Dnes parlament projednává počet přihlášek na střední školu. To jest část školského zákona zvanou „jedna přihláška a dost“.
Po čtyřech letech tak svítá naděje na drobnou liberalizaci této části školského systému.

Vždy jsem patřil k velkým odpůrcům této právní úpravy a jsem proto zvědav, jak to dnes dopadne. Zejména proto, že mezi současnými koaličními poslanci jsou takoví, kteří toto nesmyslné nařízení při jeho vzniku do krve obhajovali a plnili roli poskoků tehdejší ministryně Buzkové. Živě si třeba vybavuji panelovou diskusi s lidoveckou poslankyní Šojdrovou.

Ale aby si neznalý čtenář udělal obrázek – vysvětlím celou věc velmi polopaticky:

Představme si takovéto znění Zákoníku práce:
§1) Uchazeč o zaměstnání se uchází o místo prostřednictvím svého dosavadního zaměstnavatele (případně školy) a to na předepsaném státním tiskopisu. Ucházet se o místo může pouze u jednoho (to je podstatné) potenciálního zaměstnavatele. Termín tohoto „ucházení se o místo“ je jednotný pro celou republiku a bude určen prováděcí vyhláškou.
§2) Pokud uchazeč nebyl u vybraného zaměstnavatele přijat, vyčká 1 měsíc na sdělení Krajského úřadu, jaká volná místa zbyla a může se o ně ucházet v takzvaném kole druhém.
Důležitý § č. 3) Pokud byla uchazeči nabídnuta práce nějakým zaměstnavatelem, nesmí mu místo nabídnout jakýkoli další zaměstnavatel, i kdyby se jednalo o výhodnější nabídku.

Takováto znění vypadají opravdu absurdně. Navíc brutálně potlačující svobodu uchazečů o práci i svobodu zaměstnavatelů. Bohužel se však nejedná o špatný vtip, ani o odstrašující futurologickou vizi. Jde pouze o takřka doslovný přepis některých odstavců §60 Školského zákona (případně prováděcí vyhlášky). Pouze slovo střední škola jsem nahradil slovem zaměstnavatel.

Považuji za zvláštní, že zatímco podobné úpravy z hlediska dospělých nám připadají absurdní, u našich patnáctiletých dětí jsou to někteří z nás ochotní nejen akceptovat, ale dokonce i pomocí složitých konstrukcí obhajovat.
Zdůrazním ještě, že uvedené podobenství není umělé. Ústava této republiky totiž říká v jedné větě: „Právo na svobodnou volbu povolání a přípravy k němu“.