Hlavou muslimské komunity (ummy) býval chalífa. Muslimové se však velmi záhy rozštěpili na dvě větve. Ta, jež prosazovala nástupnictví podle rodové linie, (ší´a) však podlehla většině (sunna), která chalífu čili nástupce vybírala, a byla zahnána do ilegality. Śí´ité museli před vládnoucí přesilou nasazovat jakési mimikry (takíjja), které je chránily před pronásledováním. Teprve íránský šáh turkotatarského původu Ismáil Chatá´i zavedl počátkem 16. století ší´u jako oficiální náboženství své říše.


Obě větve islámu se od samého počátku nenávidí, sunnité považují ší´ity za heretiky a v minulosti je často potírali víc než křesťany. Ostatně nepřátelství mezi oběma větvemi islámu stojí v základech současných konfliktů na Blízkém Východě, především v Iráku a v Sýrii. I v Turecku směřovala sunnitská nenávist k synkretickému vyznání Alevitů, odnoži š´y.

Sunnitský chalífát změnil několikrát své sídlo. Z původní Medíny resp. Mekky ještě za života Muhammadova se přenesl do Damašku (dočasně i přes Jeruzalém), odtud do Bagdádu, Káhiry, aby skončil v Istanbulu. Osmanský sultán byl od 16. století i chalífou sunnitských muslimů. Chalífát zrušil v roce 1924 zakladatel moderní, sekulární Turecké republiky Kemal Atatürk.

Ambice na nové vedení sunnitských muslimů stále více projevuje turecký prezident Erdoğan. Neoosmanistické tendence směřující k obnovení tureckého vlivu v celém geografickém prostoru, který kdysi Osmanská říše ovládala, od Bosny na západě, přes severní Afriku na jihu po celý Blízký Východ až k řídce obydlené arabské poušti, už byly v turecké zahraničně politické doktríně patrné hned po nástupu jeho islamistické vlády počátkem tohoto století.

Zahraničně politická situace se pro Turecko od té doby v důsledku Erdoğanovy sektářské sunnitské politiky poněkud změnila. Nakolik však Erdoğan upevňuje své vnitropolitické postavení a vládne stále autokratičtěji, jeho sunnitský mesianismus nabývá globální charakter.

Dnes už se Erdoğan staví do role ochránce a šiřitele islámu po celém světě. Ačkoliv zní poněkud úsměvně, když přepisuje dějiny lidstva ve prospěch průkopnické role muslimů, jako to kdysi činil neblahé paměti Sovětský Svaz, dědic velkoruského mesianismu, neměla by před tím Evropa zavírat oči.

S rostoucí unijní kritikou jeho autoritářských tendencí (Turecko je stále ještě kandidátskou zemí a jako takové je každý rok Evropskou komisí hodnoceno) si Erdoğan bere Evropskou Unii a dokonce i USA stále více na mušku. Získává tím domácí body, stejně jako jemu podobný Orbán v Maďarsku nebo nakonec i Putin v Rusku. Pod svoji islamizační politiku (povinné náboženství ve školách, kurzy koránu, preference náboženských škol, zahalování dívek už od 10 let, podpora co nejčasnějších manželství zejména pro dívky, opatření pro další zvyšování populace a de facto vyřazování žen z veřejného života) zahrnuje i západoevropskou tureckou menšinu, kterou stále považuje za součást Turecka. V loňském roce zcela nepokrytě a ke značné nelibosti německé vlády dokonce vedl v Německu svoji prezidentskou kampaň. Před davy svých stoupenců tam hřímal stejně silně jako kdekoliv v Turecku. Nakolik vybízením svých krajanů v západní Evropě, aby jejich děti navštěvovaly jeho vládou zakládané a vedené turecké školy, jistě nepomáhá integraci Turků, především věřících do společnosti hostitelských zemí, určitě vlády těchto zemí dobře zvažují. I když Erdoğan už dnes neskrývá svoji nenávist k Západu, jeho partaj klidně využívala devizových darů zbožných západoevropských Turků náboženským a nacionalistickým nadacím působícím v těchto zemích ke své propagandě. Západoevropské země jsou rovněž děiištěm násilných střetů mezi tureckými Kurdy a nacionalistickými, dnes spíše islamistickými Turky.

Teď po nástupu do prezidentské funkce se Erdoğan mesianisticky rozkročil po celém světě. Komentáře hovoří o mešitové diplomacii. Turecko staví mešity v řadě zemí od USA a Velké Británie, přes Albánii a Rusko po Palestinu či Somálsko. Naposledy nabídl Erdoğan výstavbu mešity na Kubě (prý ho ale předběhla Saúdská Arábie). Dříve Turci v zahraničí stavěli nákupní centra a školy, dnes jsou to mešity. Časy se mění. Jistě není daleko doba, kdy Erdoğan nabídne výstavbu mešity k ochraně místních muslimů i u nás.


Muslimové na celém světě se mohou těšit na nového ochránce. Bude to vládce islamizovaného Nového Turecka Recep Tayyip Erdoğan. Však se také pustil do prezidenta Obamy za vraždu tří muslimů v USA. Vraždění křesťanů teroristy z tzv. islámského státu nebo Boko Haram ho ale tolik netrápí.