Do projektové praxe jsem vstoupil v sedmdesátých letech minulého století, tedy v době počátku normalizace. A následných dvacet let až do revoluce jsem měl možnost zabývat se památkami, v projektovém ústavu tomu účelu zřízeném - ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů. Vzpomínky z té doby postupně mírně šednou, ale ne všechny. Některé jsou nevyhubitelné. Tato k nim patří. Floskule dehonestující skanzeny.
V době, kdy skupina restaurátora Miloše Gavendy, který již není mezi námi, pracovala na opravě kamenného pláště a hlavní věže katedrály sv. Víta jsem využil možnosti seznámit se přímo na lešení s nejstarší částí naší nejvýznamnější památky. Výjimečná příležitost.
V kontextu s medializací tématu Praha a UNESCO se v posledních dnech se objevuje celá řada názorů, často protichůdných i velmi odvážných na to, zda a komu by ublížilo vyškrtnutí Prahy ze Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. A čí by to byla ostuda. Věřím, že vyškrtnutí je zatím hrozbou pouze teoretickou. Ale člověk nikdy neví a tak mi dovolte pár odstavců.