Doufali jsme, že uzavřené hranice jsou minulost, která se nevrátí. Ještě před pár měsíci jsem si nedovedl představit, že bych na něco takového mohl kdy jako ministr přistoupit. Ale opět se ukázala pravda starého dobrého „nikdy neříkej nikdy“. Uzavřít Česko v době šířící se pandemie velmi vážného onemocnění COVID-19 byl logický krok. Krok, který neposunul Česko k totalitě, jak někteří škarohlídové tvrdí, ale krok, který nás – kromě dalších – ochránil. A nebyl v rámci EU ojedinělý, svoboda cestovat, musela dočasně ustoupit ochraně lidských životů.

Teď jsme, alespoň doufám, protože nejsem lékař, z nejhoršího venku a můžeme začít usilovat o návrat k normálu. Ne překotný, ale rozumně rychlý. Nikdo nechce ohrozit výsledky, kterých jsme dosáhli při řešení koronavirové krize. Ale lidé si zaslouží vědět, kdy a kam budou moci vyrazit na zasloužený výlet nebo dovolenou. Prosím vás nicméně o trpělivost, v tuto chvíli nadále platí, že ministerstvo zahraničí nedoporučuje cestovat za hranice mimo nezbytné případy. Není to nějaká naše kratochvíle, v zahraničí stále platí přísná omezení a mohou vás postihnout komplikace v dopravě.

Přesto chci představit plán, který prosazuji při jednání s kolegy z okolních států, možnost znovu volně cestovat totiž nezávisí jen na nás:

Od července bych rád, aby se zcela otevřely hranice do čtyř sousedních zemí – Rakouska, Německa, Polska a Slovenska. Budu upřímný, když řeknu, že nejdále jsme v jednání s Rakušany a Slováky. Nejsložitější bude zřejmě jednání s Polskem. Co se týká Německa, jde z našich sousedů o nejpostiženější stát a musíme dávat velký pozor, jak se tam situace bude vyvíjet.
Zároveň bychom mohli otevřít i vzdálenější destinace, kde se s COVID-19 „poprali“ stejně dobře, nebo lépe než my. Chtěl bych proto otevřít možnost cestování také do Bulharska, Maďarska či Pobaltí. Věřím zkrátka, že od července bychom se mohli začít vracet k normálnímu fungování nejen schengenského prostoru.

Od srpna by pak mohla následovat další vlna volného cestování, a to nejen do často poptávaného Chorvatska, ale také třeba do - českými turisty oblíbeného - Řecka, Slovinska, nebo na Maltu. V této etapě uvolňování bych také rád – a znovu opakuji, že to bude záležet jak na šíření nemoci, tak na domluvě s dalšími státy – uvolnil pravidla třeba pro Kanadu, Austrálii, Japonsko apod. Cesty mimo Evropu budou samozřejmě záležet na obnově mezinárodních letů.

Jedna méně radostná zpráva: V případě nejpostiženějších států, jako jsou Itálie, Španělsko, Francie, USA, ale také třeba Benelux je ještě předčasné mluvit o tom, kdy do nich bude možné cestovat.

Zakončím to ale pozitivně. Pokud se situace bude vyvíjet dobře, může to jít i rychleji.

Návraty Čechů, kteří se v zahraničí ocitli v nouzi
Po Velikonocích jsme také ukončili největší repatriační program svého druhu v dějinách českého ministerstva zahraničních věcí. Jednalo se o 19 speciálně vypravených letů a 69 autobusů. Přes pět tisíc Čechů se dostalo zpátky domů. V tuto chvíli ještě řešíme jednotlivé případy asi 120 Čechů, kteří oslovili ambasády s žádostí o návrat. Tyto občany teď postupně dostáváme domů prostřednictvím evakuačních letů ostatních států. Část našich občanů z Cookových ostrovů přivezlo v posledních dnech Německo, z Peru několik zbývajících občanů přivezli Švýcaři a například Belgie nám pomáhá s návraty Čechů z Alžírska nebo Ghany. Minulý týden jsme o tom hovořili také na zasedání rady evropských ministrů zahraničních věcí, v této věci spolupráce fungovala velmi dobře. Stovkám tisíc lidí se díky společnému úsilí podařilo vrátit se domů.