Evropská unie si s novým vedením USA slibuje lepší spolupráci v mnoha směrech, ale zejména společný postup v boji se změnami klimatu. Společná transatlantická zelená agenda by nás měla posunout k dosažení cílů udržitelného rozvoje, globální klimatické neutralitě do roku 2050, zelené obnově po pandemii, vytvoření mezinárodního uhlíkového trhu, šíření, sdílení a investování do nových udržitelných technologií, ukončení těžby uhlí ve světě.


Společný postup by zmírnil dopady změn klimatu na mezinárodní mír, zajistil stabilitu a bezpečnost, zabránil řetězícím se dopadům klimatu na mezinárodní finance a mimo jiné i zlepšil spolupráci v oblasti Arktidy, kde i my usilujeme o pozorovatelský status v Arktické radě.

Minulý týden proběhla neformální videokonference s Johnem Kerrym, které jsem se zúčastnil. USA krátce po jmenování nového prezidenta Joe Bidena učinily na mezinárodním poli něco, co bych označil jako velmi rychlý návrat ztraceného syna mezi země, plnící závazky Pařížské dohody.

Snahu USA rychle se vrátit ke spolupráci s EU v řešení změn klimatu ještě podtrhl fakt, že John Kerry byl do funkce zvláštního vyslance pro klimatické otázky jmenován pouhé dva dny po Bidenově inauguraci.

Všechny účastníky konference, tedy představitele Evropské komise, Evropské rady a ministry zahraničí EU John Kerry ubezpečil, že návrat USA znamená to, že hodlají v oblasti klimatu hrát aktivní roli na globální úrovni a vyjádřil svůj vděk za konzistentní pozici EU v době, kdy předchozí vláda USA opustila Pařížskou dohodu. Evropa se podle něj chovala zodpovědně v době, kdy se Trumpova legislativa rozhodla chovat bezohledně.


Vyjádření členských zemí sice musela být kvůli nedostatku času stručná, přesto jsme se napříč zeměmi shodli na několika bodech, které jsou pro nás při společném plnění klimatických závazků zásadní:

- Vyřešit klimatickou krizi je největší výzvou všech dob.
- USA a EU se musí proaktivně ujmout vedoucí role v globálním úsilí boje proti klimatické změně.
- Hlavní oblastí boje je odejít od uhlí směrem k čistým energiím.
- USA a EU musí společně komunikovat směrem k největším producentům CO2 a dostat je tzv. „na palubu“.
- Přechod k čisté energii musí být spravedlivý. Je nutné zajistit nová místa a rekvalifikace.
- Je potřeba dostat do hry o klima soukromý sektor.

Boj proti klimatické změně není podle Johna Kerryho jen výzvou, ale i ekonomickou příležitostí. Je největším trhem budoucnosti, jaký známe. Může vytvořit řadu stabilních a dobře placených pracovních míst a přinést i řadu dalších pozitiv pro životní prostředí a pro zdraví obyvatel.

Za Českou republiku jsem zmínil, že EU tvoří jen 8 % globálních emisí a mezinárodní spolupráce a zapojení soukromého sektoru je více než nutná. Dopady klimatických změn můžeme vidět již dnes. U nás v podobě sucha, ale také rychlejšího šíření kůrovce a jeho zničujícího dopadu na naše lesy. Ale i v jiných zemích jsou dnes dopady přírodních katastrof a dalších změn více než viditelné. Zásadní pak je vliv klimatických změn v rozvojových zemích, které již tak mají celou řadu jiných problémů, které musí řešit. Pokládám proto za důležité nečinit kroky jen na domácí půdě, ale pomoci i zranitelným zemím čelit důsledkům změn klimatu. Stejně jako zástupce ostatních zemí, i mě zajímaly konkrétní plány USA.

John Kerry v reakci na dotazy zdůraznil, že každá země má svou vlastní dynamiku a neexistuje stejný recept pro všechny, jeho slovy „not one shoe fits all approach“. Je třeba zemím poskytnout flexibilitu a ponechat rozhodnutí jak postupovat.

Jaká je současná situace v USA, jaké zastávají spojené státy postoje a jaké budoucí kroky, objasnil v několika bodech:

