznámé.
Jenže… přišla anexe Krymu a skrytý vpád do Donbasu. Putin zaútočil na samu ukrajinskou státnost. Přepočítal se. Rusko překročilo červenou čáru, pokud vůbec nějakou uznává. Pro Západ se stalo stejným nepřítelem jako islámský stát a ebola. Těžko říct, proč u Putina převládly emoce nad rozumem..
Majdanská revoluce by skončila stejně jako revoluce oranžová z roku 2004. Do Kyjeva by přiletěl Lavrov a prohlásil, že Ukrajina potřebuje především mír a vládu národní spásy a že střelba do demonstrantů musí být vyšetřena. Prezidentské volby by těsně vyhrál Porošenko před Tymošenkovou a podělili by se o moc. Rusko by uvolnilo další část z 15-miliardové půjčky slíbené Janukovyčovi. Ukrajinská delegace by odjela do Moskvy jednat o zlevněných dodávkách ropy a plynu.
Podzimních parlamentních voleb by se zúčastnili komunisté i regionalisté. Obyvatelé Donbasu a Krymu vyděšení Majdanem by šli v jednom šiku volit. V nové vládě by opět zasedli Jaceňuk i Tyhypko, nacionalisté by byli ukonejšeni ministerstvy školství, vědy a kultury.
Rusko by oslavovalo své úspěchy na zimní olympiádě. Evropským parlamentem by rezonovalo, že ve vztazích s nejbližšími sousedy Ruska je třeba brát v úvahu jeho zájmy. O tomtéž by Rusko ujišťovala EU při jednáních o asociační dohodě s Ukrajinou. Obama by co chvíli telefonicky konzultoval s Putinem postup proti islámskému státu a strategii boje s ebolou.
Ukrajinská armáda by dál hnila v kasárnách a důstojníky by zajímalo jen, zda jsou jejich tanky vůbec schopné provozu. Vlastenecké nadšení na Ukrajině by brzy vystřídaly existenční starosti, hospodářská krize a snižování důchodů. V Oděse by pár nadšenců pochodovalo s proruskými či unijními vlajkami, ostatní by chodili na pláž. Jen málo lidí by znalo jména měst jako Slavjansk nebo Horlivka. Zvláštní policejní oddíly Berkut (pozn. – které střílely do majdanských demonstrantů) by zůstaly součástí ministerstva vnitra.
Krym by byl považován za most mezi Ukrajinou a Ruskem, krymští Tataři by dostali pár míst v regionálním parlamentu, ale žádný reálný vliv by nezískali. Ukrajina by zůstala klasickým korupčně-korporativním státem. Zbavila by se jen zločineckých excesů Janukovyčovy vlády. Místo Janukovyčova pobytu by bylo neznámé.
Jenže… přišla anexe Krymu a skrytý vpád do Donbasu. Putin zaútočil na samu ukrajinskou státnost. Přepočítal se. Rusko překročilo červenou čáru, pokud vůbec nějakou uznává. Pro Západ se stalo stejným nepřítelem jako islámský stát a ebola. Těžko říct, proč u Putina převládly emoce nad rozumem..