Jako poškrábaná gramofonová deska se stále točí události kolem čediče ukrytému v kopci Tlustec v severních Čechách.

Je otázkou, zda logika gramofonových drážek tento smutný příběh někam posunuje, anebo zda příběh přeskakuje již drahná léta na jednom místě.

Těžař – zájemce o těžbu – si opět podal žádost o výjimku z ochrany chráněných, a zvláště chráněných rostlin a živočichů. A státní správa je opět před úkolem poměřit mnoho veřejných zájmů.

Minulou žádost o výjimku probíraly státní orgány přes pět let, aby ji nakonec těžař sám vzal raději zpátky. Nyní je na stole Krajského úřadu Libereckého kraje nová žádost.

Případné udělení této výjimky je nutným předpokladem pro podání řádné žádosti o povolení těžby kamene na báňský úřad. Podle mne je však zásadní problém někde úplně jinde. Že stát umožnil a chystá se pravděpodobně v budoucnosti, umožnit opakovanou devastaci soukromých majetků na úpatí tohoto kopce.

O škodách na domech v minulosti rozhodl opakovaně nezávislý soud. Ty škody byly jednoznačně těmito soudy prokázány. A existují na to i znalecké posudky. A i toto je veřejným zájmem, který musí státní správa zhodnotit při udělení této výjimky z ochrany přírody.

Státní správa má však jiné posudky. Tedy námi předložené posudky a rozsudky nezávislých soudů uznává a respektuje, nicméně je přesvědčena, že ke škodám na domech na úpatí Postřelné došlo počasím. A tudíž těžbě nic nebrání. Papír snese všechno. Občan není papír.

Uvidíme jak dlouho poběží toto nové řízení. A uvidíme jak si s ním a se všemi účastníky státní správa poradí. Stát musí porovnat všechny veřejné zájmy, zda je možné žadateli (těžaři) udělit výjimku z ochrany chráněných druhů (včetně chráněných dle evropského práva).

Přijde mi smutné, že současný návrh na udělení výjimky z ochrany chráněných, a zvláště chráněných druhů žadatel (těžař) vehementně a v nebývalém rozsahu, opírá o citace z knih a spisů pana Václava Cílka. Českého geologa, klimatologa, spisovatele, esejistu, filosofa, překladatele taoistických a zenových textů a popularizátora vědy.

Zatím stále trvá velmi významný veřejný zájem, že všechny obce na úpatí kopce Tlustec jakýkoliv pokus o obnovení těžby čediče opakovaně a dlouhodobě odmítají.

V kontextu dnešní doby se zdá též jako příznačné, že dlouholetý horlivý „komunální“ zastánce těžby kandiduje za ANO v komunálních volbách. Necháme se překvapit, zda ANO „nám“ zařídí těžbu kamene na Tlustci?

A pro některé budoucí diskutující prosím, aby opustili již teorie typu – „Když se kácí strom, tak lítají třísky“, „Kámen se někde brát musí“, nebo „Rozumná těžba v rozumném místě“. Nepřál bych těmto diskutujícím tam mít dům a hradit a hradit a opravovat a opravovat následky těžby soukromých firem. A současně se setkávat jen s arogancí a případně i s výsměchem státních úředníků (tak jako tomu bylo v uplynulých více jak 20 letech) z druhé strany.

Jistě, je možno namítnout, že až vznikne škoda, je možné dát firmu k soudu, ale to už jsme, po těch více jak dvaceti letech historie, opět u přeskakující jehly gramofonu na gramofonové desce.

O krásné a cenné přírodě, nad níž se hrozba těžby jako Damoklův meč stále vznáší ani nemluvě. To se zdá být v dnešní době někdy již jen pouhý „abstraktní pojem“.