Co se stane, když se proti nám vzbouří výtvor našich vlastních rukou? To je veliké téma nejen science fiction, ale i mýtů mnohem starších: Bůh stvořil člověka, člověk se vymkl z jeho rukou, člověk stvořil stroj, stroj se vymkl z jeho rukou.


Pro dnešní sloupek jsem se nechal inspirovat kultovním filmem 2001: Vesmírná odysea. Jak jsme si kdysi představovali, že bude vypadat současnost, tuší každý, kdo tento film viděl - a také jakou tragedií to vše skončí. Je to vždycky zajímavé, sledovat, co starší autoři čekali, že se stane, a co netušili. Technologicky jsme na tom jistě v mnohém dál, ale stroje nám ještě neožily. Ačkoli dnes už skoro jako živé vypadají.

Povstane nový Adam

Koneckonců i ekonomové se kdysi rádi zamýšleli nad tím, jak bude vypadat společnost v nedaleké budoucnosti a co a jak se změní. Například David Hume věřil, že "kdyby nás příroda obdařila přebytkem materiálních statků a každý by měl všeho dostatek, pak by bylo zřejmé, že v tomto blaženém stavu by kvetla každá ctnost". Na světě by zavládla spravedlnost a "soudcovství by nadále bylo zbytečné".

John Steward Mill, další z otců ekonomie, věřil, že "vzájemné udupávání, ničení, vytlačování se ostrými lokty a šlapání si na paty" je pouze syndromem přechodné doby. Až pomine toto období růstu, dosáhneme "ustáleného věku", kdy "už si nikdo nebude přát být bohatším".
Keynes se k této úvaze připojil ve 30. letech 19. století, když vyslovil naději, že takové "nebe na zemi" je na dosah snad již během nastávající stovky let. Potom prý nastane "největší změna, která se kdy v našem materiálním vývoji udála". Nastane největší změna v (nejen materiálním) vývoji člověka - povstane nový člověk, nový, jiný Adam, který spočine a nebude muset neustále kvaltovat. Keynes o tom píše:

"Zápas o živobytí byl doposud základním problémem lidské rasy. Byli jsme přírodou doslova stvořeni k řešení ekonomických problémů. Pokud tedy vyřešíme problém ekonomie, budeme zbaveni svého tradičního úkolu. Jakmile přestane být shromažďování bohatství pro společnost to nejdůležitější, změní se i zákony morálky. Chtíč se znovu stane neřestí, lichva přečinem, láska k penězům se nám zhnusí a ti, kteří se přestanou zaobírat zítřkem, budou nejlépe následovat cesty morálky a zdravého rozumu.

Vykloubení z rukou stvořitele

Jelikož tato doba pomalu nastává (sto let), je namístě se poohlédnout, jakpak to asi dopadlo. Nárůst bohatství skutečně nastal a ekonomický pokrok se dostal do takové globální a (pře)sofistikované podoby, že se o tom nezdálo ani Keynesovi.

Nicméně na druhou stranu je to právě ekonomika, která nás nyní ničí (krize je přece vnímána primárně ekonomicky), též začala žít jakýmsi vlastním životem, kterému jen těžko rozumíme, předvídáme a až vůbec ne ovládáme - a nejvíce se teď bojíme právě jejího zhroucení, tedy obrácení se proti nám - jejím stavitelům, stvořitelům.

Ale zpět k Stanleymu Kubrickovi a sci-fi žánru. Co se stane, když se proti nám vzbouří výtvor našich vlastních rukou a stane se neovladatelným? To je koneckonců veliké téma nejen science fiction, ale i mýtů mnohem starších: Bůh stvořil člověka, člověk se vymkl z jeho rukou, člověk stvořil stroj, stroj se vymkl z jeho rukou. Cosi, co mělo sloužit v harmonii, se vykloubilo a povstalo proti svému tvůrci.

Ať už to byl stroj HAL9000, který ve Vesmírné odyseji nakonec zahubí své astronauty, nebo džin z Aladinovy lampy, který se postaví proti svému "pánovi", stejně tak Čapkovi Mloci nebo R.U.R. anebo stroje z Matrixu.

A podobně je to i se současnou ekonomikou, kterou jsme si též stvořili, aby nám sloužila. Člověk, ač ekonom nebo právě proto, by měl brát v potaz tato dávná varování a nedávat svým výtvorům přiliš velkou moc. Jinak se jeho sny obrátí proti němu.

Psáno pro HN