Povzdechl si před lety jeden mladý kolega, který se vrátil z ciziny. Jaká je to prý škoda, že stále nemáme u nás nějaký pořádný mrakodrap. Staví je už přeci všude. Nejen v Americe, Asii, Africe, na blízkém východě, ale i v Anglii a v sousedním Německu. A prý jenom u nás chybí odvaha srovnat krok s civilizovaným světem.

Trošičku mě zamrazilo, ale nechal jsem to ležet.

Ale uplynul čas a pak se hlasitěji začali ozývat ti nejúspěšnější s bohulibými „donátorskými“ iniciativami. Prý ne pro zviditelnění své úspěšnosti a pro peníze, ale samozřejmě pro veřejné blaho. Jak jinak. Prý jsme příliš bezvýznamní. Měli bychom přeci usilovat o to být světovými. I to město je prý chudé, jakýsi ubohý skanzen, turistická atrakce, konzervovaný plod totalitní doby. Prý bychom měli usilovat o zařazení mezi světové metropole. Město by prý mělo žít, moderně, na úrovni - je zapotřebí ho přestavět. I nová doba má právo zapsat se do tváře historické Prahy. A právě výškové budovy jsou prý znakem světovosti. Prý, prý. A čím vyšší a extravagantnější, pompéznější stavba, tím více jsou vidět zároveň jejich zásluhy a úspěšnost jejich podnikání. I architekt je pyšný, že jeho dílo ovládá horizont na kilometry. Viděls´ ten nový mrakodrap na Šantovce? Nebo tři věže Central Group? To je ale bomba, to tu ještě nebylo! A tak dále a tak podobně….

Unisono se přidávají ti, kterým minulý režim přistřihnul křidélka. Nyní nechtějí znát hranice a respektovat dohodnuté. Každý se srovnává s Dienzenhoferem či Santinim. A tak tito i ti, co vidí v pravidlech společné shody nepřístojné omezování svobody se nyní statečně ozývají: výškové budovy – to je přeci celosvětový trend. A prý v tom Praha zaostává. Pohleďme prý na velká evropská města, na Londýn se svými mrakodrapy přímo v centru, poučme se také na příkladech Frankfurtu, Rotterdamu a dalších.

Prahu prý čeká stejný vývoj, jako ostatní moderní evropské metropole, ujišťuje nás uznávaná osobnost, která se vrací z velkého světa, aby zde nezištně pomohla své domovině vybřednout z trudnomyslnosti. Tomu prý stejně neunikneme. Ať žije pokrok. A návrhem bydlení v superelegantní drůze zvlněných výškových budov, hodných krajiny písečných dun pobřeží Floridy, nastiňuje svoje představy, jak řešit problémy nedostatku bytů pro nejmajetnější a kudy prý zároveň vede cesta ke kýžené proslulosti a světovosti Prahy. Výškové stavby na Žižkov, do míst, ne snad ještě více choulostivějších, než jsou Kavčí hory?

Příliš nedůvěřuji těm schematickým příměrům a ledabyle podloženým účelovým argumentům, byť vyšly z úst proslulých. Dnešní vzhled před 75. lety vybombardovaných center Londýna, Frankfurtu, Rotterdamu, ale také Berlína, Kolína nad Rýnem a řady dalších západoevropských měst by přeci neměl být vzorem, příkladem následování pro Prahu. Současný obraz zmiňovaných i řady dalších velkoměst - byť nás může fascinovat prvoplánovou vizuální působivostí, exhibicí technologického pokroku, vysokým standardem nové výstavby - je přeci důsledkem nesrovnatelného výchozího stavu. Někteří již zapomněli na fatální zkázu, která postihla historická centra evropských velkoměst, čímž vytýčila jednosměrnost jejich dalšího osudu. Važme si toho, že centrum Prahy a naše historická města válečnými událostmi poničeny nebyly. Stačí devastace minulého režimu. Ledaže bychom s odkazem na osud ostatních evropských metropolí ze solidarity a pro prosazení pokroku chtěli srovnat krok – opět nasazením buldozerů a dynamitu? Už zase budeme bořit? Soudruzi by nám svým příklonem k moderně i svými metodami určitě poskytli novou inspiraci.

A proč hned tolik úporného prosazování mrakodrapů? Nestaví výškové budovy developeři hlavně proto, aby získali byty se spektakulárním výhledem, nejlépe na panorama onoho skanzenu - na Staré město, Malou Stranu a Pražský hrad? A právě z toho důvodu je neláká vzdálené místo někde za kopcem, ale poloha nejlépe co nejblíž k centru. Aby se prospekt Hradčan v plné kráse uplatnil, zarámován v prosklené stěně obýváku rezidenčního luxusu. Je to přeci atraktivita výhledu a výška nadhledu, co určují extrémně vysoké ceny investičních bytů. Aby se toho dosáhlo, tak se trošku musí ohnout, či změnit pravidla. A k tomu se vždy přihlásí nějaký uznávaný světový architekt, jehož proslulost napomůže záměr prosadit zlomením přízemní byrokracie. Je to opravdu to nejskvělejší řešení nedostatku bytů v hlavním městě? Je to opravdu tím nejkoncepčnějším zásahem do organismu světového města?

