O čem je čeština aneb Kurz jazykové tolerance I
Asi každý z nás se s touto konstrukcí setkal – všechno je to o slovech, právní systém je o spravedlnosti apod. Vladimír Just ve svém Slovníku floskulí (který má ve skutečnosti velmi zavádějící název, protože se jedná spíš o sbírku fejetonů než o jazykovou příručku) odsuzuje vazbu „o tom to je“ jako „nejpoužívanější a nejuniverzálnější klišé přelomu tisíciletí“, „morovou nákazu“ (přicházející z angličtiny), „smogový oblak“ atp.
Pojďme se ovšem s pomocí korpusu podívat, „o čem ta fráze vlastně je“. Ve skutečnosti, když budete hledat konstrukce tohoto typu, budete mít velké problémy v psaných textech identifikovat ten typ, který mnoha lidem leze na nervy. Je to jednoduše proto, že není tak častý, jak si mnozí myslí. Podstatnou roli zde hraje fakt, že si všímáme věcí neobvyklých a máme tendenci přeceňovat jejich skutečný výskyt.
Drtivá většina dokladů v korpusu totiž ukazuje, že tato vazba se nejčastěji používá v úplně jiném významu: Ten film je o květině..., Řeč je o babičce..., Skutečné drama života je o lásce..., apod. Jak upozornil v jednom článku kolega Petr Nejedlý, obecný význam takových konstrukcí by se dal shrnout pod následující vzorec: TEXT + je o + TÉMA. V takových případech nás její použití vůbec netrápí.
Čím se odlišují ty bezproblémové příklady od vět typu Fotbal je často o štěstíčku? Odpověď je jednoduchá – v prvním případě se jedná o doslovné použití, zatímco v druhém o přenesené, tedy o metaforu. Tento primárně lingvistický termín známe všichni z hodin literatury, kde se jím označovalo přenesené pojmenování věci na základě podobnosti s jinou: spojení perly rosy tak neznamená, že kondenzovaná voda vytváří lesklý předmět, který vzniká uvnitř ústřice, ale pouze to, že kapky rosy se třpytí jako perly. Vedle poetických případů jako je tento, užíváme metafory v každodenní komunikaci, aniž bychom si toho všimli, metaforicky řečeno, je to náš denní chleba. Bez nich bychom náše vyjadřování významně ochudili.
Stejné je to s naší konstrukcí. To, co se vlastně snažil někdo říct větou zmiňovanou v předchozím odstavci, bylo zhruba toto: kdyby fotbal byl třeba příběh, byl by to příběh z větší části na téma štěstí. Je zjevné, že vazba „je to o tom“ představuje velmi úsporný a zároveň srozumitelný způsob, jak sdělit podstatu věci. Vezmeme-li navíc v úvahu to, že se jedná o metaforické využití domácí konstrukce, můžeme přehodnotit i další „výtku“, že k rozšíření došlo pod vlivem angličtiny. Je mnohem pravděpodobnější, že zde hrála roli (metafora!) invence českých mluvčích, kteří hledali jednoduchý způsob vyjadřování pro poměrně složitou myšlenku.
Zbývá už jenom otázka, proč je to většinou jazykových kritiků přijímáno s takovou nelibostí. Na vině může být fakt, že téměř žádná jazyková inovace není přijímána pozitivně těmito strážci (metafora!) jazykové čistoty (metafora!). Když ovšem přijímáme a běžně užíváme jiné metafory a další přenesená pojmenování (jako např. inflace slov, filmová hvězda, architektura procesoru, hlava na hlavě apod.), neměli bychom i této frázi měřit stejným metrem (metafora!) a uznat, že má ve vyjadřování svoje opodstatnění a využití?
A o tom ta jazyková tolerance vlastně je (metafora!).
Pojďme se ovšem s pomocí korpusu podívat, „o čem ta fráze vlastně je“. Ve skutečnosti, když budete hledat konstrukce tohoto typu, budete mít velké problémy v psaných textech identifikovat ten typ, který mnoha lidem leze na nervy. Je to jednoduše proto, že není tak častý, jak si mnozí myslí. Podstatnou roli zde hraje fakt, že si všímáme věcí neobvyklých a máme tendenci přeceňovat jejich skutečný výskyt.
Drtivá většina dokladů v korpusu totiž ukazuje, že tato vazba se nejčastěji používá v úplně jiném významu: Ten film je o květině..., Řeč je o babičce..., Skutečné drama života je o lásce..., apod. Jak upozornil v jednom článku kolega Petr Nejedlý, obecný význam takových konstrukcí by se dal shrnout pod následující vzorec: TEXT + je o + TÉMA. V takových případech nás její použití vůbec netrápí.
Čím se odlišují ty bezproblémové příklady od vět typu Fotbal je často o štěstíčku? Odpověď je jednoduchá – v prvním případě se jedná o doslovné použití, zatímco v druhém o přenesené, tedy o metaforu. Tento primárně lingvistický termín známe všichni z hodin literatury, kde se jím označovalo přenesené pojmenování věci na základě podobnosti s jinou: spojení perly rosy tak neznamená, že kondenzovaná voda vytváří lesklý předmět, který vzniká uvnitř ústřice, ale pouze to, že kapky rosy se třpytí jako perly. Vedle poetických případů jako je tento, užíváme metafory v každodenní komunikaci, aniž bychom si toho všimli, metaforicky řečeno, je to náš denní chleba. Bez nich bychom náše vyjadřování významně ochudili.
Stejné je to s naší konstrukcí. To, co se vlastně snažil někdo říct větou zmiňovanou v předchozím odstavci, bylo zhruba toto: kdyby fotbal byl třeba příběh, byl by to příběh z větší části na téma štěstí. Je zjevné, že vazba „je to o tom“ představuje velmi úsporný a zároveň srozumitelný způsob, jak sdělit podstatu věci. Vezmeme-li navíc v úvahu to, že se jedná o metaforické využití domácí konstrukce, můžeme přehodnotit i další „výtku“, že k rozšíření došlo pod vlivem angličtiny. Je mnohem pravděpodobnější, že zde hrála roli (metafora!) invence českých mluvčích, kteří hledali jednoduchý způsob vyjadřování pro poměrně složitou myšlenku.
Zbývá už jenom otázka, proč je to většinou jazykových kritiků přijímáno s takovou nelibostí. Na vině může být fakt, že téměř žádná jazyková inovace není přijímána pozitivně těmito strážci (metafora!) jazykové čistoty (metafora!). Když ovšem přijímáme a běžně užíváme jiné metafory a další přenesená pojmenování (jako např. inflace slov, filmová hvězda, architektura procesoru, hlava na hlavě apod.), neměli bychom i této frázi měřit stejným metrem (metafora!) a uznat, že má ve vyjadřování svoje opodstatnění a využití?
A o tom ta jazyková tolerance vlastně je (metafora!).