Pokud dnes Amerika kolonizuje svět ekonomicky, my jsme to dělali doslova - vůči třetímu světu. Pokud levice říká, že americký kapitalismus zotročuje a diktuje světu, co má dělat, dělali jsme to my nikoli v přeneseném slova smyslu, ale doslova.

Pro evropské intelektuály bývá obvyklé, že Ameriku hodnotí jako agresivní velmoc a sebe samotné naopak považují za obyvatele kontinentu mírumilovného. Do válek se moc nepouštíme, i Jugoslávii za nás musely řešit zejména USA, a rádi o věcech diskutujeme u všech možných kulatých stolů, než se rozhoupáme volky nebo spíše nevolky k akci. Toto srovnání je však nefér.

Nesrovnáváme totiž srovnatelné. Měli bychom se totiž s USA srovnávat z pozice, kdy Evropa byla supervelmoc a mohla si víceméně dovolit, co chtěla. A když byla Evropa supervelmoc, nechovala se z hlediska tohoto srovnání tak klidně a pokojně jako USA.

Pokud dnes Amerika kolonizuje svět ekonomicky, my jsme to dělali doslova – vůči třetímu světu. Pokud levice říká, že americký kapitalismus zotročuje a diktuje světu, co má dělat, dělali jsme to my nikoli v přeneseném slova smyslu, ale doslova. Zotročovali jsme obyvatele kolonií, plenili jejich cenné suroviny a ještě si za tyto poklady stavěli honosné paláce.

Koneckonců i velká hospodářská krize z dvacátých a třicátých let, která začala v USA a též tam měla mnohem drsnější průběh, vedla k válce (světové!) v Evropě, nikoli v USA. Krize sama k vyvolání války nestačí, musela se snoubit s jinými, staršími evropskými démony národní a rasové nenávisti, aby došlo k něčemu tak krvavému, co nemělo v dějinách obdoby.

My nic, my vědci

Vlna nenávisti nebyla jen německým problémem. Rasismus byla legitimní vědecká disciplína a vědci se předháněli v tom, kdo prokáže sebemenší rozdíl v obvodech lebek ras kvůli tomu, aby mohli některé rasy označit za nelidi. Biolog a filozof Stanislav Komárek k tomu poznamenává, že paradoxně v této době objevoval vědecký svět Darwinovo napojení člověka na zvířata. Vědci hledali podobnosti a evoluční následnosti. Nakonec se tedy člověk cítil bližší k zvířatům než lidem (jiných ras). Začali jsme se chovat jako zvířata? Ne, chovali jsme se k sobě hůře, než se zvířata chovají k sobě navzájem.

Podobně, jak to krásně ukázal filmový dokument Inside job, ani tenkrát, stejně jako při náběhu na dnešní finanční krizi, nebyla nenápadná a roztomile pošetilá vědecká obec z obliga. Ba právě naopak, to ona určuje, co věda je a co už ne, a co je tedy možným kandidátem na nositele pravdy a činu. V tomto má věda nekonečnou morální odpovědnost, ať už se snaží tvářit sebeobjektivněji a sebeneutrálněji, či dokonce bezhodnotově. Ve vědě prostě neplatí to, co v politice hlídáme velice bedlivě: totiž oddělení moci zákonodárné, výkonné a soudní. Věda – nenápadně – snoubí všechny tyto oblasti sama pro sebe a v sobě. Na vědu, náboženství naší doby, což už je téměř kýčovité opakovat, je tak potřeba si dávat velký pozor.

Právě z tohoto úhlu pohledu není překvapivé, že nacismus a fašismus projel Evropou jako žhavý nůž měkkým máslem. Zygmunt Bauman, polský sociolog světového věhlasu, dokonce tvrdí, že holokaust nebyl přešlapem vědecké modernity, ale jeho přímým důsledkem. V tomto kontextu před několika stoletími napsal David Hume, že čistý rozum dá přednost zničení celého světa před poškrábáním vlastního prstu.

Pomoc místo válek

Co tedy chybí? Soucit. Iracionální soucit, který se nám nakonec vyplácí, ačkoli nevíme přesně proč. A je to mimochodem právě soucit, co tatíček ekonomie Adam Smith považoval za základní pojivo lidské společnosti, díky kterému může vůbec v současné formě fungovat. Snad jsme si to v Evropě trošku uvědomili, naše chování v té současné finanční krizi o tom trošku svědčí. Národy si spíše běží ku pomoci, ač nákladné a různě účinné, než aby na sebe znovu tasily zbraně.

Psáno pro HN