Kde jsou pravé kořeny islámského státu, nikdo přesně neví. Vznikl snad původně v Sýrii z různých islamistických skupin, bojujících proti režimu Bašára Asada. Významné posily se mu však dostalo od části sunnitské populace v Iráku, která se už po americké invazi začala bouřit proti tomu, že se moci v zemi chopili šíité. K tomu přidali své know-how elitní příslušníci potlačovatelského aparátu svrženého sunnitského režimu Saddáma Husajna a jeho původně nacionalistické státostrany BAAS, armádní důstojníci, tajní policisté, ale i technická inteligence.

Ačkoliv právě pomocí těchto lidí a ukořistěných amerických zbraní mohl islámský stát dosáhnout tak hrozivých rozměrů, jakých dosáhl, nebyli tito lidé primárně devótní muslimové. Saddámův režim vznikal jako režim nacionalistický, zahrnoval i křesťany. Teprve s nárůstem islamismu po rozpadu bipolárního světa museli Saddám do své rétoriky islám zahrnout.
Pokud jde o financování islámského státu, hovoří se o příjmech z pokoutního prodeje ropy a plynu, příjmů z výkupného, ale také z darů podporovatelů hlavně z ropných států Zálivu. O jiných zdrojích příjmů se veřejná média nezmiňují.
Islámský stát je velice mistrně vytvořenou hrozivou karikaturou islámu. Údajně zcela nesouvisí s tzv. al-Ká´idou, ani s libyjskými, nigerijskými či somálskými teroristy, natož s afghánskými táliby. V každém případě však v očích západního světa může působit jako důsledek islámského učení samotného.
A v tom je právě ďábelskost celého projektu Islámského státu. Ačkoliv osoby které stojí v jeho čele, mají zajisté zcela jiné pohnutky než devótní islámský fundamentalismus, západní veřejnost má být jejích okázalou, mediálně perfektně vedenou brutální kampaní vedena ke strachu z islámu.
Kdo může mít zájem na takové diskreditaci islámu? Kdo umně využívá interpretace takových pojmů jako džihád v teroristickém a násilném slova smyslu? Muslimské státy, a už vůbec ne ty, které ač konzervativní jako např. Saúdská Arábie jsou na nemuslimských odbytištích nerostných surovin životně závislé, asi těžko. Určitě to nejsou Palestinci, kteří jsou ve své zemi spíše jako štvaná zvěř a jedině to je ze zoufalství může dohánět k teroristickým činům.
Islámský stát coby supernebezpečí mediálně prezentované jako vylíhlé z islámu diskredituje celý islám, i Palestince, kteří jako by už ani nebyli lidmi ale vyznavači jakéhosi teroristického učení, jacísi papuánští lidojedi, klamající svět svojí lidskou podobou. Vyznavači takového teroristického učení ohrožujícího západní civilizaci mohou přece žít jen v ohrazených, přísně střežených enklávách s milostivými dodávkami krmiva.
Ďábelskost celého projektu zvaného Islámský stát tkví i v tom, že tíha důkazů o opaku teroristické podstaty islámu je vkládána na bedra muslimských zemí samotných. Ty jím nejvíc trpí a také nesou největší oběti a největší zátěž boje s tímto teroristickým výtvorem. Přitom jejich populace může být na kouřovou clonu jeho propagandy zvlášť náchylná.
Jedině ve spolupráci s muslimskými zeměmi lze tento teroristický útvar zlikvidovat. Boj s islámským státem už dávno probíhá, není třeba laciných proklamací, vybízení druhých k akci z tepla konferenčních sálů bez nabídky konkrétní pomoci. To vyznívá spíš směšně. Vnucuje se v lepším případě obraz Dona Quijota, v horším Švejka. (Pokud ovšem takové výzvy nemíří někam úplně jinam!) Po zemi už se vzdušnou podporou západních spojenců dávno vedou boj proti těmto teroristickým bandám Kurdové, také irácká armáda se snad už znovu vzchopila.
.Nedávno se proti Islámskému státu ostře vymezilo Jordánsko. Tato země patří k nejohroženějším. Je třeba si uvědomovat, že džin už je jednou vypuštěn z láhve. Po Jordánsku by mohl být na řadě Izrael. Islámský stát nemusí být tím čím Hamás, Islámský džihád, Mučedníci od al-Aksá nebo dokonce Hizbulláh. Může být smrtelnou a hlavně nepředvídatelnou kombinací všech, zvlášť rozšíří-li se jeho nákaza ještě blíž k Evropě. Pokud byl vymyšlen jako ďábelská metla na islám, pak by se to nemuselo vyplatit.