smutný epilog elitnímu CzechInvestu
Před několika lety jsme ještě s několika lidmi na zakázku Americké obchodní komory psali dvě případové studie na "excellence in government sector." Případové studie jsme psali v úzké spolupráci s prestižní Harvardovou univerzitou, tedy univerzitou, která celé své vyučování staví na případových studiích, které bere z celého světa. Volí si buď vynikající nebo zastrašující příklady a ty se pak se studenty rozebírají a učí tím, že si studenti vyzkoušejí být v kůži hlavního aktéra dané problematiky. Americká obchodní komora pak tyto případové studie po několik let používala pro trénování elitních českých úředníků.
Obě tyto případové studie jsme psali na CzechInvest - jako na zcela excelující státní organizaci, která se vymykala běžnému českému úřednickému patosu a která byla považována za elitní úřednický útvar jak ostatními úředníky tak podnikatelskou sférou. A právě kvůli této prestiži se na CzechInvest hlásili čerství absolventi, kteří uměli několik jazyků a orientovali se v terénu: dokázali vyjednávat jak ze státem a jeho aparátem tak s nejvyššími představiteli soukromého sektoru, kteří v ČR plánovali svou investici nebo zde již podnikali. Přestože to nebylo přímo v popisu práce, CzechInvest se stal jakýmsi obhájcem podnikatelské sféry a jeho zastáncem. Rada pro rozvoj podnikatelského prostředí vznikla na popud CzechInvestu, zákon o bankrotech rovněž a tak dále.
Jinými slovy v CzechInvestu pracovali na plné vysazení lidé, kteří by za jiných okolností rychle odešli do soukromého sektoru - dělat sice možná méně zajímavou o to ale lépe placenou práci. A stát by se opět potýkal s problémem jak nalákat do svých služeb šikovné a vzdělané lidi.
Koneckonců i díky mezinárodně nesporně vynikajícím výsledkům CzechInvestu se podařilo do ČR přivábit tolik zahraničních investic, na kterých je de facto (spolu s exportem) postaveny náš současný hospodářský růst.
Není tedy nutno poznamenávat, že nedávným necitlivým řezem ve vedení CzechInvestu došlo k podříznutí větve, která byla a je stěžejní pro celou ekonomiku a fungovala sice nikoli zcela bez chyb, ale vždy o násobek lépe než ostatní státní organizace.
A ještě jedna poznámka: právě předminulý týden jsem se svými studenty dokončil ony dvě případové studie a jeden z nejhlavnějších závěrů bylo, ze se elitnímu CzechInvestu podařilo držet se na hony daleko vratkým politickým náladám, vlivům a stranické cirkulaci. Politici (ať už byli jací chtěli) s ním žili ve vzájemné symbióze a navzájem si neškodili. Náměstci se měnili dle politického klíče, ale CzechInvest byl ponecháván v klidu. A to právě proto, že dobře fungoval. A dobře fungoval také kvůli tomu, že jej vedli lidé profesionální a nikoli politicky dosazení.
Myslím, že smutný konec elitní státní organizace situace si téměř žadoní o epilogovou případovou studii. O tom, jak se dá jedním politickým rozmarem zbořit něco, co se léta stavělo, dobře fungovalo a co bylo mezinárodním příkladem elitní organizace.
Obě tyto případové studie jsme psali na CzechInvest - jako na zcela excelující státní organizaci, která se vymykala běžnému českému úřednickému patosu a která byla považována za elitní úřednický útvar jak ostatními úředníky tak podnikatelskou sférou. A právě kvůli této prestiži se na CzechInvest hlásili čerství absolventi, kteří uměli několik jazyků a orientovali se v terénu: dokázali vyjednávat jak ze státem a jeho aparátem tak s nejvyššími představiteli soukromého sektoru, kteří v ČR plánovali svou investici nebo zde již podnikali. Přestože to nebylo přímo v popisu práce, CzechInvest se stal jakýmsi obhájcem podnikatelské sféry a jeho zastáncem. Rada pro rozvoj podnikatelského prostředí vznikla na popud CzechInvestu, zákon o bankrotech rovněž a tak dále.
Jinými slovy v CzechInvestu pracovali na plné vysazení lidé, kteří by za jiných okolností rychle odešli do soukromého sektoru - dělat sice možná méně zajímavou o to ale lépe placenou práci. A stát by se opět potýkal s problémem jak nalákat do svých služeb šikovné a vzdělané lidi.
Koneckonců i díky mezinárodně nesporně vynikajícím výsledkům CzechInvestu se podařilo do ČR přivábit tolik zahraničních investic, na kterých je de facto (spolu s exportem) postaveny náš současný hospodářský růst.
Není tedy nutno poznamenávat, že nedávným necitlivým řezem ve vedení CzechInvestu došlo k podříznutí větve, která byla a je stěžejní pro celou ekonomiku a fungovala sice nikoli zcela bez chyb, ale vždy o násobek lépe než ostatní státní organizace.
A ještě jedna poznámka: právě předminulý týden jsem se svými studenty dokončil ony dvě případové studie a jeden z nejhlavnějších závěrů bylo, ze se elitnímu CzechInvestu podařilo držet se na hony daleko vratkým politickým náladám, vlivům a stranické cirkulaci. Politici (ať už byli jací chtěli) s ním žili ve vzájemné symbióze a navzájem si neškodili. Náměstci se měnili dle politického klíče, ale CzechInvest byl ponecháván v klidu. A to právě proto, že dobře fungoval. A dobře fungoval také kvůli tomu, že jej vedli lidé profesionální a nikoli politicky dosazení.
Myslím, že smutný konec elitní státní organizace situace si téměř žadoní o epilogovou případovou studii. O tom, jak se dá jedním politickým rozmarem zbořit něco, co se léta stavělo, dobře fungovalo a co bylo mezinárodním příkladem elitní organizace.