Trošku nerozumím, proč by mělo být špatné poukázat na absolutní nepřipravenost systému v České republice na Covid_19 pandemii. Ta situace je reálná. Navíc to není jen česká specialita. Týká se to vlád napříč Evropou a Severní Amerikou, které promarnily dlouhý čas pro odvracení probíhající tragédie a ignorováním rizik pro zdraví svých občanů.

Samozřejmě, že je bezvadné a patří dík všem, že snad již v dohledné době bude dostatek ochranných prostředků pro české obyvatelstvo. Patří také dík všem, kdo se účastnili vzedmuté rouškové vlny v uplynulých dnech. Jak vidno lidé táhli a táhnou za jeden provaz. A to je velmi dobré.

Na reálný výsledek v tomto boji s COVID-19 ještě bude však třeba chvilku počkat. Ale lidi kolem sebe už neprskají a to je pro začátek důležité.

Roušky samy o sobě je nutno však spojit s dalšími kroky. Hlavně v chování občanů a dodržováním základních doporučení v boji s koronavirem. které se týkají mj. hygieny rukou a minimalizace přenosu infekce, kterou je občan schopen ovlivnit. Ty sofistikovanější kroky jsou však hlavně na vládách a krizových centrech na všech úrovních.

Myslím si, že k tomuto podcenění reálné hrozby paradoxně možná i mohly přispět vynikající výsledky v boji s COVID_19 v asijských oázách klidu. Myslím tím Tchaj-wanu, Hongkongu a Singapuru. Zatímco z Číny se šířily informace o apokalyptické katastrofě prostřednictvím děsivých obrázků, tak nízký počet případů a obětí v těchto třech lokalitách ukazuje na příkladný přístup systému a příslušných složek v reakci na valící se nebezpečí.

Pro tyto tři lokality, o nichž píši platí, že je to dáno samozřejmě stále živou vzpomínkou na smrtelné řádění SARS z roku 2003. Tyto komunity se poučily z tohoto společného prvku a rychle vyvodily závěry a následně připravily konkrétní reálné systémové kroky, které přinesly v této obtížné nové situaci vynikající výsledky.

Stav k dnešnímu dni od samého počátku krize (cca tři měsíce) je: Hongkong 207 potvrzených a 3 zemřelí, Tchaj-wan 108 potvrzených a jeden zemřelý a Singapur 313 potvrzených a žádný zemřelý. A spousta lidí se již vrátila do běžného života. A běžný život obyvatelstva funguje prakticky normálně, byť samozřejmě s různými omezeními, danými snahou o zamezení šíření infekce (mne se například týká aktuální zrušení knižního veletrhu TIBE 2020 – nicméně rozumím a plně chápu).

Pro svět všechny kroky, které podnikly tyto malé komunity se specifickou zkušeností SARS, mohly být příkladem, ale především mohly být varováním.
Varováním a vzkazem pro všechny vlády, jak předejít takovýmto situacím a jak se v nich chovat.

Zaregistroval jsem jaké úsilí se s blížícím nebezpečím na počátku roku vzedmulo v Hongkongu v obstarání zdravotních roušek. Obyvatelé také nečekali, až přijdou vládní příkazy. Podařilo se bleskurychle založit továrnu na roušky a podařilo se vyrobit stovky tisíc ochranných pomůcek za pouhý HK $ 1 za kus (cca 3 CZK). A zajistit jejich okamžitou distribuci.
Vím to, jelikož jsem sledoval vítězoslavné fotografie mých známých učitelů a učitelek v Hongkongu, s doručenými paletami roušek do jejich škol.

Tchaj-wan – přestože je prostřednictvím 850 tisíc Tchajwanců, kteří žijí v kontinentální Číně, propojen s pevninou a přes potíže způsobené nedávným vyloučením ze Světové zdravotnické organizace, zvládl sám dosavadní krizi velmi dobře. Nasadil taková účinná opatření (včetně vysoce sofistikovaných), která společně s ukázkovou kázní obyvatel, reálně zamezila a minimalizovala dosavadní šíření infekce.

Nicméně také zavádění opatření, jako zdravotní prohlídky pro cestující přilétající z Wu-chanu, měla být v daném čase pro ostatní vlády také signálem a varováním, aby zbytek světa předešel chaosu, který se neúprosně blížil a jehož jsme nyní svědky nejen v České republice, ale i v dalších zemích.

Singapur táhl také od počátku ve všech opatřeních za jeden provaz a podařilo se mu mimo jiné, i za cenu obrovských investic do vědy, vyvinout a vyrobit ještě v lednu testovací soupravy schopné detekovat virus.

Krizová centra v těchto zemích a zvolená krizová řešení mohou být významnou pomocí a inspirací pro ostatní státy světa.

Je nutné přijmout reálné kroky, jak předejít takovýmto situacím, a jak se v nich případně chovat, pokud i taková ekonomická velmoc jako Čína začne kašlat, a jaká rizika z toho vzniknou a jak odvrátit zápal plic útočící pak na celý zbytek světa.

Viry neznají hranice a nerozlišují mezi dobrým a špatným člověkem, mezi chudým a bohatým.


Poznámka:

Také je potřeba nezapomínat, že k zásadnímu rozšíření, a tak rozsáhlému zdravotnímu ohrožení lidstva, přispěla zásadní systémová chyba, a porušení principů v místě vzniku současné pandemie - Wu-hanu.
Jak je to možné, to si může dosadit každý sám podle sebe. Stejně jako dodnes existují úplné legendy o reálném rozsahu řádění COVID_19 v této ekonomické velmoci.

Ostatně napadá mne kacířská otázka, až se bude hledat viník, kdože to všechno nakonec zaplatí?
Zmařené životy to však už samozřejmě nevrátí….