V Divadelních novinách z počátku února kritizuje František Fröhlich naši Mluvnici současné češtiny za to, že nepoužívá hodnocení „správný“ nebo „spisovný“ prostředek. Vidí v tom příznak nepatřičné politické korektnosti. Už jsme byli nařčeni z lecčeho, ale že bychom měli tuhle motivaci, to jsem skutečně předtím netušil.

Pro pana Fröhlicha tedy ještě jednou: termínů „správný“ nebo „spisovný“ jsme se v mluvnici vyvarovali nikoli proto, že bychom se báli, že nás někdo zažaluje, nebo proto, že bychom měli pocit, že to může být pro někoho urážlivé, ale prostě z toho důvodu, že pro takové hodnocení jako vědci nenacházíme podklady. Ačkoli si pan Fröhlich pravděpodobně myslí opak, nelze rozhodnout, že tvar „abysme“ je špatný a tvar „abychom“ správný, stejně jako nelze rozhodnout – zůstaneme-li u politické korektnosti, kterou F. Fröhlich zmiňuje – že běloch je lepší než černoch. Kromě toho, že takové hodnocení může být pro někoho urážlivé (v případě jazyka tento problém odpadá), nemáme objektivní kritéria, na základě kterých bychom to rozsoudili.

Navíc je honba za jazykovou správností, která se u nás tradičně týká v podstatě jen formy, tvarů slov a jejich zápisu, v konečném důsledku nesmyslná. Pokusím se to demonstrovat na příkladu. Dostala se mi do ruky studentská práce (v žádném případě se nejedná o běžný stav nebo průměr), kde se v úvodu psalo:

„Před započetím na přípravě seminární práce byl proveden vstup prostřednictvím sítě internet na adresu Ústavu Českého národního korpusu (ÚČNK) na adrese: http://ucnk.ff.cuni.cz. Po seznámení se s projektem Českého národního korpusu byla sjednána dohoda o možnosti plného přístupu k databázím Českého národního korpusu po dobu jednoho roku zasláním podepsaného Prohlášení uživatele korpusů ÚČNK na uvedenou adresu. Poté ÚČNK zaslal emailem přístupové heslo ke korpusům prostřednictvím korpusového manažeru Bonito, který byl pro tento účel nainstalován do domácího osobního počítače. Byl stanoven cíl a zaměření seminární práce.“

Pominu-li, že vypovídací hodnota je pro téma práce nulová, je zjevné, že stylizační úroveň se ani v nejmenším nepřibližuje tomu, co bychom od práce na vysoké škole očekávali. Je to nesrozumitelné a neobratné. Všimněte si ovšem, že úryvek se ani v jednom případě nedostává do sporu s platnou jazykovou kodifikací. Pravopisně je bezchybný (dokonce i veškerá interpunkce je tam, kde by měla být), po morfologické stránce je psána kompletně „spisovným“ jazykem, jak ho znáte z Pravidel pravopisu a Slovníku spisovné češtiny apod.

Vedle toho se můžeme pokusit o parafrázi, která bude stát přesně na „opačné straně barikády“ boje o podobu jazykovědné činnosti:

„Před tim než sem moh začít pracovat s korpusama sem si musel zažádat vo přístup na adrese www.korpus.cz. Dyž sem se seznámyl se zásadama práce s korpusem a dostal vod ÚČNK heslo, stáhnul sem manažer Bonito, nainstalil ho a stanovil si vo čem budu psát.“ (parafrázoval VC)

Pasáž stále není informačně nijak prospěšná (do práce takovéto detaily nepatří), ale to teď není podstatné. Na rozdíl od prvního úryvku je ten druhý, psaný nekodifikovaným pravopisem (dyž, seznámyl apod.) a „nespisovnou“ morfologií (moh, zásadama apod.) srozumitelný a v konečném důsledku pro čtenáře – jsem přesvědčen – přijatelnější.

A tím se dostáváme zpátky k otázce správnosti. Nejen, že nemáme žádná objektivní vědecká kritéria pro určení toho, co je v jazyce správné, ale navíc to, co vyžadujeme jako správné (nebo spisovné), tedy formální stránka jazyka, není pro komunikaci to podstatné. Jinými slovy, stávající regulace se většinově zaměřuje spíš na to, co je možné snadno regulovat a vynucovat, než na to, co je při funkční komunikaci podstatné a rozhodující o její kvalitě, totiž význam. Snad to bude pro pana Fröhlicha dostatečně „politicky nekorektní“ důvod.


PS: Z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu je politická korektnost předmětem módního výsměchu a opovržení. Co je na ní proboha tak špatného? (Samozřejmě, pokud něco přeženeme do krajnosti, může se i z výtečné myšlenky stát karikatura sebe samé.) Neměli bychom zapomínat, že v základu politické korektnosti je veskrze pozitivní snaha vyvarovat se jednání, které je pro ostatní urážlivé. Fakt, že jsme o nějakém takovém urážlivém chování do včerejška nevěděli, neznamená, že urážlivé nebylo a není nebo že se jedná o blbost, která si zasluhuje výsměch. Možná, že kritiky politické korektnosti dráždí jenom to pojmenování, konkrétně slovo politický; v takovém případě navrhuju používat místo toho prostě slušnost nebo ohleduplnost.