Asi každý z nás se při psaní dostává do situace, že neví, jak nějaké slovo napsat nebo který tvar užít. Ačkoli jsme rodilí mluvčí češtiny, občas váháme nad tím, jestli máme říct nebo napsat abychom či abysme, taky nebo také příp. méně nebo míň.

V podstatě se k takovému problému můžete vždycky postavit dvěma způsoby. Buď hledáte nějaký zdroj zjevené pravdy o jazyce – nezajímáte se tedy tolik o to, jak se věci skutečně mají, ale vystačíte si s prostým příkazem: takto to, milý uživateli jazyka, je správně! V takovém případě se prostě podívejte do nějaké z kodifikačních příruček, nebo si pořiďte dominantní(ho) partnera/partnerku – jste-li totiž tento typ uživatele jazyka, nebudete spokojeni, dokud nedostanete příkaz.

Pokud vás ovšem zajímá, jak jevy v jazyce skutečně existují, jste mluvčí trošku hloubavý, svéhlavý a možná i malinko odbojný, můžete využít nový nástroj SyD, který jsme s kolegy z ÚČNK uvedli do testovacího provozu. Najdete ho na adrese syd.korpus.cz a jako vstup mu stačí zadat dvě varianty (nebo víc), mezi kterými váháte, třeba kupuji a kupuju. Výsledkem bude snad relativně přehledné shrnutí toho, kde se která varianta užívá a jak často.

Program za vás prohledá naše korpusy psaného a mluveného jazyka, které obsahují stovky stran psaného textu a desítky hodin přepsaných neformálních dialogů a poměry vykreslí v přehledných grafech.



Už na základě takto obecné informace (a v rámci aplikace najdete mnohem víc informací a mnohem podrobnějších) se můžete lépe rozhodovat. Psaný jazyk reprezentuje jeden konec škály (formální, oficiální, psané a většinou veřejné texty), zatímco mluvený jazyk je druhým extrémem (neformální, nepřipravené, dialogické, mluvené promluvy) – někde mezi nimi se pohybuje text, který chcete vytvořit a na základě zobrazených grafů se můžete poměrně dobře rozhodnout, co je pro vás vhodnější varianta. Zajímavé na výše uvedeném příkladu je, že podobné rozložení, kdy jedna varianta převažuje v psaném jazyce a druhá v mluveném, najdete v češtině poměrně často; vypovídá to o tom, jak velká je odlišnost mluveného a psaného jazyka, ale rovněž i o tom, jak nesmyslné je mít jednu sadu „doporučení“ pro obě jazykové formy.

Aplikace dál nabízí pohled do historie jazyka (diachronní sekce), informace o jednotlivých typech textů, žánrech, kolokacích (s čím se dané slovo nejčastěji spojuje) apod. Jistě, nenajdete tam všechno, např. otázky interpunkce budete s pomocí SyDu řešit jenom velmi obtížně, ale berme to tak, že je to první vlaštovka v cestě za liberálnějším způsobem uvažování o vlastní mateřštině. Bude-li aplikace využívaná, třeba se najde skupina uživatelů jazyka, která už nebude ochotna se slepě podřizovat doporučením nějaké autority, ale bude si chtít svoje vlastní pravidla sama odvozovat.

Nevýhody tohoto přístupu – oproti poslušnému následování něčích doporučení či příkazů – jsou myslím zjevné: musíte trochu přemýšlet a alespoň minimálně analyzovat nalezená data. Výhodou naproti tomu je fakt, že se můžete řídit skutečným územ, nikoli doporučením někoho, kdo si z různých důvodů myslel, že pro vás je nejlepší za všech okolností použít jednu z variant. To, co se skutečně v určitých situacích říká a píše, má totiž bez ohledu na příručky, které jsou z podstaty vždy neúplné a už od svého vzniku zastarávající, v rámci jazyka jednoznačný (ryzí) status: pokud se užívá ve formálních textech, jedná se zjevně o variantu formální, pokud se užívá v neformálním dialogu, je to varianta neformální (ať si o tom myslí, kdo chce, co chce).

Pokud vás to zaujalo, podívejte se, která z variant kde vede a která se kde naopak nepoužívá:
už × již,
(...)bychom × (...)bysme,
dnes × dneska,
kurs × kurz,
stále × pořád × furt,
méně × míň.