Byrokracie, zdá se, je jedním z nejprotivnějších vrtochů specializované společnosti. Z běžných rozhovorů je patrné, že ji každý buď rovnou nenávidí, nebo jí alespoň spílá. Už jenom to slovo -byrokracie - vyvolává husí kůži a pro mnoho lidí je právě byrokracie největším problémem Evropské unie. Jak pak tedy vůbec psát - a proč - ódu na byrokracii?


Byrokracie, Kafka a bohémové

Jakkoli je Kafka obdivuhodný a brilantní spisovatel, který dokázal vystihnout cosi, co se nikomu z nás nikdy nepovede, jednu věc proti němu mám: vykreslil byrokracii jako největší horor, který se člověku může přihodit. Jistě, byrokracie je otravná, ale pokud se člověku nad formulářem protočí panenky takovým způsobem, že to pro něj reprezentuje traumatickou zkušenost jeho života, pak třeba říci, že vlastně žijeme ve šťastné době.

Jistě, pro střízlivého bohéma Kafku, píšícího ze srdce země, které se kdysi říkalo Bohémie, musela byrokracie zosobňovat neosobní zglajchšaltovanou mašinerii, která je stejným tónem schopna laskavě odpouštět jako mučit. Mimochodem škoda že jsme si jméno Bohémie nenechali, mohli jsme mít vystaráno s marketingem na generace a také našemu podivnému chování v mezinárodní politice - a koneckonců i v té domácí - by bylo lépe rozumět... Respektive možno odpustit, nebrat ho moc vážně, mávnout nad ním bohémsky rukou, neb tato politika byla vytvořena nikoli Českou republikou, ale Bohémy na slovo vzatými.

Ale zpět od bohémství k byrokracii. Když se ptám, co lidem na Evropské unii vadí nejvíce, většinou slyším byrokracie, či přebujelá byrokracie. V duchu si říkám: díky Bohu - pokud je to tak, žijeme ve šťastné době, pokud toto je náš největší problém. A také se diplomaticky (jak mám ve zvyku) zeptám, kolikrát v životě se dotyčné(mu) stalo, že jej byrokracie EU zabrzdila či zdržela byť na pět minut jejich (jinak dynamického a konstantně produktivního) života. Vždy proběhne pár okamžiků zamyšleného ticha, po kterých si dotyčný či dotyčná... na nic nevzpomene.

Což mne dovádí k závěru, že musí existovat mýtus evropské byrokracie, o níž se mluví, ale ve skutečnosti ji na osobní rovině nikdo nezažil. Spíše by se hodilo položit otázku naopak: kolikrát evropská byrokracie zrychlila váš život? Je to právě zrychlení díky byrokratům, kdykoli nemusíte čekat hodinové fronty na hranicích s Německem, Rakouskem, Polskem. Kdysi bylo třeba pro každou zemi, kam jste chtěli vyvážet, získat povolení, bumážku, zdravotní osvědčení a bůhví co ještě, aby váš obchod byl legální. Dnes stačí splnit nároky legislativy vlastní země a je to.

Zvyšuje to byrokracii? Národní normy musíte plnit tak jako tak a v momentě, kdy je splníte, můžete si své zboží prodávat od severu Finska po jih Španělska, Itálie či Řecka, jak jen je libo. Je to právě úspěšná byrokracie (spolu s technologií), která zrychluje život, podnikání, studia a odstraňuje bariéry, které ještě pro naše otce byly neodmyslitelné. Dnes sever Finska obchoduje s jihem Řecka s lehkostí, kterou by si jen generace před námi nebyla s to představit - a ve stejné měně. Ano, podnikatelé mají co do činění s byrokracií, ale ať se každý z nich zeptá, kolik z toho je byrokracie národní a kolik evropská.

Byrokracie jako lepidlo

Byrokracie brzdí dobré nápady, ale i ty zlé, což se nám může celkem hodit. Navíc mnohdy zapomínáme, že neviditelná ruka trhu, který si přisvojuje přídavné jméno spontánní, povětšinou funguje spontánně díky tomu, že se o její "spontánnost" stará legie nespontánních, neviditelných úředníků-byrokratů. A jejich rolí je zůstat právě neviditelnými. Proto bývá setkání s úředníkem tak nepříjemné: ukazuje, že náš rádoby spontánní systém není tak spontánní, jak bychom si přáli. Je to byrokracie, která drží naši specializovanou společnost pohromadě a neviditelně ji koordinuje. Připočteme-li, že byrokratický šiml dnes nahrazuje války a sousedské rozepře, měli bychom na tu zlou byrokracii občas přece jen zapět ódu.

psáno pro HN