Mezi židovskými rabíny se traduje pověst o Lilith, první stvořené ženě ještě před Evou. Lilith - na rozdíl od Evy - byla stvořena spolu s Adamem a byla mu tedy rovnou. Nicméně v zahradě Edenské - zahradě rozkoší harmonie nepanovala.

Lilith (z nějakého důvodu) odmítala "spát pod mužem", tuto pozici považovala za nedůstojnou a preferovala pozici, ve které byl Adam pod ní. Z toho se stalo takové jádro sporu, až Lilith opustila rajskou zahradu Eden.

Nic platné nebylo ani přemlouvání archandělů po dobrém či po zlém, nepomohly ani výhrůžky. A tak se Lilith raději podvolila šílené kletbě - denně porodit sto dětí a sto dětí sníst - než aby se vrátila zpět do ráje. Pak se z ní v pozdější mytologii stává pramatka démonů, žena Luciferova, svůdnice mladých mužů a zlý duch noci, který bere novorozeným dětem život, pokud nejsou dostatečně chráněny amulety.

(Ú)tlak sexu

To je pro ekonoma mnohem důležitější příběh, než se vůbec může na první pohled zdát. Tak zaprvé zde máme téma (ne)rovnosti. Adam a Lilith žijí v ráji, kde není žádný kapitál, který by člověka od člověka odcizoval, žádná masová výroba, která by člověka redukovala, žádné peníze, které by stratifikovaly, žádné zbraně, které by podmaňovaly, žádný stát, který by uzurpoval, žádná církev, která by monopolně dezinterpretovala, žádná ekonomika, která by zotročovala... a přesto se Lilith cítila utlačovaná. A to nebyl jen takový nějaký letmý pocítek diskomfortu, malá újma na stoupání po užitkové funkci - to byl pocit útlaku tak silný, že kvůli němu Lilith opustila ráj a nechala se proklít strašlivou kletbou, jen aby se nemusela vracet. Co z toho pramení?

Že rovnost není možná ani v ideálních mytických představách dokonalého ráje, kde vše přímo volá a křičí (včetně božstva) po tom, aby si to tam člověk užil. I v situaci, kde nebylo čím utlačovat - ani materiálně, ani institucionálně -, se jeden člověk cítil (ať už oprávněně, nebo ne) utlačován tím druhým. Taková blbost, řekne si člověk dnes, takhle se pohádat zrovna kvůli titěrnosti kolem sexuální polohy. A kdo by to vlastně řešil? A kdo by v sexuální pozici viděl útlak, vždyť si přeci sexem vyjadřujeme náklonnost. Sexem přece hádky končí, nikoli začínají. A jakpak je to vlastně vůbec možné, že po stvoření celého světa tak všemocný, tvořivý a laskavý Hospodin najednou není schopen vyřešit takový maličký zádrhel, který by měl během několika málo minut vyřešen každý průměrný sexuální poradce? (Zkuste polohu, která se bude líbit vám oběma, polohu neinterpretujte symbolicky, někdo holt musí být občas dole, občas nahoře, polohy střídejte, zkuste milování v moři atd.)

Takže i z takové malé titěrnosti (nám dnes přijde) se dá udělat mezilidská a lidsko-božská válka nebo důvod opustit (mentální nebo skutečný) ráj. Lilith to prostě tak leželo v žaludku nebo hlavě, že pro ni ráj přestal existovat, respektive se pro ni stal nesnesitelným.

Symbo-lidská nerovnost

Lidé často u věcí říkají, že se jedná jen o symbol. Slovo "jen" není namístě. Pokud je něco symbolické, nehne s tím někdy ani sám Stvořitel veškerenstva. Otázka, která je namístě: Kdo ti řekl, Lilith, že spaní pod je znamením útlaku? Odkud jsi vzala tuto symboliku dominance?

My, lidé, si budeme vyrábět symboly nerovnosti z čehokoli, peníze nepeníze, kapitalismus nekapitalismus, kibuc nekibuc - i v ráji. Může to být jiná etiketa na šumivém víně, která udělala stonásobný rozdíl v ceně, přičemž rozdíl v chuti může být maximálně dvojaž trojnásobný. Takže ač by naším cílem jistě měla být společnost rovná, vězme, že je to cíl i teoreticky nedosažitelný. Koneckonců, nikde žádný ekonom společnost rovnosti nesliboval - není to v naší moci. Nikoli v (ne)moci ekonomů, ale lidí.

Psáno pro HN