Babiš v populistické hrůze ze ztráty preferencí před komunálními vytrvale odmítá solidárně přijmout byť jen symbolické množství migrantů a omílá pořád stejné argumenty. Například ono nesmyslné, že (naše) přijetí několika desítek migrantů pobídne pašeráky k dalšímu kšeftování s lidmi nebo udílí knížecí rady, co by se mělo dělat. Jestliže ho současně Okamura obviňuje z přijímání migrantů a podléhání tlaku „Bruselu“, pak se mu v jeho bezmezném korouhvičkářství ani není co divit.
Česko je v zajetí bezzásadových populistů, jejichž jediným motivem je hrabat pro sebe. Z Babiše a Okamury čouhá jejich chamtivost jako sláma z bot.


Babiš neustále žvaní o nutnosti pomáhat zdrojovým zemím migrace, nedělá však pro to zhola nic. Pokud by jeho řeči měly být brány vážně, pak bychom se od něj měli dovědět, že Česko poskytlo tam a tam na ty a ty rozvojové projekty tolik a tolik. Nic takového se od něj nedovídáme. Ostatně ti, kdo ho volí, to ani nechtějí slyšet, potřebují jen odmítání, případně chvástání o tom, jak Babiš „Brusel“ postaví do latě. Mohlo by mu být třena otloukáno o nos ono okamurovské, že ty peníze potřebujeme pro naše seniory a matky samoživitelky, jak už jsme mnohokrát slyšeli. Babiš potřebuje vládnout, aby mohl rozmnožovat svůj majetek. Nehodí se mu rozptylovat pozornost těch, kteří by mu v tom ve volbách mohli dopomáhat, nějakými čísly o konkrétní pomoci. Ostatně Orbán v Maďarsku považuje křesťanskou pomoc uprchlíkům za trestný čin. Navíc má Babiš v zádech Okamuru, který je veden stejnými motivy. Tomu se podařilo zastrašit značnou část populace žvásty o islámském nebezpečí.
Jak je to se skutečnou pomocí zdrojovým zemím migrace? I v Česku, zaplaťpánbůh, existuje řada nevládních neziskových organizací, které skutečně pomáhají a nežvaní o tom. Projekty katolické charity, Adry, nebo Člověka v tísni jsou zaměřeny přesně tam, kde mohou zlepšit život místních lidí nebo podnítit jejich podnikavost – školství, zdravotnictví, hygiena, vytváření podmínek pro samostatné podnikání. Nemohou to samozřejmě dělat ve velkém rozsahu, na to nemají tolik prostředků, i tak je jejich činnost tím, co zdrojové země k omezení migrace potřebují. Velký díl práce odvádějí v pomocí zdrojovým zemím pobočky mezinárodních organizací jako Mezinárodní organizace pro migraci (IMO) nebo UNICEF. IMO má navíc páky i na místní vlády. U nás je zvlášť zarážející, že charitativní neziskovky jsou trnem v oku i pravicové opozici, konkrétně ODS, která v honbě za hlasy rovněž tvrdohlavě odmítá solidární přijímání uprchlíků. Vstřícný postoj k migrantům už v dnešní nenávistné atmosféře může zavánět i něčím horším, než je úbytek hlasů ve volbách. Bohužel to vše je důsledkem zhoubného působení Klause a Zemana.
Jestliže byl problém přerozdělování migrantů na úrovni EU vyřešen, teď se s nástupem populistů v Itálii znovu vyostřil. Protimigrantská italská Liga severu, jíž Okamura považuje za partnerskou, požaduje, aby ji členské země EU solidárně zbavily části migrantů. I maličká Malta souhlasila převzít padesát lidí z lodě, které byl nakonec povoleno přistát na Sicílii. Postkomunisté a populisté z bývalých sovětských satelitů vytrvale odmítají.
Hle, halasné partnerství mezi populisty náhle nefunguje. Okamura se Ligou severu ohání, ale když přijde na věc, jejich zájmy jsou protichůdné. Opět se ukazuje, jak by to vypadalo, kdyby v Evropě opět převládl úzkoprsý nacionalismus, ona tzv. národní suverenita proti „Bruselu“. Ještě dobře, že to Okamura vůbec nemyslí vážně, že mu jde o to, jak za obalamucené voliče obrat státní kasu o co nejvíc peněz. Už opustil laciné řeči o programovém průniku a plnění vlastního programu a jak mu klesají preference, začal obviňovat Babiše ze vstřícnosti k migrantům a panáčkování před „Bruselem“. Osvědčený tahák na frustrované voliče.
Na závěr je ovšem třeba podotknout, že pašování lidí do Evropy je dnes nejvýnosnější byznys mezinárodního zločinu. Drogy zůstaly daleko v pozadí. Až by to člověku vnukalo myšlenku, zda v tom nějak nejedou i populisté, kteří rozdmycháváním strachu z migrace dosahují velké volební zisky. Bylo by to docela logické. Vždyť přece peníze jsou vždy až na prvním místě, jak říkal zakladatel našeho duchovního marasmu Václav Klaus st. (A moc hned na druhém.)