Když světovou ekonomiku děláte podle toho, jak se ráno vyspíte, končí to většinou průšvihem. Ukázal to nedávný summit G7, na kterém se sešly nejvyspělejší země světa. Přes slibný začátek nakonec celá akce skončila fiaskem. Jak jinak než neobratností amerického prezidenta Trumpa. Jak jinak než přes Twitter.

Trump, který odvolal slíbenou podporu společnému prohlášení proti omezování obchodních překážek, si tím chtěl zřejmě udržet image bojovníka. Což se mu sice povedlo, ale americkým exportním firmám tím s největší pravděpodobností vybojoval nižší příjmy. V zájmu budoucnosti Spojených států proto nezbývá než čekat, až jej americký byznys dotlačí k rozumnějšímu chování.

Tolik času ale Evropa nemá. Výsledky zmíněného setkání G7 pouze dokreslují postupné oslabování vztahů mezi Trumpovými Spojenými státy a Starým kontinentem. A pokud zaspíme, může nás to bolet víc než americkou ekonomiku pod vedením současného prezidenta, který ubližuje především vlastní zemi.

Pro Evropu je současná situace nezvykle velkou příležitostí postavit se na vlastní nohy a snížit závislost, kterou v mnoha ohledech na USA máme. Když totiž nemáme žádnou jistotu, že skutečně platí spojenecké závazky, musíme vsadit především sami na sebe.
Už teď je vidět, že si evropští lídři uvědomují nové příležitosti. Poslední dobou jsme mnohem aktivnější v obchodní politice, kde neustále přibývají nové nebo se vylepšují starší obchodní dohody. Dále se dostáváme také v obranné a bezpečnostní politice – nově má jít mnohem více peněz například na obranu společných hranic nebo vývoj a nákup nových zbraní včetně zbraní pro 21.století a on-line svět tak, abychom vše dokázali zvládnout vlastními silami bez nutnosti zapojení Američanů. Byl bych stokrát raději, kdybychom nemuseli řešit, zdali kdysi tak pevné americkými závazky stále platí. Jenže opakované zpochybňování americko-evropského partnerství a podivná vstřícnost k různým diktátorům od Ruska po Severní Koreu ukazují, že se musíme připravovat na situaci, kdy si budeme muset umět pomoci sami.

A kde u toho všeho má být Česko? Rozhodně ne na rozvojové periferii, kde nám jen budou říkat, co máme dělat. Musíme si určit vlastní evropské priority a jít s nimi do jednání o tom, jak Evropu postavit na obě nohy. Od roku 2016 jsme tlačili na silnější evropskou obranu – a dnes je z toho velké téma, včetně navýšeného evropského rozpočtu na vývoj i akvizice nových zbraňových systémů. Jako země, postavená na exportu, jsme vždy byli šampionem nových obchodních dohod – a ještě nikdy v minulosti nebyla Evropská unie tak úspěšná při otevírání nových trhů pro evropské firmy. Stejně jako vyspělá Evropa, vsadit musíme hlavně sami na sebe. Opakovaně jsme si vyzkoušeli, že když víme, co chceme, umíme to prosadit. Nesmíme ale zůstat sedět v koutě. Pasivita a rezignace je totiž to největší nebezpečí, kterému čelíme – a v posledních dnech je vidět, jak jednoduché je využít naši pasivitu a měnit systém, ve kterém žijeme.

Pokud chcete vědět o mých názorech více, sledujte můj Twitter @ProuzaTomas na adrese https://twitter.com/ProuzaTomas

Psáno pro Info.cz.