Ve Francii mají povídku o hloupém Honzovi (u nich se jmenuje Toto), který se jednoho krásného dne rozhodl, že se radikálně vypořádá se čtvrtkou papíru. Že chce jenom čistý papír a žádné okrajové body, jen čistý papír. A tak vzal nůžky a okraje odstřihl, aby se periferních oblastí zbavil. Ale když dostříhal, zjistil, že má menší kus papíru, ale ejhle, i ten měl okraje. A tak stříhal dál a dál, až mu v ruce nezbylo nic.U nás máme tuto povídku v podobě dvou pošetilců, kteří potřebovali žebřík. Tak jej vzali, ale neprošli dveřmi, tak jej kus uřízli. A tak to šlo dál, až ten jejich žebřík obsahoval tak dvě příčky a byl k ničemu.

Každý chvilku tahá pil(ul)ku

Řecko je teď nemocným mužem Evropy. Německý ministr financí před pár dny prohlásil, že zřejmě bude potřeba třetí pomoci Aténám, aby to zvládly, což opět vyvolalo negativní reakce. Rovněž se šíří takový národnostní rasismus, že Řekové budou vždy líní a že jim není pomoci (kromě neustálé pomoci zvenčí). Jenže ten, kdo toto pronáší, by si měl vzpomenout, že nemocným mužem Evropy někdy byl snad už každý druhý jeho stát. Británie se v 70. letech skoro ustávkovala k smrti, a během jedné zimy to dokonce vypadalo, že se Londýn utopí ve vlastních odpadcích, protože popeláři vzali svou stávkovou moc skutečně vážně. Irsko, které se později stalo keltským tygrem, se topilo v chudobě a pohrdání, pak se stalo špičkou, jen aby za pár let bylo opět nemocným mužem, kterému ostatní musí pomáhat. Finsko mělo v 90. letech skoro 20procentní nezaměstnanost (ve stavebnictví 37 %) a před sebou nevalné vyhlídky (koho by tehdy napadlo, že gumárenská firma prorazí v telekomunikacích?). Také Švédsko si prošlo bankovní krizí na počátku 90. let. Za nemocnou zemi Evropy se pak považovala Itálie. V roce 2007 pak týdeník Economist těmito slovy popsal Portugalsko. Vzpomeňte si na Česko v devadesátých letech. A tak dále.Podle všeho vůbec první použil termín nemocný muž Evropy ruský car Mikuláš, když popisoval stav Osmanské říše v roce 1853. K tomu je důležité připomenout, že britský ambasador Seymour sice s Mikulášovou analýzou souhlasil, nicméně dodal: "Vaše Veličenstvo bude jistě tak laskavé, že mi dovolí ještě jednu další poznámku. Vaše Veličenstvo říká, že ten muž je nemocný, a má v tom jistě pravdu. Ale Vaše Veličenstvo mi odpustí, když poznamenám, že také patří k mužům štědrým a zdravým chovat se k nemocným a slabým mužům laskavě." Měl pravdu. Ale proč mluvil jen o mužích?

Ještě že tu Merkelovou máme

Británii vytáhla z nemoci žena. Byl to nejdéle sloužící člověk na postu premiéra Spojeného království a také jediná žena. Mnozí Německu závidí jejich současnou situaci: sílu a růst. Ale to si také musíme uvědomit, že i o Německu se před nedávnem mluvilo jako o nemocném muži Evropy. Brzy budou v Německu volby a vše nasvědčuje tomu, že je vyhraje Merkelová. Což je vlastně neuvěřitelný výkon. Merkelové se podařilo Němcům vysvětlit, že je v jejich zájmu pomáhat někomu tak vzdálenému, jako je Řecko.Představte si Evropu bez Merkelové. Ať s jejím přístupem souhlasíte, nebo ne, žádný jiný tahoun Evropy se nehlásí, ani náznakem. Británie neví, kde stojí, Francie má prezidenta, který není, Itálie má dost vlastních problémů, o naší situaci nemluvě (Česko kdysi jeden filozof označil za zemi, která se nemíchá ani do svých vlastních záležitostí.) Zkrátka v Evropě dnes není nikdo, komu by leželo na srdci něco víc než jen krátkozraký zájem jeho vlastní strany, v lepším případě vlastní země. Ale to je dnes málo, nikdo sám (ani Německo) současnou situaci nevyřeší. Doba do sebe zahleděných národních států je za námi, stačí se rozhlédnout.

Jakpak by asi Evropa vypadala bez německého růstu a důrazu na reformy a úspory? Kdyby se i Německo zahledělo jen do sebe a začalo věci řešit podle filozofie bližší košile než kabát, tak v té finanční krizi zmrzneme všichni, včetně Německa. V této situaci potřebujeme právě společný kabát, košilky jsou v mrazu na nic. Rozumné národy to chápou, ostatní si hledí svého a šijí si košili, která je na nic.

A tak nemocné muže Evropy či nemocnou Evropu bude asi opět léčit žena. Buďme tedy rádi, že žijeme v osvícené době, která umožňuje ženám vést. Mnohem lepší se nechat vést trpělivou, neideologicky a pragmatickou chytrou horákyní než hloupým Honzou či postavičkou Toto, kteří jsou ideologicky tak daleko, že pro čistý papír jej nechají rozstříhat.

Psáno pro HN