Minulý článek jsem věnoval parafrázi citátu Oscara Wilda "ekonom je člověk, který zná cenu všeho, ale hodnotu ničeho", což mi připadá celkem přesné a výstižné. Přesto paradoxně právě my ekonomové mluvíme o tom, zda je koruna, nebo cena akcie či komodity nadnebo podhodnocená. Jako bychom právě my tu pravou hodnotu znali, zatímco trh, který ve skutečnosti cenu určuje, se téměř neustále mýlí. V původním citátu je však místo slova ekonom slovo cynik. Je tedy opravdu ekonomie cynickým oborem neohlížejícím se na jiné hodnoty? Mnozí například tvrdí, že ekonomie sama o sobě žádné hodnoty nemá (nezná, nechce znát) a že se proto musí dodat odjinud - z filozofie, politiky či etiky.

Neřestmi k veřejnému blahu

Snad ve všech úvodních kurzech ekonomie se učí, že normativní (hodnotové) soudy nemají v ekonomii (a ve vědě vůbec!) co dělat. Že by ekonomie měla být pozitivní vědou, která nepopisuje věci tak, jak by měly být, ale takové, jaké jsou. Slavný pratatíček ekonomického uvažování Bernard Mandeville ve své slavné Bajce o včelkách aneb Jak soukromé neřesti působí obecné blaho otevřel diskusi, že na etice z ekonomického hlediska nezáleží. Podle něho mohou být neřesti i prospěšné, a tak by se chtělo říci: Jen houšť a větší kapky. Přestože se původně ekonomie v rukou Adama Smithe rodila jako podmnožina morální filosofie (Smith ji vyučoval), tento mimo-morální aspekt převládl a od té doby se ekonomie snaží jakoby stylizovat do situace, jak říká Nietzsche, mimo dobro a zlo. Jinak řečeno, dokud člověk nepojedl ze stromu poznání, neznal ani dobro, ani zlo. Byl tedy jaksi mimo.

I přesto lze tvrdit, že ekonomie má své hodnoty a ctnosti. Vždyť přece i "bezhodnotovost" je velikou hodnotou (alespoň pro nás ekonomy). Ale máme i řadu jiných hodnot, třeba konkurenci, soutěž, svobodu, ekonomické přemýšlení... Ať už tyto pojmy znamenají cokoli, jsou pro nás důležité a často diskutované. A ty hodnoty, jež se vůbec nediskutují (třeba efektivita), jsou v nás zakořeněny tak hluboko, že o nich ani nediskutujeme. To ovšem neznamená, že nejsou hodnotami. Ve spoustu věcí také věříme, např. v sílu nebo neviditelnou ruku trhu (nebo ne) a tak dále.

Psáno pro HN

Jsou i jiné ekonomické ctnosti, jak píše ve své poslední knize slavná ekonomka Deidre McCloskey. Třeba prudence (česky opatrnost nebo až vypočítavost) je jednou ze sedmi hlavních ctností i podle církve. Na vypočítavosti, rozvaze a ekonomickém myšlení není skutečně nic zlého.

Necyničtí cynici

A koneckonců je otázkou, zda je bezhodnotová ekonomie vůbec možná. Vždyť samotný vlajkový výrok pozitivistů, tak jak jej postuloval Milton Friedman - "ekonomie by měla být pozitivní vědou" -, je přece normativním výrokem, protože nepopisuje ekonomii takovou, jaká je, ale tak, jak by měla být. Pokud by opravdu byla pozitivní vědou, byl by tento výrok zbytečný. Ale ona očividně není, a proto je nutné z ní pozitivní vědu udělat. Denně to vlastně slyšíme přímo od ekonomů. Zeptá-li se třeba tisk, jaká je u nás výše inflace (dluhu, daní atd.), následuje ihned druhá otázka: A je to dobře, nebo špatně, málo, nebo hodně? Často dokonce není ani druhé otázky zapotřebí a ekonom si sám naběhne a začne zcela spontánně hovořit o dobru a zlu. Nejironičtější je to například právě u kurzu koruny, kdy všichni navíc víme, že třeba posilovaní koruny je dobrá a špatná zpráva zároveň a nelze (vědecky) nikterak říci, která z těchto stran převažuje. Takže o dobru a zlu ekonomové hovoří i v situacích, kde to skoro ani nejde.

Proto bychom si měli přiznat, že ekonomie je velmi ovlivněna hodnotami, a přestat si hrát na nestranné pozorovatele. Ekonomie tedy není cynická, ale věří (ač o tom často mlčí) mnoha hodnotám. Že bychom si tak na cynismus a bezhodnotovost jen tak necynicky hráli?