ŠŤASTNÝ HLAVÁK – NEŠŤASTNÁ PRAHA
Sešel jsem o dvě patra níž a vstoupil do atelieru. Začínala odpolední výuka budoucích architektů. Z rušného hloučku studentů, s hlavami skloněnými nad otevřeným počítačem, se nejdříve ke mně otočil Kvido, student 2. ročníku s touto otázkou: „Pane profesore, co tomu říkáte - viděl jste ten Hlavák? Nevypadá, že patří někam na pobřeží Dubaje?“
CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY
Máte rádi pohádkáře Hanse Christiana Andersena? Tak to je skvělé, tak to se Vám bude moje následující povídání určitě líbit. No líbit? Spíš tomu asi nebude vůbec věřit. Po sto padesáti letech od smrti geniálního spisovatele zřejmě znovu oblékáme „Císařovy nové šaty“ – na pozadí aktuálního tématu: pomník ve veřejném prostoru jako pocta významné osobnosti.
Mánesův orloj - furiantský kousek?
Je jistě pozoruhodné, že od chvíle osazení nové desky malovaného kalendária Staroměstského orloje muselo uplynout několik let, než se zjistilo, že něco není, jak by mělo být. Že se cosi nezdařilo na super významné památce, navíc vystavené denně očím zástupů. Všimnul si a odhalil pan Milan Patka z Klubu Za starou Prahu.
Oceněný hrad Helfštýn - památková péče na kolenou
Významná událost - Česká cena za architekturu. Široce medializované téma, důležité pro obor, pro popularizaci kvalitní architektury. Přehlídka toho nejlepšího za uplynulý časový úsek. Skvělá příležitost seznámit se s tím, co nového se objevilo v architektonické tvorbě. Zajímá to architekty, studenty, veřejnost.
Vzpomínka na pana Zdeňka Sternberka
Někdy v devadesátých letech se na mě obrátila kolegyně, žijící od emigrace v Německu, zda bych jí nemohl poradit. Jak opravit starý dům v Českém Šternberku, který se po půl století opět stal majetkem jejich rodiny. V slunečný letní den jsme spolu sedli do auta a vyrazili na výlet do Posázaví.
Postižen pamětí
Byl to svátek, když mě rodiče odvezli k babičce a dědečkovi. Trolejbus nás vysadil na kraji velkého náměstí. Jím se přešlo napříč a pak dvakrát za roh a doprava. Příjemná, široká ulice. Dnes je tam už značný dopravní ruch, ale v době mého dětství byla klidná. Dobře se tam bydlelo. Prarodiče žili v patře malého bytu jediného funkcionalistického domu v řadě starší zástavby.
Architektura totality - teorie relativity – a památková péče
Bylo to už dávno, někdy v období let šedesátých, nebo sedmdesátých. Můj přítel a starší kolega, urbanista měl na starosti území malého města. Vyjadřoval se k plánované zástavbě z hlediska urbanistického začlenění. Tak se k němu dostal i projekt nového hotelu s umístěním na okraji čtvrti domků a vilek.
Přístavby k Invalidovně - památkářská blamáž.
Dvě mohutné, symetrické přístavby k významnému baroknímu areálu karlínské Invalidovny. Veřejně propírané téma koronavirového podzimu. Chvály do nebes. Ostrá kritika. Architektům se nelíbí způsob výběru autora. Celebrity jsou nadšeni odvahou návrhu. Památkáři kritizují. Hodně jich mlčí. Developeři chválí. Mezinárodní rada památek veřejně vyjadřuje nesouhlas s řešením. Klub Za Starou Prahu po váhání s odstupem chválí. Z univerzitního prostředí dokonce výzva k odvolání generální ředitelky NPÚ. Z leva doprava a zprava do leva. Přetlačování. Hodnocení odvahy, kritika bombastičnosti. Tak co si z toho vybereš?
Mariánský sloup ještě jednou – tentokrát z pohledu památkové péče
V roce 1918 v revolučním kvasu byl zcela zbytečně barbarsky pobořen, v roce 2020 znovu vztyčen. Co tedy bylo vztyčeno? A snese výsledek ohodnocení, nebo odsudek? Jedná se o volnou repliku, nebo pochybnou nápodobu, banální atrakci? Nebo dokonce památkářskou blamáž ?
Výškové budovy v Praze – pečeť světovosti? Opravdu?
Povzdechl si před lety jeden mladý kolega, který se vrátil z ciziny. Jaká je to prý škoda, že stále nemáme u nás nějaký pořádný mrakodrap. Staví je už přeci všude. Nejen v Americe, Asii, Africe, na blízkém východě, ale i v Anglii a v sousedním Německu. A prý jenom u nás chybí odvaha srovnat krok s civilizovaným světem.