Jízda vpravo co dědictví německá okupace
Bůh ví, pokolikáté už jsem to slyšel nebo čet. Teď zrovna v Zeleném Raulovi (Reflex 2/2009). Je tam kreslený vtip, stojící na připomínce německých okupantů, co prý v březnu před sedmdesáti lety zavedli ježdění vpravo. Zjevně míněno u nás. Nic proti vtipu. Jen, že před sedmdesáti lety mohli němci, lhostejno zda jako okupanti nebo osvoboditelé, na to jsou tradičně různé názory, něco zavádět leda v Rakousku nebo v Sudetech. Na zbytek Československa se tehdejší Třetí nebo už taky Velkoněmecká říše teprve chystala. Ale zejména, pokud se březnová výroční reminiscence opravdu týká našich zemí, pak ani v roce 1938, ani v roce 1939, ani kdykoliv jindy u nás němci ježdění vpravo nevymysleli. Nechci rozšiřovat počet členu klubu popíračů holocaustu a jiných válečných zločinů, ale s tím, že se tady jezdím vpravo mají němci společného buď zhola nic anebo jen velmi málo. Tvrzení opaku je historický omyl se značně tuhým kořínkem.
Jak vyplývá z Opatření č. 275/1938, zveřejněného ve Sbírce zákonů a nařízení, Stálý výbor Národního shromáždění republiky Československé usnesl se na tomto opatření: "Při dopravě po veřejných silnicích a veřejných cestách jest používati pravé strany jízdní dráhy ve směru jízdy." A bylo. Následují výjimky a takzvané technikálie, což je popis toho, jak normu realizovat. Opatření mělo nabýt účinnosti dnem 1. května 1939 ovšem s tím, že s úpravami může býti započato i před jeho účinností. Čímž byly míněny například úpravy vstupů do vozidel veřejné dopravy tak, aby "…umožňovaly nástup a výstup ze strany pravé ve směru jízdy" a zejména přesun dopravních značek na pravou stranu případně odstranění těch levých."
Tolik lze vyčíst z právního předpisu. Je možné, že si Hitler načasoval vpád do zbytku Československa tak, aby se vyhnul dopravním zmatkům v levostraně jezdící zemi ale moc tomu nevěřím. Je také možné, že němci prostě jen via facti urychlili svým způsobem jízdy to, což už bylo legislativně upraveno a chystáno, ovšem i to je případný problém pro historiky. Ale zákon, či chcete-li Opatření o změně směru jízdy, byl vydán svobodným státem Československým. A nebylo to v březnu 1938, ale až 10.11.1938. Tehdy ještě Československo svobodné bylo. Byť jenom tak, jak to šlo zhruba měsíc po Mnichovu a záboru Sudet. De iure však zcela jistě. A zcela jistě tady o tom, po jaké straně ulice nebo silnice se bude jezdit " ve směru jízdy" nerozhodovali němci.
Jak vyplývá z Opatření č. 275/1938, zveřejněného ve Sbírce zákonů a nařízení, Stálý výbor Národního shromáždění republiky Československé usnesl se na tomto opatření: "Při dopravě po veřejných silnicích a veřejných cestách jest používati pravé strany jízdní dráhy ve směru jízdy." A bylo. Následují výjimky a takzvané technikálie, což je popis toho, jak normu realizovat. Opatření mělo nabýt účinnosti dnem 1. května 1939 ovšem s tím, že s úpravami může býti započato i před jeho účinností. Čímž byly míněny například úpravy vstupů do vozidel veřejné dopravy tak, aby "…umožňovaly nástup a výstup ze strany pravé ve směru jízdy" a zejména přesun dopravních značek na pravou stranu případně odstranění těch levých."
Tolik lze vyčíst z právního předpisu. Je možné, že si Hitler načasoval vpád do zbytku Československa tak, aby se vyhnul dopravním zmatkům v levostraně jezdící zemi ale moc tomu nevěřím. Je také možné, že němci prostě jen via facti urychlili svým způsobem jízdy to, což už bylo legislativně upraveno a chystáno, ovšem i to je případný problém pro historiky. Ale zákon, či chcete-li Opatření o změně směru jízdy, byl vydán svobodným státem Československým. A nebylo to v březnu 1938, ale až 10.11.1938. Tehdy ještě Československo svobodné bylo. Byť jenom tak, jak to šlo zhruba měsíc po Mnichovu a záboru Sudet. De iure však zcela jistě. A zcela jistě tady o tom, po jaké straně ulice nebo silnice se bude jezdit " ve směru jízdy" nerozhodovali němci.