Kuriózní, do minulého týdne byl průběh prezidentské kampaně něco, na co jsme mohli být v mezinárodním měřítku hrdí. Nyní za notného přispění rodiny současného prezidenta, který paradoxně sám před fraškovitostí nejvíce varoval, se z prezidentské kampaně stává plejáda toho nejnižšího, co je představitelné a občas i za hranicí představitelného. Benešovy dekrety, které s tím nemají vůbec nic společného, kádrové profily rodin do třetího kolene a urážky nejhrubšího zrna ukazují právě na to, jaký by prezident neměl být. Ani současný, ani minulý, ani budoucí.

Nevolit přitom není vůbec možnost. I když k volbám nepůjdete,přesto volíte,jen necháváte svůj hlas těm, co volit jdou. Kdyby k volbě šel jeden člověk,bude zvolen jeho či její kandidát. Kdyby dvě třetiny národa nevolily,třetina bude mít tři hlasy na hlavu. Na protest hlasy se nehraje.

Už týdny se národ baví disciplínou, která je pro prezidenta úplně neužitečná – totiž schopností obstát v televizní debatě. To je vlastnost, kterou prezident, jak známo, nevyužije ani jednou a už vůbec ne ve formátu podpásových urážek, kam se debaty zvrhly. Umět takto útočit a vyhrávat je prezidentovi stejně užitečné jako umět lyžovat nebo plivat na osmičky u projíždějícího vlaku. Nebo ještě hůř, je to přesně vlastnost, kterou prezident mít nemá,je mu to ku škodě. Naopak umět se udržet a neurazit či neútočit, byť je k tomu příležitost, to je vlastnost prezidenta, které bychom si měli vážit.

Jeden z kandidátů ji prokázal měrou vrchovatou, druhý útočí a uráží, byť se útok nevede, stačí jen (špatně)položená otázka a je z vás žumpa, póvl – a to se neopovažujte něco kritického říci nebo navrhnout. Takto se diskuse nevede. Ani profesionální moderátoři si s ním nevědí rady, a to není lichotka, ale ostuda.

Jak by asi v takové debatě obstál Tomáš G. Masaryk? Dostal by se vůbec ke slovu? Bavil by se vůbec s hulváty, kteří jedním dechem řeknou „nechci vás urážet“, aby vzápětí vypálili něco, za co by se nestyděl ani Miloš Zeman? Nechceme Vás, neboť vaše choť neumí česky!A bůhvíkoho měla za bratrance a tchána babička přiženěného manžela! A jak by obstál Václav Havel? Vzpomínám si, jak mu v devětaosmdesátém moje komunistická učitelka nemohla přijít na jméno,a tak se celá její obsahově ubohá kritika soustředila na to,že ráčkuje. Už tehdy jsem si říkal, jak ubohé a jak typicky komunistické. Že to nyní přichází jako seriózní argument od současného prezidenta a kandidáta na prezidenta, je ostuda k pláči.

Z největší Zemanovy přednosti se tak stává jeho největší slabina,neboť prezident s touto vlastností se stává reputačním rizikem pro bezpečnost země a pro její ekonomiku, nemluvě o sebevnímání národa. Tento kandidát ať je glosátorem, komikem, satirikem, profesorem či ať píše vtipně poučné knihy, ale tyto kvality se na prezidenta nehodí.

Máme po dlouhé době možnost mít prezidenta, který je světový, a právě tato světovost je mu oponenty vyčítána. Zase se naše země prezentuje jako „zemička“, kterou je třeba chránit od zlých. Mimochodem naše „zemička“ není malá, je klasickou evropskou zemí střední velikosti, která má jen malé politiky, kteří toto používají k legitimitě svého zvolení, neb nebohý lid je třeba v této iluzi držet, jinak by pochybné role národních ochránců byly zbytečné. My nepotřebujeme ochraňovat a držet mimo evropské dění, my potřebujeme reprezentovat a posunout kupředu, ne zpět do druhé světové, válka skončila, nikdo po nás nejde!

Doufám, že jsme hrdý národ, který se nenechá urážet, a když už nic jiného, pozná rozdíl mezi slušností a neotesaností hrubého zrna a který se nenechá vmanipulovat do situace „nárůdka“ domněle utlačovaného ze všech stran. Volba prezidenta není bonmot ani sranda. V sázce je pět až deset let národní hrdosti.

Psáno pro HN