Advent a Vánoce jsou časem očekávání, setkání a darů. Mám je rád stejně v devětatřiceti, jako jsem je měl rád, když mi bylo devět.

V té době zrovna začínala tradice příjezdu betlémského světla i k nám do Československa, bývalého východního bloku. Přijelo vlakem přes Vídeň, skauti z nádraží v Břeclavi a Brně roznášeli světlo dál.

Dnes, po třiceti letech, vyhlížím nejen betlémské světlo, ale také první dávky schválené vakcíny proti nepříteli, který nám zkomplikoval letos život. Devět tisíc dávek proti COVIDu (a postupně dodávka dalších a dalších) nám pomůže zachránit životy a zdraví, ale také živobytí řady lidí. Bude to cesta k „normálu“. Osobně vidím převažující pozitiva nad určitým strachem z neznáma. Ten je zcela pochopitelný.

Obavy z vedlejších účinků bych ale chtěl alespoň částečně rozehnat fakty. Vakcínu vědci vyvinuli tak rychle, protože nestáli v tu chvíli na startovací čáře, využili zkušenosti z boje s podobnými nemocemi – SARS, ebola. Ten závod už tedy odstartoval mnohem dříve.

Zároveň vývoj urychlil fakt, že se na něj soustředil celý svět a „razítka“ kontrolorů přicházela už v průběhu. Vědci a farmaceutické společnosti předložili všechna potřebná data standardního schvalovacího procesu. Ve sportovní terminologii tak nikdo nedopoval a všichni se soustředili jen na tuhle jednu disciplínu.

V neposlední řadě vývoj očkovací látky urychlila i nemoc sama – pro klinické studie existoval dostatečný počet účastníků. Proto mohu s klidným svědomím očkování doporučit a určitě si pro svoji „dávku“ dojdu, jakmile to bude možné. Má slova o přednostním právu lékařů a dalších profesí v první linii vnímejte ne jako zbabělost, ale jako odmítání papalášství.

Letošní Vánoce budou jiné. Věřte, že si neužívám opakující se situace, kdy musíme neustále balancovat mezi rizikem dalšího ataku viru a rizikem zanedbaného vzdělávání školáků, ekonomických problémů restauratérů, hospodských a dalších. Jsme mezi několika mlýnskými kameny a nesmí nás to semlít. Každopádně příští rok bude ještě krušný.

Vždyť jen během Adventu ohlásilo Evropské centrum prevence nemocí v EU, Norsku a Británii už přes patnáct milionů potvrzených případů a téměř čtyři sta tisíc úmrtí. To je pro vaši představu stejný počet, jako je obyvatel Brna.

Cestování je složitější. Po třiceti letech nám COVID připomíná, jakou svobodu jsme po pádu totality získali. A jak křehká je. Nejnověji kvůli nové mutaci viru, která se šíří zejména v Británii. V létě jsme se mohli nadechnout, teď nám ale znovu mizí před očima. A protože dostatečné proočkování není otázkou příštích dní ani týdnů, rád bych svobodu cestování zachoval alespoň díky antigenním testům – rychlejší, levnější a spolehlivé variantě testování. Slovensko je už pro cestování umožnilo, teď je řada i na nás. Tisícovky smíšených rodin nejen z česko-slovenského pohraničí by to určitě uvítaly. Nikdo přece nechce ohrozit vědomě své nejbližší.

Zároveň s tím je třeba hledat jednotu pro mezinárodní průkaz, který by bezpečný pohyb umožňoval záznamy o zdravotním stavu, testování, očkování... Jeho uznávání napříč státy je ale klíčové, jinak nemá smysl. Některé země se mu zatím brání. To je naše práce na ministerstvu zahraničí v nejbližších dnech a týdnech. Jsou to desítky hodin vyjednávání na všech frontách. A i když je občas k výsledku už blízko, musíme se nadechnout udělat krok stranou a zkusit to třeba jinak a jinudy. O tom je zkrátka diplomacie.

Závěrem chci všem čtenářům mých textů popřát poklidné svátky prožité hlavně ve zdraví a mnoho sil a úspěchů do nového roku 2021. Nezapomeňte, že o svém zdraví rozhodujete jen vy, a ne někdo se „zaručenými informacemi“ ve stylu „jedna paní povídala“. Řadu mýtů už skvěle vyvrací například veřejnoprávní média, díky.