Tchaj-wan nejsou jen čipy, dobré jídlo a bubble tea. Moje setkání s tchajwanskou domorodou kulturou začalo již před mnoha lety.

Vlastně jsem to tehdy ani netušil. Domorodci za mnou přišli v podobě editorky Kate Dargaw, která pracovala v tchajwanském nakladatelství Grimm Press. Připravovala k vydání knížku s moji verzi ilustrací ke klasické pohádce „Alibaba a čtyřicet loupežníků“.

Spřátelili jsme se a začali též po nějakém čase spolupracovat na dalších projektech, ale tehdy jsem ovšem vůbec netušil, že pochází z domorodého kmene Atayalů.
Vlastně jsem se to dozvěděl až při přípravě naší společné knížky „Jak Atayalští bojovníci sestřelili stříbrné slunce“. To je první část příběhů, které jsem v minulém roce též knižně vydal v České republice, právě pod názvem „Písně pralesa, hor a moří“.

Mohu tedy tak říkat, že mi tato spolupráce otevřela cestu k tchajwanským domorodcům.

Od té doby jsem se s nimi setkal při nejrůznějších příležitostech.

Tchaj-wan známý též pod názvem Formosa, neboli Krásný ostrov, leží v Tichém oceánu nedaleko čínské provincie Fu-ťien, mezi Filipínami a Japonskem. Zde jej omývá teplý mořský proud Kurošio, který k jeho břehům přináší bohatý mořský život. Hornatý ostrov ležící na pomezí tropického a subtropického podnebného pásu je nejen domovem řady unikátních endemických druhů, ale i domorodých kmenů melanésko-polynéského původu, jejichž kultura vyrůstá v těsném sepětí s místní přírodou.

Ovšem kdo by čekal exotické postavy v přítmí pralesa hledící do krajiny, tak by byl zklamán. Domorodci na Tchaj-wanu nejsou pro našince na první pohled k rozpoznání od ostatní populace. Jednak jich není již mnoho co do počtu a jednak jsou poměrně významným způsobem začleněni do společnosti. Lze je tedy zejména zaznamenat prostřednictvím jejich tradičních slavností a svátků. Při nichž si oblékají své tradiční kroje a tančí a zpívají.



Sám jsem měl možnost se zúčastnit několika takovýchto jejich setkání. Ale jinak jsem se s nimi hlavně setkával v rámci běžného života. Ve školách, mých výstavách a na knižních veletrzích.

Stejně tak jsem měl možnost dělat workshopy pro děti pocházející z domorodých rodin.

Také jsem byl na Tchaj-wanu hostem několika televizních natáčení - výprav za objevováním jejich kulturního prostředí.



Nemusím popisovat můj zvláštní pocit, který jsem měl při workshopu, při němž jsem s dětmi z Atayalských rodin kdesi vysoko v horách maloval „jejich“ příběh o sestřelení slunce.



Mám rád pohádky a legendy, takže pro mne byl začátek práce na domorodých příbězích zajímavým způsobem, jak se dozvědět nové věci, a přitom také alespoň trošku nahlédnout do zvláštního mystického světa, v němž se odehrávají příběhy dle klasických vzorců boje dobra se zlem, milostných příběhů a heroických činů.

Osobně považuji Tchaj-wan za jistou formu existujícího „Ztraceného ráje“, za nímž se ve své práci opakovaně vypravuji. Považuji jej za svět, v němž se odehrávají procesy, které jsou možná mnoha lidem vzdálené, kde se spolu dotýká člověk a příroda unikátním způsobem. A prožívání tohoto setkávání, právě prostřednictvím tradic a obrazů z minulosti je podle mne významným způsobem také hledání nové identity obyvatel tohoto krásného ostrova v dnešním jednadvacátém století.



Bylo pro mne rozhodně milým překvapením, když u Tchajwanců uspěla kniha „Jak Atayalští bojovníci sestřelili stříbrné slunce“ takovým způsobem, že byla před lety vybrána komisí Ministerstva kultury Tchaj-wanu mezi 40 doporučených knih pro mimoškolní četbu. V konkurenci přibližně dalších 1600 titulů obrázkových knih, které byly publikovány na ostrově v onom příslušném roce.

Od té doby jsem pak ještě vytvořil ilustrace k dalším domorodým příběhům „Láska princezny Baleng a strážce Jezera duchů“ a „Jak bojovníci kmene Pangcah porazili obry Alikakay“.

Reprodukce ilustrací ke všem třem domorodým příběhům jsem měl v rámci uplynulých dvou týdnů možnost vystavit na výstavě s názvem „Písně pralesa, hor a moří“ v rámci projektu „Myslet jako ostrov – prezentace tchajwanské literatury v České republice“ v překrásných prostorách Thurn-Taxisova paláce v Praze na Malé Straně. V prostorách Anglo-American University.

Výstava končí ve středu 15.6. a její zakončení bude pro mne významné a symbolické.

Tento den v dopoledních hodinách se ohlášené derniéry zúčastní ministr kultury Tchaj-wanu. Za českou stranu podpoří tuto událost náměstek ministra kultury České republiky.
Nad celou akcí převzalo záštitu Ministerstvo kultury České republiky.

Více info: https://www.facebook.com/nakladatelstvimilu