Ekonoma napadají různé věci. Vyloženě praktické i o něco obecnější, nadstavbové. Například: Jak by vypadal takový ideální svět nebo alespoň ideální systém? A pokud má být naše debata o změně kapitalismu uspokojivá, musíme si nejprve položit otázku, k jaké podobě se má měnit.

Ideály se pochopitelně mění s dobou - a s ekonomikou. Naši dědové snili o autu, generace před nimi toužila po tom, aby bylo dost jídla a čisté povlečení. To, po čem toužíme teď -po klidném přírodním prostředí, kde panuje jakási harmonie, je dost pravděpodobně něco, co lezlo našim otcům před pár generacemi krkem.

Je zajímavé analyzovat lidové písně a pohádky - jaká přání kdysi lidé měli a co považovali za blažený stav. Kdyby se takový náš předek mohl na chvíli podívat do naší doby, jistě by došel k závěru, že v nebi nebo ráji již žijeme. Jídla plno, žádná válka, v práci vás nikdo nemlátí, ve škole také ne, teplá voda až do vany, každý si může věřit, čemu chce, plus tisíce věcí, o kterých si ani ti nejodvážnější nedovolili snít.

Lidstvo se naučilo létat - výš a rychleji než ptáci, celá planeta je propojena nervovým systémem, který během zlomku vteřiny poví celému světu, co se stalo v libovolné vesnici, pracují za nás stroje, vidíme hluboko do vesmíru a naše fantazie došla takové technické dokonalosti, že film dokáže zobrazit cokoli, co si dovedete vybavit. Z materiálního hlediska žije západní společnost v nebi - k tomuto závěru by došel jakýkoli cestovatel z minulosti, kdyby mezi námi na chvíli žil. Ale trik spočívá právě v tom slovním spojení "na chvíli".

Po delším pobytu by přestal být fascinován letadly a začal by nadávat na nepohodlnost letů a plastikové kvazijídlo na palubě. A co na tom, že na YouTube jsou snad všechny písničky, přednášky a návody světa - a to zcela zadarmo? My nadáváme na reklamy, které nás pět vteřin zdržují. Ráj, pocit blaženosti, je dosažitelný, ale jen na chvíli. Jen se rozhlédněte mimo naši dobu do dějin. Snad každý příběh o stvoření zná dobu illo tempore, onen mytologický čas, dobu ráje, harmonie. A stejně tak u všech platí, že jej lidé pokaždé opustili. Důvody se liší a mnohdy nejsou uvedeny vůbec, a můžeme tak jen spekulovat, ale pravděpodobně to budou stejné důvody, které jsou v naší ekonomické nespokojené psýché uloženy dodnes. Proto jsou mýty tak důležité, popisují něco, co se nestalo nikdy, ale děje se to neustále.

Míním tím snad, že není nic co vylepšovat? Nikoli, přesně naopak. Chci tím říct, že stále bude co vylepšovat. Adam s Evou - asi nejdokonalejší lidé čerstvě stvoření ještě bez psychologických uzlíčků, bez existence peněz bank či nepříjemné práce - byli s rájem nějak nespokojeni, protože chtěli něco víc.

Poslední zasedání poradního orgánu Světového ekonomického fóra bylo v Dubaji - místě, které je ve všech stránkách dokonalé: stálé slunce, krásné moře, vše, co chtěli, si postavili, včetně sněhového kopce. Vše tak dokonalé, že tam snad luxují i dálnice. Po třech dnech jsem se nemohl dočkat, až uvidím český pajzl a rozkopané chodníky.

A ještě jeden příklad: Jaký je nejdokonalejší systém, který člověk vytvořil? Počítačový program. Předvídatelný, matematický, bez odmlouvání dělá přesně to, co se mu řekne, žádné psychologické komplexy či zdržující emoce, dokonale ovladatelný algoritmus stvořený lidmi pro lidi. A přesto: i takto dokonalý systém nevydrží navěky a čas od času se bortí, zamrzne, spadne.

Co tím chci říct? Že dokonalý systém nejsme schopni dlouhodobě udržet ani ve fantazii. Ani náboženská víra našich předků, ani počítačová technologie dneška není schopna dokonalého systému. Třebaže ekonomika by byla dokonalá jako počítačový program (ble), i tak by čas od času zamrzala a padala.

Koneckonců ani Bůh nikdy o svém stvoření neprohlásil, že je dokonalé. Zprvu bylo "dobré", poté "velmi dobré". V českém známkovacím systému, tedy trojka a dvojka. Občas je dobré si uvědomit, že chyba není v nás, ale ve hvězdách.

Psáno pro HN