- Na úrovni jednotlivých amerických států aktivity podporující Pařížskou dohodu probíhaly. Přes 1000 starostů se aktivně zapojilo a téměř 78 % nové elektřiny ve 38 státech (s 80 % populace) pochází z obnovitelných zdrojů.
- Neexistuje nic jako čisté uhlí, i přírodní plyn je jen fosilní palivo.
- Je třeba adekvátně využít moderních technologií k získání nového náhledu na věc a nových kalkulací.
- Musíme lépe a efektivněji využívat rozvodných sítí a obnovitelných zdrojů.
- USA se vydají cestou vodíku. Ten by mohl být do budoucna hlavním zdrojem energie, protože je ho dostatek.
- Bude potřeba hovořit o řadě dalších souvisejících témat: o udržitelném venkovském hospodářství, o oceánech, o přírodních rezervacích.
- Veřejnost v Evropě je angažovaná, naopak v USA je stále řada popíračů. Musíme posílit komunikaci nejen navenek, ale i směrem k domácí populaci.
- Je nutné pomáhat zemím, které samy nemají dostatek finančních prostředků, jejichž vlády nejsou dostatečně silné; zemím, které čelí negativním důsledkům klimatických změn.
- USA vidí prostor pro spolupráci s automobilovým průmyslem - zjistit, čeho jsou schopni dosáhnout, co pro to potřebují a jaká motivace zrychlí jejich úsilí.
- USA již zavřely řadu uhelných elektráren a Bidenova vláda plánuje mnohem víc aktivit na domácí půdě.
- USA vidí potřebu začít snižovat emise v dopravě a zrychlit uvádění elektromobilů do provozu. Hodlá využívat mnohem více zelené elektřiny, mít 500 000 školních elektrobusů a 500 000 dobíjecích stanic.

Pokud se podle Kerryho listopadové zasedání COP26 (26th UN Climate Change Conference of the Parties) v Glasgow vydaří, měl by být výsledkem strategický plán, finančníci by měli být na stejné straně a soukromý sektor motivován k investování finančních prostředků. Pokud to tak bude, „rozjeté věci již nepůjdou zastavit bez ohledu na to, kdo bude v Bílém domě v příštím volebním období“. Osobně jsem rád, že návrat tak velkého hráče do společného boje s klimatem probíhá rychle.

I nás čekají nevyhnutelné změny, které musíme vlastní silou uvést v život. Především budeme řešit velké množství dílčích problémů.
Horníci a lidé žijící v lokalitách jako Ostravsko, Ústecko a Karlovarsko, se za posledních několik desítek let staly součástí prostředí, kde alfou a omegou pracovních příležitostí je uhlí. Hlavním úkolem pro nás je mít plán, jak regiony poznamenané těžbou ekonomicky „přenastavit“. Mluvíme-li o roce, ve kterém bychom chtěli odejít od uhlí (podle mého názoru 2033), není důvod v těchto regionech oddalovat přechod na udržitelnou ekonomiku. Naší hlavní prioritou proto je, aby v těchto krajích byla slušná, stabilní a důstojná práce, ale také aby lidé mohli dýchat čistější vzduch.

Debata o dostavbě jaderné elektrárny Dukovany se aktuálně zastavila na otázce bezpečnosti. Bezpečnostní experti připouštějí, že účast Ruska a Číny v tendru je nebezpečná a já zastávám názor, že jejich zapojení bychom se měli vyhnout. Vzniklé hádky ale způsobují, že dostavba neproběhne včas a náš odchod od uhlí zkomplikuje. To mě vede k přesvědčení, že musíme už teď řešit, jak zajistit, aby měly české domácnosti (a celý náš průmysl) v budoucnosti cenově dostupnou elektřinu. Musíme se poučit z minulosti a nedělat stejné chyby jako při podpoře solární energie, ale hledat cestu jak více využít i čisté, alternativní zdroje energie. Pokud se například ptáte, kolik větrných elektráren jsme za loňský rok postavili, tak přesné číslo je nula.

S USA toho doufám budeme mít v budoucnu mnoho společného nejen v zelených tématech. Povzbudivé je, že nová americká vláda s námi chce nejen v této oblasti spolupracovat. Narážím mimo jiné na jejich plán využití zelené elektřiny v dopravě a čisté mobilitě obecně. Nebylo by moudré věřit, že elektromobilita a jiné alternativní pohony neovládnou světový automobilový průmysl jen proto, že si u nás někdo myslí opak. Ovládnou ho a s ní přijde i větší počet elektromobilů nebo vodíkových aut na našich silnicích.

Česko je průmyslová země a naše budoucnost závisí na tom, jestli jsme schopni využít nové trendy v náš prospěch. I v minulosti přicházející změny vyvolávaly nejistotu a obavy. Lidé se strachovali, že nové technologie je připraví o práci, že jejich firma může zkrachovat a oni nenajdou novou práci, aby zajistili svoji rodinu a postarali se o své děti. Nemá cenu rozbíjet nové stroje, nijak si tím nepomůžeme. Kdybychom v minulosti za každou cenu bránili změnám, tak dodnes používáme třeba páru.

Naopak je potřeba se na změny připravit a ochránit všechny, kdo mohou být těmito změnami postiženi. Sociální demokracie stála za prosazením placené dovolené, zdravotním a sociálním pojištěním i ochranou nezaměstnaných. Opakovaně naše hnutí v celé Evropě dokázalo, že umí ochránit ty nejzranitelnější. A zvládneme to i teď.