Eurozóna: oběť vlastního dočasného úspěchu
Hamiltonský moment. Tak mnozí komentátoři nazývali dohodu o založení Fondu obnovy. Zda fond skutečně povede k federalizaci eurozóny ukáže teprve čas. Na finančních trzích se však projevil okamžitý efekt těchto jednání – euro začalo posilovat. Proč? Investoři do eurových aktiv dlouhodobě vnímali hrozbu odstředivých tendencí v eurozóně a Fond obnovy, který zavádí fiskální transfery, riziko fragmentace omezuje. Kromě zvýšeného investorského zájmu by EUR navíc mohlo do budoucna zaujmout větší podíl v koši rezervních měn. Jednotná evropská měna tak v uplynulých měsících posilovala proti USD. Od začátku července zpevnilo euro proti dolaru o 6 %. Apreciace EUR souvisí i s lépe zvládnutou pandemií na starém kontinentu.
Euforie kolem EUR však nepředstavuje pro ekonomiku EMU vítanou vzpruhu. Právě naopak. Zhoršuje konkurenceschopnost měnového bloku, což se promítá do slabších exportů. Nižší vývozy podlamují teprve rodící se ekonomické zotavení eurozóny. Apreciace EUR může rovněž zesílit deflační tlaky. Ceny v eurozóně během srpna vykázaly meziroční pokles o 0,2 %. Řadu členů bankovní rady ECB proto setrvalé posilování jednotné evropské měny znepokojilo.
Na svém včerejším zasedání však ECB dle očekávání ponechala sazby beze změny. Nezvýšila ani objem dluhopisů, které nakupuje v rámci protipandemického programu. Christine Lagardeová explicitně zmínila, že udržovat měnový kurz na konkrétních úrovních nepatří mezi cíle centrální banky. Frankfurtská instituce bude pouze monitorovat, zda silné EUR neohrožuje střednědobý inflační výhled.
Jakým způsobem by mohla ECB jednotnou evropskou měnu oslabit? Devizové intervence můžeme vyloučit. Jejich zahájení by se rovnalo vyhlášení měnové války Spojeným státům. Nejefektivnější nástrojem tak zůstává možnost vydat se s úroky hlouběji do záporu. Měnoví investoři jsou totiž značně citliví na změnu úrokového diferenciálu. Ani takový krok se však neobejde bez nežádoucích účinků – způsobil by další erozi již tak hubených úrokových marží evropských bank. Představitelé ECB tak prozatím vyčkávají. Vzhledem k druhé vlně infekcí se však jeví jako pravděpodobné, že ECB bude muset do konce roku přijít s další monetární akcí. Její absence by mohla vykolejit probíhající ekonomické oživení.
Euforie kolem EUR však nepředstavuje pro ekonomiku EMU vítanou vzpruhu. Právě naopak. Zhoršuje konkurenceschopnost měnového bloku, což se promítá do slabších exportů. Nižší vývozy podlamují teprve rodící se ekonomické zotavení eurozóny. Apreciace EUR může rovněž zesílit deflační tlaky. Ceny v eurozóně během srpna vykázaly meziroční pokles o 0,2 %. Řadu členů bankovní rady ECB proto setrvalé posilování jednotné evropské měny znepokojilo.
Na svém včerejším zasedání však ECB dle očekávání ponechala sazby beze změny. Nezvýšila ani objem dluhopisů, které nakupuje v rámci protipandemického programu. Christine Lagardeová explicitně zmínila, že udržovat měnový kurz na konkrétních úrovních nepatří mezi cíle centrální banky. Frankfurtská instituce bude pouze monitorovat, zda silné EUR neohrožuje střednědobý inflační výhled.
Jakým způsobem by mohla ECB jednotnou evropskou měnu oslabit? Devizové intervence můžeme vyloučit. Jejich zahájení by se rovnalo vyhlášení měnové války Spojeným státům. Nejefektivnější nástrojem tak zůstává možnost vydat se s úroky hlouběji do záporu. Měnoví investoři jsou totiž značně citliví na změnu úrokového diferenciálu. Ani takový krok se však neobejde bez nežádoucích účinků – způsobil by další erozi již tak hubených úrokových marží evropských bank. Představitelé ECB tak prozatím vyčkávají. Vzhledem k druhé vlně infekcí se však jeví jako pravděpodobné, že ECB bude muset do konce roku přijít s další monetární akcí. Její absence by mohla vykolejit probíhající ekonomické oživení.