A ruku na srdce – nenajdou se rozumnější a lidem vstřícnější řešení? Nebylo by na místě uspokojit rostoucí poptávku po bytech občanů městotvorným, přiměřeným a koncepčnějším způsobem? Životaschopné město, občanům přátelsky nakloněné prostředí nevzniká nakupením individualistických solitérů bezbřehého měřítka. Nebo nahodilých kreací, inspirovaných extravagantními stavbami ze všech koutů světa jak koho napadne? Výškovými stavbami se navíc kapacita bytů nedohoní. Ani nezíská garance vysoké úrovně architektury, neboť její kvalita se neměří výškou. A jak zkušenost říká, bohužel ani proslulostí jejich autorů.

V rámci velké Prahy jde především o historické centrum, památku světového významu a jeho přiměřeně odsazené nárazníkové pásmo. Historická Praha je zasazená do mimořádného místa. S pozoruhodnou gradací členitého terénního reliéfu, protkaného meandrem toku Vltavy. Homogenní a výškově vyrovnaný pokryv tradiční zástavby, s nebývalým rozsahem nadprůměrné i vyloženě špičkové historické architektury, byl v průběhu věků obohacován měřítkově vyváženými tradičními dominantami. Ty mají v celkovém obraze Prahy velkou důležitost - z hlediska architektonického, významového i duchovního. Ucelený soubor mimořádných hodnot, pozitivně ovlivňující život celých generací, dodávající sebevědomí a pocit ukotvení i člověku 21. století. Vše vyvážené, přiměřené, v celistvosti zachované – a proto i světově uznávané. Vše jako nadčasový celek a přitom stále živoucí. Nepatří proto do bezprostředního sousedství historické Prahy, do oblastí choulostivých výškově přiměřená a ukázněná intenzivnější bloková zástavba? Inspirovaná urbanistickou uceleností a mimořádnými hodnotami světové památky? Pevná uliční síť, navazující průčelí domů, živé partery. Naplněné obchodními uličkami, dvory a nádvořími, příjemnými zákoutími, zelení. Vše dostupné, lákající, živoucí, a začleněné do měřítka městského organismu. Tam kde bývá zachováno měřítko, tam vzniká vždy přívětivé, přehledné a obohacující, zkrátka lidské prostředí.

Na druhé straně Praha je dnes natolik velikou a rozrůstající se urbanistickou strukturou, že nemalé možnosti pro novou výstavbu a tzv. výzvy tu bezpochyby jsou. Mimo kontaktní oblasti historického jádra, tam kde nepůjde o vizuální soupeření, konfrontaci měřítek a významů s historickým jádrem. Tam jsou jistě skvělé příležitosti předvést schopnost vybudovat supermoderní město. Ale pozor, vznik nového moderního, životaschopného lidského prostředí s kvalitní architekturou je reálný pouze na bázi silných urbanistických koncepcí. Není však dnes právě toto naše Achillova pata a nedostižná meta? Na to totiž nestačí bez zjevných souvislostí postavit několik solitérů hala bala, byť i kvalitních individuálních staveb.

A co na závěr? Pomalu, opatrně, neukvapme se proto s těmi bombastickými stavbami, co se drápají do mraků. Nejsme zde v zemích nekonečných horizontů, ve stepích, v tundře či na okraji pouště. Tam mohou mít výškové stavby své opodstatnění, neboť mohou vytvořit významný, v neutrálním, neuchopitelném prostředí obohacující, významově určující prvek. Nejsme v území průmyslových aglomerací, přesahujících svými rozměry naši malou zemi. Každou výškovou budovou zde u nás měníš měřítko prostředí, jeho charakter, mnohdy ve velmi širokém okruhu. Přiznejme si, bez růžových brýlí, že je to v těchto a obdobných případech zpravidla vždy v neprospěch lidí, na úkor kvality jejich životního prostoru.

Poohlédněme se prosím také jiným směrem a více kolem sebe. Za humna a ještě o kousek dál. Vzpomeňme si na Řím či Florencii a další a další úžasná, životaplná evropská města – jež nedisponují výškovými stavbami. A jsou snad proto zaostalá, neživotná, ubohá? Ubírá jim snad absence mrakodrapů na jejich kráse a světové proslulosti?