Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, že turecký občan N. Şahin nebude vydán do Turecka k trestnímu stíhání. Myslím si, že je to dobré rozhodnutí.

Podle státního zástupce se obviněný jednak nedopustil jednání, které by u nás bylo trestné, jednak by jeho „postavení … mohlo být (v Turecku) ohroženo.“ Obhajoba s tím souhlasila, aby také ne, a soud tento názor přijal za svůj.

Turecká justice pana Şahina obvinila, že se v roce 2007 ve Vanu ve východním Turecku „setkal s člověkem, v jehož oděvu byla nalezena písemnost, která měla nepříznivě ovlivnit tamní ´vztahy a sociální situaci´.“ Pro případné návštěvníky jihovýchodního Turecka by se hodilo varování, aby před setkáním s neznámými osobami si od nich nechali ukázat kapsy.

Pokud by byl Turecku vydán, byl by tam stíhán podle zákona číslo 3713 o boji proti terorismu. Je to zákon, jehož dikce je tak „gumová“, že umožňuje obvinit z terorismu, členství v teroristické organizaci a v napomáhání teroristům v podstatě každého občana, kdykoliv a za cokoliv. Stačí, když soudce nebo někdo „vyšší“ si tak přeje.

Podle tohoto zákona bylo v zemi, která je naším spojencem v NATO a kandidátem na členství v EU, v posledních několika letech odsouzeno asi 20 000 osob, z toho asi 8 000 za posledních zhruba dvanáct měsíců. Většina z nich byla odsouzena za nenásilné trestné činy – za účast v demonstracích, za držení zakázaných tiskovin, za rozvinutí protestních plakátů nebo transparentů, za údajné urážky prezidenta, za urážku turectví a za podvracení státu skrze novinové články a veřejná vystoupení.

Zmíněný zákon totiž říká, že například „každý člen (teroristické organizace; které to jsou, o tom rozhoduje vláda a soudce), i když nespáchal takový (násilný) trestný čin, bude potrestán jako terorista.“ Za tisk nebo zveřejnění letáků a prohlášení teroristických organizací hrozí pokuta 5 – 10 milionů lir. Za „pomoc členům“ (tou může být i nečinné postávání) takových organizací nebo za jejich propagandu hrozí jeden až pět let vězení a pokuta 50 – 100 milionů lir.

Podle tohoto zákona byla před několika lety odsouzena na deset let vězení studentka za to, že v nepovolené demonstraci nesla transparent, kritizující tehdejšího premiéra, dnešního prezidenta.

Podle tohoto zákona byla před pár měsíci odsouzena k šesti a půl rokům ve vězení kurdská zpěvačka Nudem Durak za to, že prý je členkou teroristické organizace. Důkazem bylo, že kurdským dětem v kurdské škole zpívala kurdskou písničku. Žádný bojový zpěv, ale obyčejnou lidovou ukolébavku.

Podle tohoto zákona jsou stíháni univerzitní profesoři, kteří podepsali petici, jež vyzývá vládu k umírněnosti vůči civilistům při akcích proti teroristické PKK. Někteří byli propuštěni ze zaměstnání, někteří jsou stíháni na svobodě, někteří jsou ve vazbě. Kromě zákona o boji proti terorismu je proti nim použit také zákon chránící „důstojnost tureckého národa, Turecké republiky, parlamentu a justice“. Podle ministra vnitra takoví profesoři „nejsou žádní intelektuálové“.

Že nejde o samé sekulární odpůrce osvíceného islámského absolutismu prezidenta Erdoğana svědčí slova profesora z jedné istanbulské sekulární univerzity: „Ti, kdo si myslí, že jsou nejmocnější, by si měli pamatovat, že Bůh je mocnější než oni.“

Turecko vězní řadu novinářů, kteří se dopustili takových „zločinů“, jako je upozorňování na korupční skandály členů vlády. To se totiž rovná urážce turectví a tureckého státu. Když se evropské vlády začaly zajímat o jejich případy, bylo diplomatickému sboru v Ankaře sděleno, že se tito novináři dopustili „kriminálních činů“ a že rozhodně nejsou zadržováni pro nějaké politické delikty.

Turecká ústava už asi tři roky dovoluje užívat písmena, která se používají při přepisu kurdštiny do latinky, a která turečtina neužívá (Q, X, W; ano, skutečně se proto musel měnit článek ústavy v rámci tzv. reformního Erdoğanova balíčku). Dodnes ale může mít problémy ten, komu jeho rodiče dali jméno začínající na některou z těchto hlásek.

Když člověk uváží, že dva čečenští vrahové kněží syrské křesťanské církve dostali 7,5 roku, aby po dvou letech byli propuštěni na svobodu, získá obrázek docela hezký rámeček.

Není divu, že si turecká vládnoucí strana už roky stýská na neochotu „Avrupy“ vydávat do Turecka hledané „teroristy“. Nejen Dánsko, ale ani Německo, Francie, Itálie a s dalšími už ani Česká republika příliš neslyší na turecké žádosti podložené zákony, jež v civilizovaném světě nejsou obhajitelné.

Turecko bylo v posledních letech opakovaně kritizováno v tzv. Přístupové zprávě (Progress Report) Evropské komise za pomalý postup reforem a za špatný stav dodržování lidských práv. Vždy bez jakéhokoli praktického dopadu a vždy bylo reakcí emotivní odmítnutí výhrad a sáhodlouhé objasňování, jak je to „doopravdy“. Přístupový proces se nakonec zastavil, ale dnes dostává novou energii.

Může se stát, že aniž by uhnulo o jediný centimetr, dostane Turecko bezvízový styk s Evropskou unií, pozvání pro představitele státu k účasti na unijních summitech a nejméně tři miliardy eur. A v Turecku nejspíš dál budou zavíráni novináři, kritikové vlády, studenti za své transparenty a děti, které se opováží hodit kámen po obrněném autě četnictva.