Čtenáři mého blogu si patrně již zvykli, že titulek s obsahem někdy přímo nesouvisí. Ani tento příspěvek tedy neznamená několik desítek let opožděnou recenzi románu Heinricha Bölla. Možná podprahově, Böllova tvorba je ve znamení humanismu a antimilitarismu.

Adolf Hitler 1. března 1936 zvěstoval svým soukmenovcům po připojení Sárska: „Němečtí muži a ženy, úspěšná je cesta našeho lidu. Sjednotil se s námi, tak jako my s ním. A tomuto lidu, který nebyl zničen versailleským diktátem, patří náš pozdrav a přísaha: Ať žije věčná Říše, která zvítězí …“

Současný (L.P. 2010) maďarský parlament přijal v uplynulém týdnu „Zákon o národní soudržnosti“, kde se ve zdůvodnění říká: „ … Maďaři, uchovávající si sílu svého jazyka a kultury, jsou po této historické tragédii [myšlena Trianonská smlouva r. 1920] schopni národní obnovy a vyřešení před nimi stojících dějinných úkolů.“

Hitler jasně definuje přeshraniční práva svého národa. Cituji: "Jen dva státy u našich hranic objímají masu deseti milionů Němců. Do roku 1866 ještě byly s celým německým národem sjednoceny v jediném státoprávním svazu. Do roku 1918 bojovaly ve velké válce bok po boku s německými vojáky z Říše. Proti vlastní vůli jim mírové smlouvy bránily ve sjednocení s Říší. To samo je už dost bolestivé. O jedné věci ale v našich očích nesmí být žádná pochybnost: státoprávní odtržení z Říše nesmí vést k tomu, že jsou v těchto zemích zbaveni svých národnostních práv a jejich ryze německá práva – nesmí být omezena. Ochrana každého německého muže a ženy je naší povinností."
Projev A. Hitlera na zasedání říšského sněmu v Berlíně o vnitřní situaci Německa a politice vůči německé menšině v Československu (20.2. 1938)

Maďarský parlament se s podobnou problematikou po devadesáti letech vypořádal také. Paragraf č. 3 týden starého zákona říká: „ … všichni členové a všechny komunity maďarských společenství, podřízených svrchovanosti jiných států, jsou součástí jednotného maďarského národa, jehož přes hranice sahající soudržnost je skutečností a zároveň určujícím prvkem osobní a kolektivní identity Maďarů.“

Hitler považoval Versailleský mír a následné posuny hranic a vznik nových států za diktát: „Roky nás sužuje problém, který nám kdysi nadělil versailleský diktát, a který se nyní stal neúnosný svou zrůdností a prohnilostí. … Hranice států tvoří lidé a lidé je taky mění. … Koridor byl a je německý. Gdaňsk je německé město …
(projev po napadení Polska září 1939)

Maďarský parlament výslovně v uplynulém týdnu konstatoval, že „ … trianonským mírovým diktátem a za pomoci cizích mocností provedené nové [90 let staré; pozn. V.K.] úpravy hranic, … – skončily fiaskem.“

V řeči maďarských představitelů se v poslední době dalo pro označení Karpatské kotliny (Slovensko, Maďarsko, část Rumunska, Srbska a Ukrajiny) zachytit slovo „Mutterstaat“. Nejsem germanista, ale tak nějak mi naskakuje pro nás Čechy historicky známější „Vaterland“.

… A neřekl jediné slovo
Moje otázka zní, proč nikdo z českých krasoduchů, kteří se aktivizují při každé automobilové nehodě ruského novináře. Kteří citlivě a s plnou mediální parádou, vlajkami mávaje, vnímají složitý vztah Tibeťanů k vlastní Číně. Kteří neváhají (za podobných šklebů jaké předvedl maďarský poslanec při navlékání gardistické uniformy) vztyčovat na pražském hradě vlajku evropského humanistického nadprostoru. Kteří pobíhají se spacáky či s duchovní útěchou při výměně televizního ředitele. Kteří podepisují politické výzvy každoročně? Kteří se jako aktivní politici zaklínají internacionalismem a vždy odsuzují projevy české malosti a šovinismu?
Proč nikdo neřekl jediné slovo?
Budou všichni také mlčet až stejný zákon přijme Rusko (s miliony Rusů v Pobaltí, Kazachstánu a na Ukrajině)? Nebo Němci ohledně jižního Tyrolska?
Vnímám to citlivěji proto, že se moje maminka narodila v Bratislavě? Nebo jsem jen na rozdíl od čtenářů slyšel minulé pondělí křičet maďarského velvyslance rozhořčeného debatou českých a slovenských akademiků k devadesátému výročí Trianonské mírové smlouvy na semináři Centra pro ekonomii a politiku?