Zdá se, že tzv. evropské křesťanské hodnoty, jimiž se ohánějí svérázní vykladači a odmítači Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, známé jako Istanbulská úmluva, nemusí být jenom křesťanské. Příkladem je zarážející podobnost mezi postoji části českého katolického kléru a některými hlasitými obránci tzv. tradiční rodiny na jedné a tureckými muslimskými bratrstvy na druhé straně.

Třináct tureckých muslimských bratrstev veřejně odmítlo Istanbulskou úmluvu a vyzvalo tureckého prezidenta k jejímu zrušení. Podle signatářů prohlášení, k nimž patří osobnosti z nejkonzervativnějších tureckých islámských kruhů, směřuje úmluva k maskulinizaci žen a feminizaci mužů, jejím cílem je bezpohlavní společnost. Spíše než k zajištění rovnosti mezi mužem a ženou vede úmluva k rozkolísání náboženských, sociálních a kulturních vzorců jednání. Pojetí sexuality prezentované úmluvou oslabuje prý institut rodiny, v případech domácího násilí pak znemožňuje smírné řešení vedoucí k uklidnění poměrů v rozpadající se rodině, znehodnocuje pojmy jako náboženství, kultura, tradice, čest a slušnost.
Zavedení termínů jako zločin ve jménu cti (rozuměj vraždy žen rodinnými příslušníky) vede prý k devalvaci hodnot, na nichž je společnost založena. Úmluva legalizuje jakékoliv sexuální úchylky, nespatřuje v nich nic morálně a společensky nepřípustného.
Jak to tedy je? Tzv. křesťanské hodnoty mají zřejmě k těm muslimským blíže než by bylo některým udatným islamobijcům šířícím hrůzu z islámu a neohroženým obráncům tzv. křesťanských hodnot milé.
Lze k tomu jen dodat, že samozvaný turecký „sultán“ Erdoğan rád hovoří o morálním úpadku západní civilizace. Přímo si libuje v obviňování Evropy z rasismu v přístupu k uprchlíkům a vyzdvihuje turecký a muslimský humanismus. Zároveň však kriminalizuje demonstrace žen proti domácímu násilí a za uplatňování Istanbulské úmluvy. V líčení úpadkovosti západní kultury civilizace si ovšem Erdoğan vrká i se současnou fašistickou ruskou propagandou.