Docela mne překvapilo, že prý roušky není třeba jako ochrana před koronavirem. Podle mne to je jedna z nejlevnějších a nejúčinnější možností prevence, jak velice účinně čelit nastupující koronavirové vlně infekce.

Zde v Asii se velice rychle staly roušky nedostatkovým zbožím. Na Tchaj-wanu si ji nyní běžně vůbec nemáte šanci koupit. Je pouze na příděl. Dva kusy na týden. V lékárně. A jsou na ně neskutečné fronty. A jen obyvatelům Tchaj-wanu. Zatím jsem ani jednou nevydržel frontu čekat. Naštěstí jsem měl ještě nějaké schované z nedávné doby, kdy jsem používal při jízdě na motocyklu.

Mé přednášky na Chinese culture university musím, dle interního předpisu, vést s rouškou na obličeji. A všichni studenti musí být opatřeni rouškou také. To je nyní na všech školách. Na sociálních sítích se jednotlivci i skupiny již informují kdo již roušky má a jaké. A nabádají ostatní, aby se jimi chránili. Byl to tedy docela zvláštní pocit při přednášce.

Veřejnost se k ochraně sebe samých i k ochraně vzájemně před sebou samými postavila velice aktivně a kladně. Ovšem zde s tím není žádný problém. Lidé jsou tomu uvyklí, že jakmile má někdo infekci, tak se pohybuje s rouškou a případně někdo kdo se bojí infekce, tak se pohybuje s rouškou také.

Nevím, jak toto bude jednou přijato v evropských aglomeracích, kde je podstatně vyšší kriminalita než na Tchaj-wanu například. Ale uvidíme, jak si s případnými riziky nošení masek poradí bezpečnostní složky. Takový bankovní lupič s rouškou se zcela jistě ztratí v davu ostatních lidí, také s rouškou, poměrně jednodušeji.

Přitom v Asii se jedná o jednu z hlavních ochran veřejnosti vzájemně před sebou samými. Sám se řídím prostou úvahou, že pokud mimo domov nosím roušku, tak minimálně dosti výrazným způsobem snížím riziko, že nějaký bacil já vydám nebo ho přijmu. A pokud jsem v kontaktu s ostatními, tak i při tak malém (prozatím) počtu nositelů koronaviru, je zcela jistě velmi výrazně snížena šance onemocnět. Což už si myslím, že může mít docela značný význam.

Nepředpokládám, že ten bacil by měl přímo nařízeno se za každou cenu a jakýmkoliv způsobem dostat do kontaktu přímo a rovnou s mými ústy. Rouškám navzdory.

Další alternativou je pak už jen pláštěnka a chemické ochranné prostředky, které my starší známe z cvičení CO. Zaregistroval jsem taková cestující v letadle. V pláštěnce nebo s respirátorem na obličeji. Zvládli mnohahodinový let poměrně statečně. A bez změny barvy obličeje.

Samozřejmě chápu, že odborný lékař potřebuje speciální oděv i speciální respirátor, nebo roušku ve specializovaném oddělení v nemocnici, nebo při různých speciálních akcích, kdy je možné dojít k blízkému či přímo k fyzickému kontaktu s nemocným nebo nositelem viru. Že ta běžná rouška nepostačuje.

V každém případě je nutno hodnotit, že díky rouškám se daří mít koronavirovou infekci na Tchaj-wanu pod kontrolou. Samozřejmě společně s dalšími opatřeními, jako dodržováním přísně hygieny. Především důkladným mytím rukou. A čtrnáctidenní karanténou pro cestující z kontinentální Číny. Dneska jednodenní výlet do Hongkongu se nám protáhne na měsíční zájezd. Nejprve čtrnáct dní v karanténě v Hongkongu, pak kávička na Times Square v Hongkongu a po příletu zpátky na Tchaj-wan – a šup následuje další čtrnáctidenní karanténa. Měsíční dovolenou potřeba. Tragédie pro letecké společnosti pro neskutečné snížení počtu letů. Komu by se toto chtělo absolvovat.

Ale možná, že nošení běžné obyčejné roušky v období obyčejné chřipkové epidemie v České republice, by nemusel být možná zase tak špatný nápad. Ale jen nevím, co na to lidi – pravda, v České republice to nošení masek zase tak obvyklé není. Ale možná, že by to zabránilo i několika úmrtím na obyčejnou chřipku. A o dalších speciálních infekčních hrozbách ani nemluvě.

Konečně dopsáno, připravoval jsem se na toto téma několik dní a stále odkládal. Při psaní o chorobách se obvykle hned u mne začnou projevovat příznaky. Nejinak je tomu nyní, takže honem rychle ukončím psaní a půjdu dělat něco jiného, abych se nedostal do statistik.

-----
Jinak ještě pod čarou – „Politika jedné Číny“ dostihla i koronavirovou infekci na Tchaj-wanu. Některé země (jako např. Itálie) zakázala letecké spojení s Tchaj-wanem. Přitom dnešní statistika uvádí dvacet šest nakažených a jeden zemřelý na tomto ostrově. To jsou velice nízká čísla a zůstávají daleko za jinými státy, s nimiž letecké spojení probíhá bez omezení.



„Tančící pandička“ © Tomáš Řízek 2020
Zdroj: https://www.instagram.com/tomas.rizek.90/