Každému, kdo píše jazykovědný blog, bych přál, aby měl přítele a kolegu Viléma Kodýtka. Když máte zrovna časovou tíseň, zničehonic přijde od něj text, který se vám zrovna hodí „do krámu“. Následující jeho glosu zde uveřejňuju obzvlášť rád, protože pěkně ilustruje to, co se snažím už řadu let (občas bohužel marně) vysvětlovat lidem kolem sebe. A Vilémovi opět děkuju.


S manželkou rádi mluvíme o jazyku. S náměty přichází ona, protože hodně čte. Na mně je nacházet odpovědi. Často je znám (nebo aspoň na ně mám svůj silný názor, což je z mého hlediska totéž), ale můj výklad jí nestačí. Jistě, doma je málokdo prorokem, ale o to v tomhle případě nejde. Ničí osobní stanovisko by nepřijala, jsouc přesvědčena, že jediný, kdo zná pravdu o češtině, jsou jazykové příručky kdesi v zaprášených regálech. Nedávno jsme rozmlouvali a nedopadlo to dobře:

Ona: Je správně štrozok? Nebo štrůzok?
Já: Tak ta otázka je špatně položená. Co je správně. To se nejde takhle ptát, co je správně. Správně je to, jak to lidi říkaj. Někdo říká štruzok, někdo štrozok.
Ona: Ale já jsem chtěla, abys mi řek, co je správně. Někdo řek, že si to dá do štrozoku. Co je teda správně? Štrozok nebo štrůzok?
Já: Dyť jsem ti to řek: štrozok i štruzok. Někdo to říká tak, někdo tak, může se to lišit i podle regionu. To slovo se skoro neužívá. Vlastně jen v takovejch frázích jako uložit do štruzoku, takže to ani nemůže bejt ustálený. A není to ani kodifikovaný nikde dneska.
Ona: Ale já jsem od tebe chtěla slyšet, co je správně. Myslela jsem, že se podíváš do Trávníčka a jak to zní v němčině a řekneš mi „správně je to a to“.
Já: Tak to už se ptáš ale potřetí a já jsem ti dvakrát vodpověděl. To nejde takhle ptát se, co je správně. Rozumíš? Prostě se to říká různě. Správně je štrozok, štruzok i ten tvůj štrůzok.
Ona: (mírně nevrle): Já jsem ale chtěla, aby ses podíval do Trávníčka a řek mi, co je správně.
Já: No tak ale to už ti budu řikat počtvrtý.
Ona: (velmi nevrle): Mně je to ukradený. Já jenom jsem chtěla, aby ses podíval do Trávníčka a řek mi, jak je to správně. To jsi neudělal, jenom jsi mi řek, že jsi mi to řek už aspoň čtyřikrát. (Odchází.)
Já (provinile se dívám do slovníku Váši a Trávníčka z roku 1941 a do německo-českého slovníku z roku 1970, pak jdu za Ní): Tak abys věděla, ten Trávníček tam má jen štrozok. A je to z německýho Strohsack.
Ona: Co k tomu mám říct.

Podíval jsem se pak do korpusů (nejčastěji štrozok, ale i štrůzok a štruzok). A taky na internet: Autora blogu o osudu eura, který poznamenal, že investoři „utíkají buď ke zlatu anebo ke ‚štruzoku‘,“ pokáral čtenář Láďa: „štrozok, ne štruzok. Je to z německého Strohsack = slamník.“ Jiný diskutující opáčil: „Láďo, štruzok je výraz ze slezského regionu...“ A Láďa na to: „dík, u nás známe jen štrozok - ale možná fakt autorovi křivdím...“ Láďa by mě pochopil!


Vilém Kodýtek


P.S.: A jak to znáte Vy, milí čtenáři? Kam to ti investoři cpou? Do štruzoku, štrozoku nebo štrůzoku?