Před pár týdny se evropské země po dlouhých a úporných jednáních shodly na parametrech fondu obnovy. Mnozí státníci prezentovali tuto dohodu jako přelomový moment pro další směřování unie. Investoři výsledek negociací taktéž uvítali. Balíček totiž pomůže překonat institucionální slabost EU a snižuje šance rozpadu eurozóny. Nelze se divit, že euro v reakci na to poskočilo na nejsilnější úroveň proti dolaru za poslední téměř dva roky. Na druhou stranu dlouhodobé makroekonomické přínosy fondu zůstávají diskutabilní. Během vyjednávání došlo k určité změně navrhované alokace prostředků mezi jednotlivé země. Ta se ovšem týká pouze peněz, které státy obdrží v roce 2023, tedy asi 30 % celkových grantů. V této tranši bude pro rozdělení klíčová i intenzita poklesu HDP v roce 2020, popřípadě 2021. Nicméně porcování grantů pro roky 2021 a 2022 se odehraje podle původního návrhu Evropské komise a jejich určení tak vyjde z výše HDP a nezaměstnanosti v letech 2015–2019.

Vítězem jednání se stala Itálie. Pomůže však balíček odstranit vleklé problémy třetí největší ekonomiky eurozóny? Itálie se potýká s vysokou strukturální nezaměstnaností a přebujelou byrokracií. Dlouhodobě chudokrevné tempo růstu apeninské ekonomiky souvisí s tím, že tamnímu hospodářství dominují podinvestované malé a střední podniky, což se projevuje zaostávající produktivitou. Nabízí se obecná otázka, zda přemíra grantů neodradí jižní křídlo eurozóny od provedení nezbytných reforem.

Druhý důležitý bod, který mnozí pozorovatelé často vyzdvihovali, je emise společných evropských dluhopisů. Evropská unie má ambice vytvořit bezpečné aktivum, které by představovalo plnohodnotnou alternativu vůči americkým či německým vládním bondům. Přestože si společné evropské bondy nepochybně najdou cestu do portfolií velkých investorů, nelze očekávat, že by se v dohledné době zařadily mezi tradiční etablovaná bezpečná aktiva. Dluhopisy budou emitovány pouze v dlouhých splatnostech a na rozdíl amerických nebo německých vládních obligací tak nepokryjí celé maturitní spektrum (tj. splatnosti od několika měsíců po desítky let). Rovněž zřejmě nebude docházet k pravidelným emisím, což povede k nižší likviditě ve srovnání s tradičními bezpečnými aktivy.