Druhá vlna epidemie nás zasáhla velmi tvrdě. Možná se i Vy ptáte, proč zrovna Česko, když opatření byla v našem okolí přes léto podobná...? Nevím.

S odstupem času se ukázalo, že jsme některé chyby udělali, ale že by byly tak zásadní, se mi nezdá, ale nejsem v této oblasti odborník. Mou prací je snažit se zmírnit dopady zahraničních opatření na české občany a případně vyjednávat o možnostech zahraniční pomoci, pokud by v Česku došlo na nejhorší. Takovou dohodu máme aktuálně např. s Německem, v sousedních regionech jsou připravena lůžka pro pacienty s COVID-19 pro případ, že jich budeme mít nedostatek. Nepočítáme s tím, že by šlo o bezplatnou humanitární pomoc, ale máme „rezervovány“ určité kapacity, za které jsme připraveni řádně zaplatit. Není to sice aktuální, ale chceme být připraveni.

Rád bych vám napsal také pár slov k současným tuzemským opatřením. Naprosto chápu ten odpor, se kterým musíme opět nasadit roušky, spolehnout se jen na domácí kuchyni nebo výdejní okénka a sporty či fitness nahradit třeba cvičením v duchu předvánočního úklidu. Je to na prd. Věřte, že to mám stejně. A ano, snažíme se zlepšit to, jak jednotlivá opatření všem vysvětlit. Ne vždy se to povede, ale snažíme se.

V těžké době je potřeba, abychom táhli za jeden provaz. Jako politici bychom měli podporovat „týmového“ ducha a jít příkladem. Nemyslím si, že je nyní čas na to, abychom naši společnost rozdělovali nebo se různě navzájem nálepkovali. Lidé v kultuře si určitě zaslouží pomoc, nikoliv bonmoty. Velká část české kultury a lidí, kteří ji tvoří, bohužel kvůli krizi od jara zažívá velmi těžké časy. Nedivím se, že jim potom některé poznámky nepřijdou vtipné, ani přiléhavé.

Z mé strany si všichni zasloužíte jak praktickou, tak morální podporu. Určitě také neplatí, že lidé, na které krize těžce dopadá, jsou neschopní. Když manželka hovořila s paní, co provozuje restauraci v malé obci o nových omezeních, tak paní vyhrkly slzy. Jarní karanténu tam přežili, ale dnes se bojí, že už to možná nedají. Na jaře tam žena jezdila k výdejnímu okénku pro skvělé obědy. Majitelé se snažili na maximum, aby hospodu udrželi. Přál bych si, aby to zvládli i na podzim. Po nás politicích chci, abychom měli větší pochopení pro těžkosti, které jednotlivcům a firmám opatření proti koronaviru přinášejí. Politici mají být především empatičtí a chápat potřeby lidí.

Především chci ale poděkovat všem, na které nyní spoléháme. Vím, kolik lidí dnes pomáhá. Za sebe chci v první řadě poděkovat své ženě, která se skvěle stará o naše děti a rozhodně nebyla potěšena zavřením škol. A děkuji svým dětem, které se se všemi změnami vyrovnávají, i když jim nyní zase chybí kamarádi. Samozřejmě chci poděkovat lékařům a sestřičkám, těm stovkám dobrovolníků, policistům, kteří pomáhají přetíženým hygienikům obvolávat tisíce lidí, ale stejně tak všem ostatním bezpečnostním složkám. Všem, kdo prodávají jídlo, zajišťují veřejnou dopravu, vyvážejí odpadky, opravují poruchy, učí v mateřských školách nebo budou teď učit školáky a studenty na dálku. Držím palce všem, kteří budou muset zvládnout péči o své děti nebo třeba rodiče v době, kdy každý kvůli epidemii něco ztratíme. V tom lepším případě to budou jen peníze. Nechci na nikoho zapomenout, všem vám děkuji a držím palce, ať to ve zdraví zvládnem(t)e.

A taky se chci omluvit. Mohu mluvit jen za sebe, proto vás chci ujistit, že náš tým celou dobu na plné obrátky lobboval za to, aby Češi mohli prožít relativně normální léto. V řadě států se podařilo vyjednat výjimky, zůstalo otevřené Řecko, Francie, dlouhou dobu také Německo, v Rakousku se podařilo přísnější pravidla omezit pouze na jeden ze 14 českých krajů. Zároveň moji kolegové na ambasádách denně pomáhají těm, kdo se nakazí při cestách v zahraničí a musí v zemi zůstat po dobu nutné karantény – ať už je to v relativně „blízkém“ Řecku, nebo na půl světa vzdálených Maledivách. Jsou to profesionálové a jejich pomoc je nepostradatelná, i když často neviditelná, protože o tom diplomacie je.

Uvědomuji si, že tuzemská opatření jsme měli lépe vysvětlit. Bohužel je to pořád ta samá písnička. Tím, jak reagujeme na aktuální vývoj situace, nemáme jasná pravidla a nemůžeme dopředu říct žádný dlouhý výhled, abyste se podle toho všichni mohli zařídit. Byl bych rád, abychom to zvládli lépe. Za sebe slibuji, že se o to budu maximálně snažit. Můžeme se inspirovat v mnoha evropských zemích. Třeba v Německu, které má nyní jeden z nejnižších výskytů v Evropě a ještě mu jdou čísla jako jedné z mála zemí dolů. Inspiraci můžeme hledat jak v opatřeních a komunikaci, tak ale také v disciplíně…

Jsem ministr této vlády a rozhodně se nezříkám žádné odpovědnosti. Jsem tady pro vás. Chci se věnovat Vašim námětům, jak pomoci zaměstnancům, živnostníkům, i firmám. Soustředím se na to i v ČSSD. Vaše příběhy jsou rozmanité a individuální, už nyní jich dostávám desítky. Slibuji, že se každému ozvu a pokusím se najít řešení těchto složitých situací, které vyžadují často co nejrychlejší reakci, aby vznikla co nejmenší škoda. Spolu to zvládneme.