Monumentální blok pískovcového útvaru, jemuž dominuje v nadmořské výšce 462 metrů čedičová homole Mužského, je vstupní branou do Českého ráje od západu: Rozeklaný okraj kamenné hradby i plošina pod Mužským byly od pradávných dob, pro vynikající strategickou polohu a výhodné přírodní podmínky, předmětem lidského zájmu.

Hrada, Drábské světničky, Klamorna – tvořily jedno z nejpevnějších hradišť v zemi již od časů předdějinných: střídání a zanikání kultur od pozdní doby kamenné, přes osídlení lidu popelnicových polí až po raný čas, počátek a průběh středověku. Po roce 1430 byla soustava skalních bloků završena roubenými stavbami – husitská pevnost kontrolovala důležitou komunikaci, směřující podél Jizery od Lužice.

V souvislosti s probouzejícím se národním vědomím v druhé polovině devatenáctého století zaznamenáváme soustavnější zájem i o oblast Mužského. Opravdový vztah k dějinám rodiště je patrný zejména na sledování aktivity osvícených občanů Mnichova Hradiště. V roce 1903 byl zde založen odbor Klubu českých turistů, jehož činnost (a obecně pak Klubu jako takového) dosud nebyla doceněna: budování a údržba naučných turistických stezek, zpřístupňování a základní záchranná opatření hradních zřícenin, opravy drobné architektury v krajině, výchova k národnímu sebevědomí a vztahu k historii rodiště. Pozornost Klubu se soustředila i na oblast s významnými pozůstatky dávných sídlišť pod Mužským a ve dvacátých letech vyvrcholila především popularizováním Drábských světniček. Postupně byla vyklizena suť z celého systému dochovalého skalního opevnění. Při této příležitosti byl objeven i zasypaný prostor skalní svatyně středověkého založení – s unikátním nálezem stupňovité oltářní menzy, lavic i kazatelny. Následně byla upravena přístupová cesta, vybudován systém ocelových lávek, umožňujících příchod k jednotlivým pískovcovým blokům, a postaven drobný objekt pokladny. Po zpřístupnění se staly Drábské světničky záhy oblíbeným a frekventovaným místem návštěvníků Českého ráje.
Od té doby uplynulo již téměř sedmdesát let a tyto krásné partie jsou samozřejmě dodnes lákavé a atraktivní. Desítky let však chybí protiváha turistického náporu. Objekt je trvale přístupný. Dožívají konstrukce lávek. Nástup je silně rozrušen frekvencí a erozí. Nejhůře je však na tom pískovec; v trasách chodníčků jsou vyšlapané hluboké rýhy, zcela sešlapány stupně schodů. Vzhledem k viditelnému nedostatku oficiálního zájmu, ale také kulturního citu návštěvníků – dochází i k úmyslnému poškozování. Postupně mizí čitelné formy autentického tvarosloví svérázné architektury, vtesané člověkem před staletími v monolitu pískovce. Po srovnání snímků, pořizovaných s časovým odstupem, nelze než připustit, že míra opotřebení je alarmující. Nezasáhneme-li, beze všech pochybností zmizí nejpozději za pár desítek let vše, co jsme v roce 1921 objevili, zkoumali i obdivovali. Paradoxní skutečnost – co příroda tolik staletí skrývala a chránila, člověk (s vědomím hodnoty a navzdory kladnému vztahu) v krátkém čase zcela zničí.

Inspirací pro záchranu budiž úctyhodná činnost Klubu českých turistů ve 20. letech, spojená s odborností 90. let. Pravidelnou, alespoň minimální údržbou se nejen prodlužuje životnost památky, ale také prezentuje její hodnota, oficiální zájem na uchování. Nadměrné poškozování a devastace se zamezí zavedením řízeného návštěvního cyklu s uzavřením objektu mimosezónu a zákazem horolezectví. Z téhož důvodu je nutné vyřadit z přímé prohlídky trasy ty partie, kde hrozí i při organizované prohlídce poškození prostoru, jeho výzdoby či detailu (zde například interiér modlitebny). Snížení atraktivnosti, vyvolané omezením pohybu návštěvníků, je možné nahradit nabídkou jiných požitků: poskytnutí poutavého odborného výkladu, kvalitních propagačních materiálů. To všechno pomůže postupně navrátit vztah i těm, kteří ho za desítky let ztratili.
Nadějí pro záchranu Drábských světniček je dnes opětovné probouzení zájmu, spontánní aktivity lidí – spjatých s konkrétním prostředím. Je nadějí i pro stovky dalších objektů, nevelkých rozsahem, zdánlivě nefunkčních, jež jsou neoddělitelnou součástí naší země, krajiny, kulturního dědictví.

(„Nejen Drábské světničky“, otištěno v časopise ARCHITEKT 21/1990, koncept jsem dokončil pod Suchými skalami v srpnu 1989)





Některý nález odkryje netušené, jiný potvrdí hypotézu. Odhalené často překvapí rozsahem či zachovalostí. Každá taková situace je provázena silnými emocemi. Z nutkání sdílet radost s ostatními šíříš informace o významu odhaleného. Nejdříve v odborných kruzích, poté k veřejnosti. Vzrůstá zájem o návštěvu lokality. Objevitelské nadšení však nebývá souběžně provázeno rozmyšleným způsobem jeho ochrany. Zodpovědným zvážením, co zpřístupnění přinese. Jaké to bude mít důsledky pro památku. S popularizací musí jít ale vždy ruku v ruce i uvážlivé nastavení účinných nástrojů ochrany (rozsah a režim zpřístupnění, koncepce ochranných kroků, způsob prezentace pro veřejnost, údržba, apod.). Pokud tomu tak není, máme na sto procent jistotu, že to co jsme objevili, obdivovali a medializovali - záhy zanikne. A potom již pozdě bycha honiti, jak dokládá osud pozoruhodné památky, tzv. Modlitebny ve skalním masivu Drábských světniček.

(výňatek z rukopisu knihy, kterou připravuji k tématu péče o torzální architekturu)

Děkuji panu Miroslavu Bobkovi za silný apel, který podporuji a ke kterému se tímto připojuji