Rolničky, rolničky… Jingle Bells, Jingle Bells…. se line prostorem a já se prodírám nakupujícími směrem k pokladně v obchodě v Tchaj-peji.

Regály se zbožím přetékají vánočními ozdobami, plastovými stromky, všemi možnými i nemožnými figurkami Santa Clause a všichni prožívají velký svátek „shopping“. Tchajwanci přece milují nakupování.

Počasí je příjemné, někdy na místní poměry chladnější, ale svítí krásně sluníčko.

Malá moje výstava, spojená s přednáškou, uspořádaná na High School - Shulin, nedaleko Tchaj-peje, mne přiměla více než kdy jindy se letos zamýšlet nad tématem Vánoc.

Vystavuji zde několik mých ilustrací vážících se k Vánocím a mým osobním dětským vzpomínkám na Štědrý den. Je zde několik ilustrací z knihy Český rok od jara do zimy a dalších knih, a mimo jiné reprodukce Březnické madony, jedné z madonek, kterou jsem v minulosti v rámci mého samostudia kopíroval.

Vlastní téma připravované přednášky je mimo jiné o technice Vaječné tempery.

Prostředkem mého studia malby byla totiž velká příležitost kopírovat v devadesátých letech minulého století obraz gotické Roudnické madony přímo v Národní galerii. To byla pro mne jedinečná cesta, jak zvládnout techniku vaječné tempery.

Tato možnost, tak jak mi správně řekl můj velký učitel a konzultant český grafik, malíř Jaroslav J. Králík, byla určující pro můj další výtvarný vývoj. Doslova mi tehdy řekl: „Pane Řízek – z toho budete jednou žít – a nemyslím tím peníze“.

Měl pravdu, neboť technika vaječné tempery (žloutkové tempery) se stala na dlouhý čas mým nejvýznamnějším výtvarným postupem, zejména při práci na ilustracích pro děti. A vrací se stále a stále ke mně i zde na Tchaj-wanu a v Hong Kongu.

Tato zkušenost studia techniky vaječné tempery byla pro mne velmi významná. A to jak nabytými dovednostmi a znalostmi, tak samotným prožitkem návštěv tehdejší expozice starého českého malířství v Jiřském klášteře na Pražském hradě. Svým způsobem z toho „žiji“ opravdu dodnes.

Spojení témat Vánoc a vaječné tempery (s gotickými madonami – adorace zrozeného dítěte se všemi souvislostmi), se tak pro mne dostává o vánoční čas do úplně jiných nových souvislostí a významů.

Vzhledem k následující přípravě na přednášku ke studentům, která bude zítra, se také zamýšlím o mém osobním prožívání vánočních svátků zde na Tchaj-wanu. Minulé roky byly hekticky pracovní, bylo nutno tak poněkud improvizovat i o Vánocích.

Výstava mne tak přiměla si připomenout mnohem intenzívněji můj Štědrý den v dětství. Přiměla mne připomenout si vzpomínky malého nedočkavého kluka na dárky pod stromečkem. Na vůni maminčina vánočního cukroví. A vyvolala vzpomínku, jak jsem s naprostým úžasem a otevřenou pusou vstupoval do obývacího pokoje, ve kterém se v ten „pravý moment“ rozzářil vánoční stromeček.

Výstava tak vnesla závěrem roku velké téma do mého harmonogramu. A vyvolala spousty vzpomínek a pocitů.

Už nikdy jsem takové Vánoce z dětství nezažil. Nosím je stále v sobě. A jsou se mnou i zde na tomto ostrově v Tichomoří.

Vánoční „shopping“ horečka zde zítra skončí. Tchajwanci si dají dárky, hlavně zamilovaní…. Postupně se vše přesune k očekávání a přípravám Čínského Nového roku, který bude v lednu, a to budou pro Tchajwance teprve ty pravé svátky…

24. prosinec Tchaj-pej